Ostrov Entry

Moje první seznámení s Peterem Mayem. Musím podotknout, že proběhlo překvapivě dobře.
Líbily se mi obě roviny příběhu, minulost se prolínala s přítomností a kolečka osudu do sebe zapadla.
Možná až příliš okatě, protože prakticky hned od začátku víte, jak to musí dopadnout. Celý ten detektivní případ a odhalení vraha jsem vnímala jako záležitost podružnou, děj se točí hlavně kolem Sima a Kirsty.
Navíc mi tato kniha velmi zpříjemnila škaredou chřipku, což sice nebyl autorův záměr, ale tímto mu za to děkuji.

Tak tohle bylo slabý jako opatrný komár. Po ostrovní trilogii a jednom díle z čínských detektivek jsem očekával něco jiného. Knihu bych přirovnal k vepřu, knedlu, zelu, kde na talíři najdete pidi kousek masa (detektivní část), patnáct knedlíků (košaté popisy a historická dějová linka) a dvě naběračky zelí (romantika). Ač toto jídlo není špatné, tak v tomto poměru vám z něj bude v lepším případě těžko, v horším nezapomeňte spláchnout. Pocitu, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky jsem se přes výborné audio provedení nezbavil, takže Petere my jsme spolu na nějakou dobu skončili. Nazdar.

Ostrov Entry je tak trochu nevšední detektivka. Jednak se odehrává v přítomnosti v zajímavém prostředí ostrova Entry. Druhá nit příběhu nám představuje skotské předky hlavního hrdiny - detektiva Sima Mackenzieho, kteří si své místo na tomto světě museli velmi těžce vydobýt během hladomoru, který trval deset dlouhých let.
Vzdáleně jsem si četbou této knihy připomněla knihy Barbary Erskinové.
37/2018

Stále ne a jen ne

Přiznám se, že rozhodně nepatřím mezi fanoušky autorovi trilogie z ostrova Lewis. Z autorových děl pak mám ještě přečteného Pána ohně, ale ani ten mně zrovna dvakrát neoslnil. Přesto jsem se rozhodl, že dám Mayovi další šanci a zkusím od něj další dílo. Tentokrát jsem se tak začetl do jeho Ostrova Entry. Bohužel musím znovu říct ne a stále jen ne a ne. Kniha se mně nelíbila.

Nemohu se nakonec ubránit dojmu, že příběh jako celek je až moc překombinovaný, podivně do sebe zapadající a místy až nelogický (byť je vše časem vysvětleno). Chválím prostředí. To autor sepsat umí a dokonce se i k samotnému příběhu skvěle hodí. Milostné zápletky mně jinak osobně nevadí, ale nesmí se to s nimi přehánět a co se milostné tématiky v Ostrovu Entry týče tak zde mně bohužel přišla místy až otravná a celkově podivná. Dávky historie objevující se v různých místech knihy mě také bohužel nikterak dvakrát nezaujaly. Pochválit nemohu ani postavy. Zvykl jsem si, že zvláště u detektivek hlavní hrdinové nejsou rozhodně žádní dokonalí hrdinové a rozhodně mně to nevadí, jelikož rozhodně díky tomu působí mnohem lidsky a čtenář se s nimi spíš ztotožní. Zde však postava detektiva Sima na mě působila až moc negativně a to jeho utápění se v pocitech samoty a zoufalství mně místy hodně vadilo. Rozsahově se pak opět budu opakovat, jelikož se jedná o klasiku (407 stran). K napětí pak jenom dodám: ano kniha je napínavá, ale osobně bych klidně snesl napětí více.

Rozhodl jsem se u tohoto autora řídit heslem: Nezkusíš, tudíž nezjistíš. Tak snad se mně další knihy či nějaká další kniha od tohoto autora nakonec zalíbí. U Ostrova Entry se tak nestalo a i proto uděluji knize 60%.