Nedokončené příběhy

Kniha pro opravdové fanoušky Tolkiena a znalce příběhů z Prvního, Druhého a Třetího věku doplňující Silmarillion. Ke každému vyprávění je komentář syna Christophera a z četných poznámek je zřejmé, jak rozdílně se některé příběhy vyvíjely a jak se jednotlivé postavy v čase měnily. Pokud chcete vědět, jak se potkala Galadriel s Celebornem, jak Gandalf pozval trpaslíky na legendární čajový dýchánek u Bilba Pytlíka nebo se chcete dozvědět více o Řádu čarodějů či palantírech, je tato kniha přímo pro vás. Po přečtení totiž zjistíte, že se Tolkienův svět stal téměř skutečným.

Tohle je kniha pro opravdové fanoušky Tolkienova světa.
Ze začátku mě kniha moc nebavila, protože mi přišlo, že se opakuje, co jsem četla v Silmarillionu. Avšak od Druhého věku, kde se objevil Celeborn a Galadriel, tak mě to začalo bavit, protože jsem ty postavy znala.
Třetí věk už bych skvělý a já se dozvěděla nové věci.
Však pro ten horší začátek dávám menší hodnocení, protože jsem knihu musela na čas odložit.

Asi to nesmí chybět v knihovně všech, kteří něco do Tolkiena četli. Jsou to skvělé střípky, název napovídá, že to nemusí být ucelené čtení. Komentáře, jak se myšlenky a příběhy měnily jsou asi nejpřínosnější.

V pořadí již šestá kniha, již jsem přečetla v rámci své čtenářské výzvy S Tolkienem rokem 2025. Jedná se o soubor příběhů pojednávajících postupně o prvním, druhém a třetím věku Středozemě. Jednotlivé příběhy uspořádal Christopher Tolkien. O ilustrace, jež příběh dokreslují a přidávají mu atmosféru, se postarali John Howe, Alan Lee a Ted Nasmith. Celá kniha je rozdělena do čtyř částí. První část je věnována prvnímu věku a čtenář tu najde příběhy o Tuorovi (Pád Gondolinu) a Túrinovi (Húrinovy děti). Druhá část sleduje dění druhého věku a je tu vyprávěn příběh Pádu Númenoru a příběh Galadriel a Celeborna. Třetí část se zabývá třetím věkem, kde se čtenář dočte o Pohromě na Kosatcových polích, o Cirionovi a Eorlovi a přátelství Gondoru a Rohanu a pak už následuje Výprava k Ereboru, Honba za prstenem a Bitva u brodů přes Želíz, což jsou příběhy, jež jsou zmíněné v Hobitovi a v Pánu prstenu. Poslední čtvrtá část pojednává o Drúadanech, Istariích a Palantírech. Vše uzavírá seznam ilustrací a poměrně rozsáhlý rejstřík, jenž obsahuje všechny možné termíny, jež se objevily nejen v tomto svazku. Příběhy samotné se mi moc líbily, protože jsou čtivé a jazykově bohaté. Co však považuji za nepovedené a rušivé, jsou poznámky, které jsou v textu číslovány, ale samotné poznámky jsou vždy umístěny až za kapitolou. Lepším řešením by dle mého názoru byly poznámky pod čarou, kdy by čtenář nemusel listovat, aby vysvětlení našel.

Jako fanoušek Tolkiena jsem si to se zájmem přečetl.Je tam dost zajímavých částí,ale pro čtenáře,kteří knihy o středozemi nečetli,je to bezcenné.

Zaráží mě, že se najdou lidi, kteří v Nedokončených příbězích hledají ucelenou dějovou linku, přitom je od začátku avízováno, že se jedná spíš o střípky z Tolkienova fantastického světa.

Pro milovníky Tolkienova světa nutnost. Kniha není tak akademická jako Silmarillion, zato je výpravnější a přináší zajímavé skutečnosti, které jinde nejsou vysvětleny.

Po Silmarillionu to byl samozřejmě další logický tah, jak více prozkoumat Středozem. Spousta zajímavých příběhů. Některé mě bavily, některé sem čet jen proto, aby se neřeklo a Húrinovi děti jsem přeskočil automaticky, protože číst je po třetí během půl roku už se mi nechtělo. Osobně mi nejvíc vyhovuje třetí věk, takže mě obzvlášť zaujal Výprava k Ereboru a Honba za prstenem. Samozřejmě se jedná o Tolkiena, takže složitá četba plná jmen a dat a rozhodně nedoporučuju nikomu kdo si myslí, že ve filmu viděl všechno co potřeboval.

Skutečně musíte něco o Středozemi znát, tahle knížka je taková nadstavba k příběhu boje o Prsten, ale nejen o něj. Kdo svět kolem Středozemě miluje, bude spokojen.

Jak už bylo mnohokrát přede mnou řečeno, pro ty, kteří nejsou zasvěceni do Tolkienova světa, anebo jsou, ale pouze v rámci Hobita a Pána prstenů, je ta knížka poněkud zbytečná. Beru to spíše jako doplněk (rozšíření) Silmarillionu. Až na některé pasáže, které mě příliš nebavily a bloudila jsem při čtení myšlenkami jinde, se mi to moc líbilo a určitě se k tomu ještě několikrát vrátím.

Vzpomínka na to, jak jsem si v nějakých šestnácti donesl po přečtení Pána Prstenů z knihovny tohle, zůstává dnes více než úsměvná. Přečetl jsem tehdy pár stran a pak to vzdal, prolistoval části o Thorinovi a o Istari a měl za jeden podvečer hotovo. O dvacet let později jsem to při celkovém znovupřečtení Tolkienova díla zkusil znovu a funguje to mnohem lépe, když vím, do čeho jdu. A mám neskonalý obdiv k rozhodnutí Christophera Tolkiena prohrabat se otcovými zápisky obsahujícími nejeden protimluv. Každá taková chvíle, kdy souvislý příběh přeruší a z poznámky pod čarou je znát, že něco nesedí zeměpisně nebo dějepisně, i kdyby jen v sebemenším detailu, je krásná a dojemná. Značí totiž, že vášeň pro Středozemi měl stejně vášnivou a do jisté míry ještě pedantštější než jeho otec.

Jinak samozřejmě nebudu lhát, pro souvislé čtení to pořád je hrozná dřina, ze které po pár desítkách stran bolí pro zaplavení fakty hlava a je ideální si ji po večerech dávkovat jako nesmělé návraty do známých starých časů.

Nedokončené příběhy se mi líbili asi o něco více než Silmarillion, ale může to být otázka osobních preferencí. Myslím si, že pro fanoušky Tolkiena stojí za přečtení.

Skvělé doplnění k ději Pána Prstenů a Hobita. Příběhy jsou zajímavé a čtivé. Ráda jsem si jí přečetla.

Četla jsem to v angličtině, takže jsem občas měla problémy tomu porozumět.
Jinak bezvadné doplnění Silmarillionu a dalších knih z prostředí Ardy :)

Ve čtení Tolkiena se dostávám k prvnímu svazku z nádherné ilustrované edice od nakladatelství Argo, jejíž předloha byla rovněž vydána posmrtně díky Tolkienovu synovi Christopherovi. Jak už název napovídá, kniha obsahuje soubor různých příběhů z historie Středozemě. Nejedná se tedy o ucelené vyprávění, ale spíše o více či méně podrobnější rozpracování některých vybraných historek zmíněných v Silmarillionu. Najdeme zde příběh o Tuorovi a jeho příchodu do Gondolinu, příběh Húrinových dětí, popis Númenoru, příběh Aldariona a Erendis, přehled Elrosovy linie králů a královen Númenoru, příběh Galadriel a Celeborna i historky ze Třetího věku - Pohroma na Kosatcových polích, historie přátelství Gondoru a Rohanu, Výprava k Ereboru (aneb jak Gandalf přišel na Bilba) či další popisy bitev o Prsten. V závěru se dozvíme i o původu palantírů a čarodějů Istari, mezi něž se řadí i Gandalf a Saruman.
Ačkoliv jsou některé z příběhů jen fragmenty nebo k nim existuje více verzí, syn Christopher ke každému z nich poskytuje až téměř akademicky přesný komentář, bohatý poznámkový aparát a podrobné dodatky, které nám umožňují vhled do mysli J. R. R. Tolkiena. Oproti Silmarillionu mají samotné příběhy většinou charakter klasického vyprávění, takže se čtou příjemněji, a některé události jsem si nyní dovedla lépe zasadit do kontextu. Zmíním také chronologii čtení Tolkienových děl - řídím se zejména pocitovým řazením od Starého Brala (a za jeho zpracování moc děkuji!). Zde musím s řazením určitě souhlasit, jelikož jsou Nedokončené příběhy skvělým doplňkem k Silmarillionu. Ale pozor, pokud jste Silmarillion ještě nikdy nečetli, můžete být u některých příběhů lehce zmateni ohledně pozadí či dobového zařazení.
Doporučuji všem Tolkienofilům a Tolkiendilům, kteří si chtějí blíže přečíst vybrané příběhy a nahlédnout do procesu tvoření Mistra fantastického žánru!
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Krátké eseje, které doplňují příběhy Středozemě od Prvního věku až po události po Válce o prsten. Doporučuju hlavně pro fanoušky Tolkiena a pro ty co mají přečtené nejen Pána prstenů a Hobita ale i Silmarillion.

...aneb jak ze Středozemě vytřískat ještě něco navíc. Určeno ryze pro fanoušky, kteří dokázali přelouskat Silmarillion a zajímá je co v něm chybí. Narozdíl od Silmarilionu je to ale aspoň vyprávěno jako příběh, ale zase tak nějak na přeskáčku.

Doplnění světa Středozemně o spíše méně významné části historie, trochu ve stylu Silmarillionu. Potěšila mě třeba kapitola o Istari (Čarodějích), konečně se vysvětlilo, kde se vlastně vzali.

Velice matoucí a rozsáhlé dílo, které kompiluje útržky Tolkienova díla, které nikdy nebyly dokončeny. Díky tomu se jedná o nádherný výlet do Tolkienova tvůrčího procesu a do jeho myšlenek, ale příběhová hodnota je minimální. Ale jako doplnění znalostí a kontextu to funguje perfektně.

Tohle je fakt asi kniha jen pro Tolkienovy nadšence, místy mi přišla dokonce zmatenější než Silmarillion.
Některé příběhy už jsem znal z dřívějška (Pád Gondolinu, Hurinovy děti...), některé věci pro mě byly nové. Zaujal mě především třetí věk a příběhy navazující na Pana prstenů, na které tam nebyl prostor.

Slabší kniha od Tolkiena. Kniha je tak zvláštně pojata i napsána, zvláštní přeskakování kapitol, prostě nedokončené příběhy. Znovu bych si ji nepřečetl.

Pre mna ako obrovskeho fanusika stredozeme a Tolkienovho veldiela je toto must have. Niektore pasaze sa citali lahsie, niektore az tak nie a bolo sa treba cez to troska prebojovat. Je to asi najslabsie z Tolkienovej tvorby, ved je to aj nedokoncene.. :)) ale fanusik ako ja si v tom najde plno uzasnych veci a moze sa zase vratit na zname miesta a stretnut zname postavy. Nefanusikovi by som odporucil skor Hobita, Pana prstenov, Silmarillion ci Hurinove deti..

Kniha vznikla jako doplnění prázdných míst ve vyprávění o Středozemi. Není určena jako samostatné dílo, což by měli chápat lidé, kteří nečetli větší část příběhů Tolkiena. Je takřka pro fanoušky - sám Tolkienův vnuk (tuším, že je to vnuk) v úvodu upozorňuje:
"Vyprávění v nyní předkládané knize stojí na zcela jiném základě: dohromady netvoří žádný celek a kniha není ničím víc než sbírkou spisů nesourodých formou, záměrem, mírou ukončenosti a dobou vzniku, jež se týkají Númenoru a Sředozemě ... Avšak bez ohledu na to, jak kdo na tuto otázku nazírá, pro některé lidi - například pro mne - to, že se dozvědí, že Númerojec Vëantur dovedl svou loď Entulessë, 'Návrat', do Šedých přístavů s jarním větrem šestistého roku Druhého věku, že hrobku Elendila Vysokého postavil jeho syn Isildur na vrcholku majákového kopce Halifirien, že Černý jezdec, kterého viděli hobiti v mlhavé tmě za Rádohrabským přívozem, byl Khamûl, velitel Prstenových přízraků z Dol Gulduru - ba i to, že bezdětnost dvanáctého krále Gondoru Tarannona souvisela s dosud naprosto záhadnými kočkami královny Berúthiel - má hodnotu větší než jen jako objevování zajímavých podrobností."

Já osobně dávám 95%, protože se jedná o spoustu zpracovaného materiálu, ze kterého ne všechno je zrovna čtivé - ale i tak má obrovskou hodnotu pro fanoušky :) Mimochodem, má to jednu výhodu - člověk si může vybrat, o čem se chce něco zrovna dozvědět.

Jenom slabý odvar Silmarillionu, ale pro fanoušky rozhodně povinost. Kniha nemá ucelený příběh a přeskakuje od jednoho tématu k druhému. Některé části jsou sice zajímavé, ale když knihu čtete už poněkolikáté máte tendenci ty kapitoly přeskakovat a to z ní dělá to co je.