Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Neskutečně milé dílko ve stylu Pýchy a předsudku. Postavy jsou jako živé a máte chuť se s nimi seznámit. Ačkoliv jsem si musela na styl psaní zvyknout (formou dopisů), moc jsem si knihu užila.
...Jsem jako u vytržení z toho, že můžu navštěvovat jedno knihkupectví za druhým a setkávat se s jeho zaměstnanci a majiteli. Jsou to zvláštní patroni. Nikdo se zdravým rozumem se otevře nerozhodně živit jako prodavač literatury, aby si vydělal, a kdo má všech pět pohromadě, nechce ani vlastnit zrovna obchod s knížkami -marže je nízká. A tak si říkám, že je k tomu nejspíš vede láska k čtenářům a četbě obecně, anebo i příležitost přečíst si nové tituly dřív než ostatní.... Vždycky mě zaráželo, a dodnes zaráží, že tolik zákazníků přichází do knihkupectví, aniž shánějí něco konkrétního -prostě se chtějí jen tak porozhlédnout a věří, že je něco zaujme. A pak, protože nedají na poznámky vydavatele na obálce,což jim schvaluji, položí prodavači tři otázky: (1) O čem ta knížka je? (2) Četl /a jste ji? (3) Je dobrá?... Vzpomínám si, že prozíraví zákazníci nás žádali, jestli bychom jim nedoporučily něco jiného, a my jsme je poště ovál tak dlouho, dokud nedošlo k tomu či onomu titulu, a pak jsme je vybídli, aby si jej přečetli. Pokud nás poslechli a kniha se jim nelíbila, už se nikdy nebrali. Ale když byli spokojeni, měly jsme v nich zákazníka na celý život...
... Tak mi připadá, že čím míň toho řek, tím krásnějc to vyznívá. Víte, kterou jeho větu mám nejradši? Tuhle: " Jasný den skončil, před námi je tma." Škoda, že jsem ji neznal v den, kdy na ostrov dorazili němečtí vojáci - sledoval jsem, jak jich přilítají plný letadla, jedno za druhým, i jak v přístavu vystupujou z lodi, a nenapadalo mě nic kloudnýho. K čertu s ní a! Opakoval jsem si pořád dokola. Asi by se mi ulevilo, kdybych si moh pomyslet : "Jasný den je pryč, před námi je tma."...
... Ze všech členů spolku lze za důvěryhodné pokládat jen dva, a to Ebena Ramseyho a Amélii Maugeryovou. Kromě nich tam patří jeden hadřík, věčně opilý vysloužil psychiatr, koktavý pasáček vepřů, poskok, co si hraje na lorda, a Isola Pribbyová, aktivně činná čarodějnice, která sama připouští, že připravuje a prodává lektvary. Postupně do svého kruhu přibrali i další osoby stejného ražení, takže průběh jejich "literárních večerů" si raději ani nepředstavovat....
.... Isola je z Vašeho příjezdu úplně u vytržení a už teď se angažuje v zájmu Vaší knihy. Varovala jsem ji, že prozatím máte v hlavě jen neurčitý náklad, ale ona si umínila, že Vám bude shánět materiál. Na tržnici požádala (nemůžu vyloučit, že pod pohrůžkou) všechny, koho zná, aby Vám napsali svoje zážitky z okupace -je totiž přesvědčena, že díky nim snáz přesvědčíte nakladatele, že tohle téma stojí za vydání. Nebuďte překvapená, až Vás v příštích pár týdnech zaplaví dopisy....
... Uspořádala jsem na počest návštěvy tvého bratra malý večírek -sama jsem vařila, a dokonce se to dalo jist. Will Thisbee mi věnoval Začátečnickou kuchařku pro mladé skautský, což je přesně věcička pro mě -autorka předpokládá, že nemáš o vaření ani páru, a nešetří užitečnými radami typu: "Až budete přidávat vejce, nejprve rozbijte skořápku."...
..."Abych byl upřímnej," nechal se slyšet Sam,"za dobu okupace jsem poznal víc slušnejch německejch vojáků. "Člověk některý z nich vídal každej den pět roků po sobě. "Trčeli tady, zatímco jim bombardovali domovy a zabíjeli jejich rodiny. Nebylo důležitý, kdo si začal. Pro mě teda ne.
Panečku, dobře si pamatuju, jak na korbách náklaďáků, co vozíky brambory do vojenské jídelny, stály hlídky a jak je pronásledovali naši haranti, protože doufali, že se nějaká ta brambor skutálí na ulici. Němečtí vojáci se dívali upřeně před sebe a se zadumaným výrazem ve tváři co chvíli botou shodli dolů pár brambor. Schválně. A to samý dělali, když voziki uhlí. Ach Bože, jak jsme si vždycky i těch pár kousků vážili, když už nebylo čím topit....
PS: pokud si přečtěte knihu, nedívejte se na film, je tam mnoho věcí zcela pozměněných... Některé mé až rozčilovaly.

Velice příjemná knížka, která se četla dá se říct sama :). Sympatické vedlejší postavy, skvělá hlavní hrdinka, která srší milým, nevtíravým a inteligentním humorem, to prostě vykouzlí úsměv na tváři. Zároveň nás však příběh nechá nakouknout pod pokličku druhé světové války a poukáže, jak lidé dokážou být v těžkých dobách vynalézaví, silní, ale i bezmocní. Moc se mi líbilo, že je kniha psána formou dopisů... škoda, že dneska by na tuto formu korespondence už málokdo přistoupil, přece jen to má své kouzlo, nicméně takhle si ho jde užít aspoň prostřednictvím téhle knížky.

Nenásilný příběh o životě za války, asi jsem ještě nečetla knihu s válečnou tématikou, kterou bych označila jako milou! Podaný navíc originálně v podobě dopisů. Moc se mi líbíl. Jednu hvězdičku ubírám za předvídatelnost.

Ach jo, velice jsem se těšila. Samé kladné hodnocení ... přečetla jsem 50 stránek a přistihla jsem se jak pomalu přeskakuji a celkem se nudím. Takže odkládám a snad se k ní ještě vrátím - snad v lepším rozpoložení.

Postavy z této knihy si prostě oblíbíte. Spisovatelka se seznamuje s osudy obyvatel Normandie, obsazené v období 2. sv. války Němci, přičemž se s nimi sblíží. Trochu mi vadila forma dopisů, ale i tak se ke knize ještě vrátím. Doporučuji.

Obsahuje spoiler Tento román v sobě skrývá skvostnou kombinaci hned několika žánrů – objevíme zde prvky klasického románu pro ženy, psychologického románu i válečné literatury. Díky tomu si zcela jistě přijdou na své fanoušci vícero žánrů.

Spolek přátel krásné literatury seznamuje čtenáře s poměrně opomenutými osudy obyvatel Normandských ostrovů o nichž se v souvislosti s druhou světovou válkou příliš nemluví. Zároveň se v románu objevují i poměrně stravitelně podané příběhy o situaci v německých a francouzských koncentračních táborech.

Zároveň ukazuje, že klasická literatura má i v těžkých dobách velice kouzelnou moc a dokáže povzbudit na duši lidi, kteří předtím nikdy nečetli a nejsou ani příliš vzdělaní (např. řezníky, opilce, zemědělce, …) a tak lze předpokládat, že může podpořit a povzbudit i v současnosti.

Román se je napsán čtivým jazykem, i když samotné čtení může trochu zkomplikovat nezvyklá forma vyprávění příběhu prostřednictvím dopisů, na což si řada čtenářů bude muset chvilku zvykat.

K románů Spolek přátel krásné literatury mám pouze drobnou „výtku“, která souvisí spíše s tím, že jsem si o knize předtím nic nezjišťovala. Tou výtkou je, že se v příběhu poměrně realisticky popisují situace z koncentračních táborů a dalších hrůz druhé světové války (např. zmlácení menstruující dívky dozorcem v táboře, …) což je téma o němž nedokáži číst a tím pádem mi i čtení působilo veliké potíže, protože si všechny situace nechtěně, ale o to barvitěji dokáži vykreslit ve své mysli. A věřte, že pak opravdu o co stát a klidný spánek se odsouvá na dobu neurčitou :)

Dovolila bych si tvrdit, že pokud se válečná kniha dokázala dostat mezi knihy, které jen tak mou knihovničku neopustí, a to tato knížka mezi ně rozhodně patří :) , pak se jedná o román opravdu kvalitní a zcela jistě si zaslouží vaši pozornost. :)

Knihu Spolek přátel krásné literatury bych vřele doporučila nejen čtenářům, kteří si rádi přečtou lehce romantický příběh o vážném tématu, ale také milovníkům válečných či historických románů, protože si zde jistě přijdou na své. Oproti tomu není příběh určený těm, kteří si chtějí odpočinout u lehkého, zamilovaného příběhu, protože tato kniha vás jen tak odpočinout nenechá.

Spolek přátel krásné literatury hodnotím 80%, jedná se o naprosto excelentní román, jehož jedinou „chybou“ je má averze k tématu 2.světové války :)

Obyčejný bristký ostrov. Osudy obyčejných lidí jednoho literárního spolku zasazené v nelehké poválečné době. Obyčejné denní zážitky. Přesto kniha tak neobyčejně chytne za srdce svou lidskostí, kterou se snaží povznést nad všemi válečnými nesnázemi a šrámy nejen na těle ale i na duši. Vždyť hledat a nalézt útěchu v knihách, to je přece živná půda nás knihomolů.

Moc milá odpočinková kniha. Manžela moc nebavila, ale když jsem po ní sáhla v pauze mezi dvěma detektivkami, tak mi neskutečně sedla a pohladila mě po duši. Doporučuji=)

Moc krásná kniha. Je to asi první kniha psaná formou dopisů, kterou jsem četla. Trvalo mi pár stránek, než jsem si zvykla, ale pak už to šlo samo. Juliet, Sidney, Dawsey, Kit... všichni mi přirostli k srdci a je mi líto, že jsem už knihu přečetla.

Je to hodně veliký paradox, ale po přečtení knihy, která zajímavým a neobvyklým způsobem okupaci Německem na Normanských ostrovech, bych právě na nich chtěla žít. Ačkoliv prostor byl dost vymezený a nebylo ho popravdě řečeno nazbyt, prostředí se mi dostalo dostatečně pod kůži. Takové malé ( velké ) věci mám ráda.

Velmi kouzelná kniha, která mě svou formou dopisů vtáhla a proto jsem ji přečetla během jednoho dne. Moc se mi líbil styl psaní a velmi mě nalákaly popisy a historie ostrova Guernsey.

Na knihu jsem narazila v "Levných knihách", a jelikož se mi líbil její obal i jméno, rozhodla jsem se pro koupi. Počinu vůbec nelituji, protože je to opravdu moc zajímavá knížka. Škoda, že dnes se už tolik dopisy nepíšou, jako dříve. Příběhy přívětivých lidí z Guernsey mě upoutaly, někdy jsem se s nimi společně pousmála, občas mi bylo za ně i smutno. Válka musela být skutečně depresivní záležitostí, knihy jim však dodávaly pohlazení na duši a sílu, díky čemuž tuto příšernou dobu přečkali v "klidu".

Obsahuje spoiler Povojnový príbeh plný lásky, humoru, empatie a "kreativity", ktorý opisuje príhody obyvateľov ostrova Guernsey počas nemeckej okupácie. Spolu do spisovateľkou Juliet Ashtonovou sa dostáva čitateľ na tento čarovný ostrov a stretáva sa s ľuďmi, s ktorými si dovtedy len dopisovala. Juliet tu nájde nielen inšpiráciu na novú knihu, ale aj lásku a rodinu v podobe sirotka - malej Kit.
Celá kniha je písaná formou listov a je pohladením duše.

Knížka se ke mně dostala darem a zprvu jsem byla skeptická k dopisové formě.
Jak jsem se mýlila, jsem zjistila již po prvních stránkách.
Příběh se rozvíjel každou stranou, neměla jsem pocit stagnace, hlavní hrdince jsem fandila (i když se občas na dnešní poměry chovala snad až hloupě). V knížce je velmi přirozeně vetkán příběh Juliet, ale také i Elisabeth a zároveň jsem se obohatila informacemi o průběhu druhé světové války na Normandských ostrovech.
Velmi čtivá a kvalitní publikace.

Kniha asi nebyla nijak špatná, ale prostě mi nesedla. Je napsaná formou dopisů, a furt přibývají nové postavy, nové příběhy a vůbec se v tom nedá orientovat. Upřímně nechápu jak tahle knížka může mít tak dobré hodnocení. Ani jsem nedočetla. Tři hvězdičky jenom za název a celkem pěknou obálku.

Pohlazení pro duši a zároveň krásná starosvětská romance. S uvěřitelnými postavami, ke kterým si prostě najdete cestu. Kniha o naději, jak v období války, tak po něm. Na děj ve formě dopisů se překvapivě rychle zvykalo.

Já jsem nechtěla, aby kniha skončila. Četla jsem ji pomalu, skoro jsem si ji slabikovala, jen aby mi vydržela co nejdéle, Krásný styl, jazyk, příběh.

Krásná, milá knížka. Kniha je psána v dopisech, to jí dává jisté kouzlo. Pisatele si zamilujete a budete se vždy těšit na nový dopis. Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla a každému ji mohu jen doporučit.

Moc milá knížka. Klasický anglický humor - velice jemný, občas skoro nepochytitelný. Párkrát jsem byl dojat - to se mi často nestává.
Osud autorky taky přispívá k zajímavosti díla - knihu napsala po sedmdesátce a o pár měsíců se nedočkala jejího vydání.