Sursum

Sbírka má být vyvrcholením prvního období básnické tvorby před odchodem do exilu. J Je rozčleněna na pět částí a obsahuje 60 básní. Já jsem se našel jen ve dvou (Smysly a Zbytečně!). Titul zní česky Vzhůru. Kam do exilu, nebo do blázince (asi obojí). Pomalu ale jistě se blížím ke stavu už poezii nečíst. Vyrostl jsem na klasice, ale tohle vede jen k sebevrždě.

Děčínský jako obvykle ignorantem, nicméně nemyslím si, že šermování postmodernou na každém řádku něčemu opravdu pomůže.

Diviš osobitý, rozhodně stojí za přečtení.

Tohle může napsat jenom idiot, který absolutně nerozumí poezii a je opravdu jen relikvií z dob minulých a patří akorát tak někam za vitrinu do muze se svými názory. Jak si vůbec můžete dovolit kritizovat takovou skvělou básnickou personu jakou je Diviš. Je to básník prověřený už dávno časem a je mi jasné, že mu stará generace vyrostlá na takových komunistických zrůdnostech jako je Nezvalův Zpěv míru nebo Z domoviny nebo Závadovy pozdní verše z jeho komunistického období, které do Vás na škole tlačili tak nemůže naplno nikdy pochopit krásu postmodernistické poezie- Diviš je skvělý básník, autor rozsáhlého díla a zaprvé když chcete psát kritiku tak si musíte přečíst celého jeho dílo které prošlo velkým vývojem to zaprvé a zadruhé musíte mít rozum a intelekt pro obrazivost kterou používá, pro schopnost pochopit cíl jeho myšlení, jeho básnickou filozofii a ne tupě ho srovnávat se starší generací- Diviš je básník druhé poloviny dvacátého století, typický případ postmodernistického vyjadřování a názorovosti na svět. Takže rozhodně ve sbírce Sursum není žádný blázinec ani exil protože tato sbírka byla napsaná ještě před odchodem do exilu. Divišova poetika je smutná a drastická právě proto protože má schopnost jasného vidění doby která taková byla a jen pro blbé idioty straníky kteří se cítili spokojeně mohla být nehezká. Takže pane Děčínský pro kterého toto hlavně píšu: Vyndejte si svůj rozum ze zadku a pokud chcete číst postmodernistická díla tak bez zastřeného rozumu starší poezie- tato poezie neklade důraz na to co bylo, ale na to co je právě v té době ve které byla psaná. A nebo radši vůbec nečtěte novou poezii protože očividně stejně tomu nikdy nebude rozumět a akorát ten svůj malý mozeček bude zbytečně trápit zbytečným namáháním.

Takže pro všecky: Diviš je ten nejlepší básník druhé poloviny dvacátého století a je potřeba ho znova a znova číst- ne nadarmo dostal cenu Jaroslava Seiferta. Přeji krásné zážitky s jeho dílem.