Křižáci 1: Bůh to chce

Úvodní díl skvělé tetralogie od polské autorky. Sledujeme příběhy slezských rytířů ve víru první křížové výpravy - v tomto díle se popisují důvody svolání sněmu v Clermontu, na kterém papež Urban II vyzve rytířstvo křesťanského světa na obranu svatého hrobu v Jeruzalémě proti mohamedánům. První křížová výprava je zahájena a knížata, rytíři i zcela nemajetní zbrojenci táhnou Evropou, aby se postupně sešli v Konstantinopoli, odkud budou pokračovat dále až do Palestiny.
Při čtení knihy se plně ponoříte do středověkého světa, způsobů myšlení rytířů i kmánů.

Tato sbírka knih, to je fakt exelent, podstatně lepší než Křižáci od Sienkiewicze

Nedávno dočteno. První polovina knihy velice poutavá a říkal jsem si, že opravdu unikátní a téměř dokonalá. Od poloviny začíná tempo těžce stagnovat až upadat, vyprávění je chaotické a nepřehledné a když je člověk natěšený na historickou epickou výpravu v duchu celého příběhu napínavé první poloviny knihy, přichází otravné dlouhé pasáže o rabování a vraždění židů holotou, které se táhnou přes několik kapitol v podstatě až do konce první knihy. Člověk si tak řekne, že takto epický příběh výpravy první křížové výpravy by každý dobrý spisovatel mohl pojmout z tolika zajímavých bodů a událostí té doby, zaměřit se na hlavní postavy, významné rytíře, církev a podobně. Z těch všech možností dlouhééé a nesympatické rabování chátry hrající si na křižáky tehdejší doby bylo nejméně epické a roztahané skoro přes polovinu knihy a úplně to zabilo ducha celé té atmosféry a kauzy té doby, kvůli které to vzniklo. Nejdřív super vyprávění, ohnivé projevy, vynikající dialogy v horské chatě a podobně, člověk sympatizuje s polskými rytíři a najednou v druhé polovině jakoby příběh zamrzl a všichni jsou zrádci a vrazi, přičemž samotná událost je naprosto bezvýznamná zanedbatelná epizodka celé výpravy, která zasluhuje maximálně pár stránek jen tak mimochodem. Ve finále mě tedy paní Kossakova přesvědčila, že dál pokračovat nebudu, její styl psaní mi připadá nějaký zvláštní, senzace chtivý, přehnaný až nesmyslný. Například neustálý až nesmyslný důraz na pověrčivost postav v době, kdy se vypravuje křížová výprava do Svaté země čistě z křesťanských pohnutek, přičemž každý ví, že věřit na pověry je oficiálně hříšná materie. Což předpokládám, že křižáčtí rytíři, kteří jeli do Svaté země kát se za svoje hříchy, s určitostí věděli. Zatímco paní Kossakowa z nich dělá nějaké pologramotné idioty. Zajímavé je, že například Sienkiewicz takovéto absurdity a WTF momenty ve svých dílech nemá, nejspíš proto, že byl historik a pan spisovatel.