250 zákonů lásky

Velké zklamání.
Ze začátku se mi kniha četla skvěle, byla jsem zmlsaná z FC magazínu, kde jsou ve článcích zveřejněny nejlepší úryvky. V polovině knihy se ale začala opakovat nejen samotná sdělení, ale i již použité slovní obraty a přirovnání.

Zákon 196.: "Pozor na partnera, který mluví, když by měl naslouchat."
Zákon 200.: "Upřednostňujme partnera, který umí naslouchat."

Někdy si autor odporuje - v jednom zákoně si stateční jedinci vystavují fotky, které jim připomínají, jak se zvládli přenést přes špatnou zkušenost, o několik zákonů později je dobré pustit kotvy, tzn. pálit fotky lidí, kteří nám ublížili.
O zákonech typu "Respektujme ženy za to, že se nevzdávají, když jde do tuhého." radši nemluvit, ta generalizace pohlaví mi přijde příšerná. Petr Casanova asi má za to, že každá matka skvělá matka a že žena nematka je na světě zhruba stejně zbytečná jako muž, který si své komplexy léčí kariérou.
Na závěr bych vás chtěla upozornit, abyste si dávali na každém rande v parku na lavičce a v každé restauraci u večeře pozor, odkud vás Petr Casanova špehuje :-D

V zásadě opět jedna z knih, která přináší to, co již pravděpodobně známe, avšak poutavou formou a v komplexním rozsahu. Svým způsobem jde o vytahání informací z našich předvědomí. Pokud čtenáři nevadí, že se místy musí prokousat troškou patosu, pak je to vhodná kniha jako dárek, jako nástroj či jako prostředek k duševní relaxaci za dlouhých zimních večerů. V případě schopnosti sebereflexe velmi přínosné čtení.

Asi jsem rozmlsaná z jiných Petrových knih. Ale takový ten "aha" moment se u mne nedostavil. Myslím, že je to pouze takový základ, který už každý zná. Určitě bych ji neřadila mezi nejlepší díla, které autor napsal.

V knize najdete zamyšlení, uvědomění si toho, co pravděpodobně známe všichni, ale ne vždy si to uvědomujeme. Hezký čtení.