Štvanice

Velmi vyčerpávající popisy rozvedené na několik stran.Rougon a finance,člověk bez charakteru.Přišlo mi to trošku slabší,ikdyž opět skvělá kritika společnosti,hlavně vyšších vrstev.A vypočítává Renata?Na povrchu pozlátko,ale uvnitř chlad a promyšlené manipulace,jak využít muže k získání peněz a postavení.
Tuším druhá kniha z cyklu a podobné téma nás provází celým dílem.

Štvanice se mi líbila nohem víc než první díl, Štěstí Rougonů. I když se jedná o popis dravosti a společenské nenasytnosti, děje se to ve vyšších vrstvách a já se nechala oslnit vznešenými róbami dam a galantností pánů. S napětím jsem očekávala co se pokazí a Émile nezklamal, uvrhl své hrdiny do bahna ze kterého nešlo vybřednout ale Saccard zůstal nezraněn a s hlavou vztyčenou a beze studu kráčí do dalších dílů.
Zola skvěle popisuje spekulace podnikavců kteří umí využít situace, obohatit se a při tom klidně zničit každého,včetně svých blízkých. Tak mě napadá že se tento nešvar táhne dějinami a i když si dnes říkáme že dnešní doba je nakloněna podvodníkům a vychytralcům, tak to nebude tak zlé. Tito umělci se snadno zorientují v každé době.

Moje první setkání s E. Zolou a musím říct, že se mi kniha moc líbila. Oceňuji na začátku kapitoly věnované jednotlivým postavám, takže člověk ví, kdo to je a odkud přišel a může si o nich udělat svůj obrázek. Děj má spád, jen občas se zasekne u příliš rozvětvených popisů okolních krás. Vypočítavé postavy mě ale moc bavily a určitě to není poslední kniha ze série, kterou čtu.

Ráda bych upozornila čtenáře, že kniha je občas vydávána také pod názvem "Kořist", v originále La Curée.