Nemožnost nuly

Nemůžu si pomoct, ale ten příběh připomíná fraktálový obrazec. Takovou tu velikou šnečí ulitu, kde jednotlivé části jsou vidět nejdřív z dálky, a každý další segment je podrobnější a podrobnější, a postupně v nich začnete rozlišovat části předchozích segmentů, a nakonec zjistíte, že každý dílek obsahuje celek a ten je součástí ještě většího celku... Ne, nečetla jsem to se skleničkou v ruce. Autorka používá tolik metaforických obrazů, až se ty surrealistické představy hrnou z knihy ven. Není to čtení pro každého, ale mně to sedlo.

Poetická mozaika lidských osudů a postav beze jmen. Příběh jako by byl seskládán z dílků, které mohou stát i sami za sebe, přesto tvoří plně fungující celek. Adéla Knapová opět nezklamala. Pro mne zůstává jednou z nejlepších autorek, jaké na české scéně momentálně máme.

Autorčina poslední knížka, ale zároveň moje první setkání s touhle skvělou autorkou. Zpočátku jsem byl specifickým stylem vypravování trošku zmaten, ale zhruba v polovině četby se karta obrátila.

Příběh o čtyřech bezejmených lidech přežívajících v bezčasí svých životů, působí poetickým a trochu i melancholickým dojmem, ale má v sobě i jistou beznaděj z nudunosti (ne)jisté (ne)existence.

suma sumárum perfektně pojatý příběh se zajímavým tématem. Adéla Knapová napoprvé jednoznačně potěšila.