Z čtveřice esejů , které Vděčnost tvoří, nevyzařuje ani zdaleka kýčovitá velkolepost. Naopak Sacks napsal úplně přirozeně, co prožívá, prožíval a může si to tak přečíst úplně obyčejný - průměrný člověk. Oliver ukazuje svoji odvahu neopustit svůj zájem o psaní a vášnivě uvažuje o stáří a ideálním věku a úmrtí. Dále se bilancuje svůj život, zpovídá se, píše o své homosexuální orientaci a zalíbení v periodické tabulce prvků.
"Až umřeme už tu nebude nikdo jako my. Lidé ale nikdy nejsou stejní- když odejdou nelze je nahradit. Zůstane po nich prázdné místo, které není možné zaplnit, neboť osudem lidské bytosti- osudem genů i nervové soustavy- je být jedinečný, nalést si svou cestu, žít svůj život, umřít svou smrtí."
Velmi zajímavé spojení 4 esejí, při čemž poslední esej je obsahově nejzajímavější. Knížka dovede k zamyšlení nad vlastním životem a hlavně nad tím co to znamená žít plnohodnotný život. 5 hvězd!
Profil knihy je v inom jazyku
"Až umřeme už tu nebude nikdo jako my. Lidé ale nikdy nejsou stejní- když odejdou nelze je nahradit. Zůstane po nich prázdné místo, které není možné zaplnit, neboť osudem lidské bytosti- osudem genů i nervové soustavy- je být jedinečný, nalést si svou cestu, žít svůj život, umřít svou smrtí."