Dvůr mlhy a hněvu

Ach, to bylo krásné!
Příběh Feyre a Rhyse mě strašně bavil a stránky té tlusté bichle jen frčely. Feyre sice byla chvílemi napřeshubu, aby se vzpamatovala a dala si dvě a dvě dohromady, ale i tak se mi to moc líbilo.
Ano, plný počet hvězdiček je možná příliš, protože tu jsou věci, ke kterým bych měla výtky. Například samotný obávaný král Hybernu působil nedotaženě, ba přímo odfláknutě, jakoby si autorka uvědomila, kolik stránek už má popsaných, a potřebovala to zkrátit. Ale co, do nedotažeností se mi nechce zabředávat a pět hvězdiček dávám už jen za ten pocit, který mě celých 664 stran hřál u srdce a na konci vybuchl v ohňostroj emocí.
Pravda, kdybych neměla hned po ruce třetí díl, chtělo by se mi řvát beznadějí. Takhle prostě pojedu dál na vílí vlně a uvidím, kam mě zanese.

Myslela jsem si, že zdejší komentáře pějící ódy na tento díl, jsou přinejmenším trochu přehnané a nebude to tak horké. Mám už něco načteno, především v tomto žánru, tak si přece jen tak z něčeho nesednu na zadek, ne? Jenže já na něm seděla i několik hodin v kuse jenom proto, abych mohla číst dál a dál... Maas si mě omotala kolem prstu už sérií Skleněného trůnu a tímto počinem smyčku kolem mého čtenářského srdce utáhlo nadobro. Nevím, co víc ke knize napsat? Kde nečetl, nepochopí. Ano, má své mouchy, ale to má ve výsledku každá kniha, protože to, co jednomu sedí, druhému už se tolik líbit nemusí... Nezavděčíte se všem, ale tohle byla zkrátka jízda a moje věčně fantazírující duše plesá!

Edit po 5 letech: I když mám od autorky přečteno skoro všechno, vždycky mezi knihami zapomenu, jak tahle ženská dokáže pracovat s emocemi a vývojem postav. A druhý díl Dvorů je v tomhle ohledu její krasojízda.

Druhý díl série jsem dlouho odkládala. Dvůr trnů a růží se mi líbil, ale příběh se mi zdál vcelku uzavřený a neměla jsem potřebu číst další roztahané young adult plné ukňučených zaláskovaných scén, milostných trojúhelníků, patosu a klišé, ke kterým autroka v prvním svazku ke konci sklouzla. Ale nechala jsem se nakonec zlákat. A nestačila jsem se divit! Možná jsem měla autorce trochu víc věřit…

I když se nedokáže úplně vyvarovat některým klišé, není to neúnosné – vybírá opravdu motivy oblíbené natolik, že jí odpustíte jejich výskyt, který naštěstí není zas tak častý, jak se bohužel stává u jiných young adult knih. Maas zná míru a díky tomu dokáže k některým situacím přistupovat naopak velice netradičně a místy až překvapivě racionálně. I když tu emoce jsou důležité, nesklouzává k jejich hloupým výlevům, které by postavy akorát ve čtenářových očích shodily. A pokud tu najdete nějakou tu teatrálnost, je tam zcela záměrně.

Dvůr mlhy a hněvu nepůsobí jako výplňový díl. Nabízí pestrou paletu charakterů, špetičku humoru, romantiky a nakonec i té erotiky. Nemluvě o velice propracované psychologii, která nebývá u podobného typu literatury úplně běžná. Nechybí ani brutalita a surovost, která ale není samoúčelná. Příběh je čtivý a chytlavý - některé scény člověku uvíznou v paměti na celkem dlouhou dobu.
Nicméně ačkoliv má série své nezanedbatelné klady, potenciál na šest knih v ní stále nevidím…

Tak tohle byla jízda! První díl mě bavil, ale dvojka mě přitáhla ke čtení jako magnet. A že má kniha přes 600 stran? To by jeden ani neřekl. Pořád se tam něco děje.
Feyre a Rhysand, to jiskření bylo boží už od samého začátku, ale teď to teprve nabralo správný grády. Maas fakt umí, převrátila všechno vzhůru nohama a já nestačím zírat, jak jí to všechno pěkně vychází. A vážně jsem si hned oblíbila celou Rhysovu grupu a Velaris. Těším se, co nám ještě ukáže Feyre. Hned musím na další díl.