Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Jsou knihy, kde si už na začátku řeknete "tohle se mi bude líbit" a potom jen v duchu jásáte, když každá další stránka váš prvotní dojem potvrzuje. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů byl přesně takový. Epistolární forma doprovázená laskavým humorem mi hrozně připomínala psaní mé milované Jean Webster. Kniha přitom dokáže nádherně pojednat i události těžké, ba drtivé a činí tak s prostou upřímností, která vydá za spoustu květnatých frází. Jsem nadšená, opravdu.

P. S. Jediné, co mě zlobí, je ta filmová obálka. Předešlá byla mnohem hezčí.
P. P. S. Film taky není špatný. Jen z něj zmizel takřka veškerý humor.

Kouzelná kniha, která vás vtáhne do čtení prostřednictvím korespondence a úžasných lidských příběhů, které objevujete s každou přečtenou stranou. Milá, bylo první slovo, které mě po přečtení knihy napadlo. A ono to skutečně sedí, ale přesto je v té knize mnohem víc.

Na tuto knihu jsem se hodně, hodně těšila, ale bohužel z toho bylo lehké zklamání a mé hodnocení je proto velmi průměrné. Bavil mne ten nápad literárního spolku a také fakt, že je kniha napsaná ve formě deníků. Historické události, kterým se zde autorky věnují, byly pro mne novinkou, to jsem si moc užila a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Ale zhruba od poloviny kniha začíná sklouzávat do předvídatelné, plytce napsané romanťárny, což mi vůbec nesedlo, a ten konec mi přišel hrozně kýčovitý a na můj vkus až moc přeslazený. Takže tak...

Tato kniha se čte úplně sama a jsem moc ráda, že jsem po ní sáhla. Originální příběh plný skvělých postav. Děj se odehrává těsně po válce a přesto, že je plný smutných a dojemných událostí, působí kniha jako celek spíš veselým dojmem. Kromě vtipu nechybí taky špetka romantiky, takže pro mě osobně ideální čtení na léto.

Příběh ve kterém se mísí humor, romantika i drama druhé světové války, rozhodně patří mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četla. Zpočátku mi trochu lezly na nervy ty vřelé zdvořilostní fráze, které jako med odkapávaly z úvodu i závěru každého dopisu, ale v průběhu čtení jsem si na to zvykla. Hlavní postavu Juliet jsem si okamžitě oblíbila kvůli její bezprostřednosti a naprosté originalitě. Ve vyprávění formou korespondence, ve kterém se neustále střídají vypravěči, je sice obtížnější se orientovat, ale za chvíli děj dostane rychlý spád a je opravdu napínavý.
Už přemýšlím, koho bych tou nádhernou knihou obdarovala, napadá mě máma, teta, švagrová, kamarádka... vlastně bych ji měla koupit nejmíň desetkrát a prostě rozdat všem kolem sebe :). Byl to nesmírně působivý a krásný příběh, doporučuji tak vřele, jak jen umím :).

Tahle knížka je především o lidství, o přátelství v době války i po ní. Není to ale jen srdceryvný příběh o válce. Tahle kniha je hlavně milá. Celý příběh sledujeme pomocí dopisů mezi Normanským ostrovem a anglickou pevninou. Všechno zavinila jedna malá knížečka Charlese Lamba, která se dostala až na ostrov Guernsey. Následuje korespondence mezi spisovatelkou Juliet Ashtonovou a členy Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Moc ráda bych si přečetla její článek do novin o filozofickém významu četby. Vlastně ještě raději bych se na Guernsey vypravila. Tak mě ovlivnila vylíčená krása ostrova a jeho obyvatel. Chvíli jsem byla smutná, dojmutá, chvíli se musela smát (zejména kouskům Isoly), hned zase v napětí, jestli to dobře dopadne... Prostě kniha jak má být. A ještě k tomu o knihách a spisovatelích, co víc si přát.

Zaujatá přebalem a zvláštním názvem jsem si tuto knihu koupila a docela dlouho ji nechala ležet v knihovně. Jsem moc ráda, že byl ten příběh nakonec napsán, protože je krásný. A já měla po dočtení děsnou chuť zalarmovat všechny svoje přítelkyně a donutit je založit čtenářský spolek.

Opravdu krásné dílko, čte se samo a je to velmi rychle přelouskané. Juliet je úžasně trhlá Angličanka a lidi z ostrova mi přirostli k srdci...jsem anglofil.

Prvotní překvapení, tedy forma, jakou je knížka psaná (korespondence), vystřídalo nadšení z hřejivého, dojímavého, vtipného, ale hlavně krásného děje, odehrávajícím se v ráji na zemi, ostrůvku Guernsey. Knížka, která peklo druhé světové války ukazuje ne jako chladnou statistiku, ale jako životní příběhy všech, kterých se tato hrůzná událost dotkla (Nikdy jsem se nezamyslel nad tím, že i němečtí vojáci prožívali krušné chvíle nejen tím, že jsou zrovna na frontě, ale i tím, že musí přemýšlet, co se zrovna děje s jejich rodinami doma, ve zdevastovaném Německu. Slovy jedné z postav knížky: "Nerozlišuju, kdo tu válku začal..."). Úžasné, úžasné čtení.

Po knize jsem sáhla v podstatě z nouze. Ale nakonec jsem byla mile překvapená, byť začátek byl takový chaotický a zdlouhavý. Nakonec to byl takový milý i když chvilkama smutný příběh. A díky dopisovému pojetí to mělo to kouzlo.

Na knížku jsem narazila náhodou v knihovně a půjčila jsem si jí vlastně jen kvůli jejímu názvu, který se mi moc líbil:). A dojem z nadpisu převládal i celou touhle milou knihou. Forma dopisů je skvělá !

Literární laskonka ! Kterou jsem si vychutnávala pomalu a lebedila si u ní. Nemůžu té knize absolutně nic vytknout, snad jen to, že jsem jí už dočetla !

Kniha by si určitě zasloužila lepší hodnocení, ale při jejím čtení i po dočtení mě jako prostě napadne jediné: MILÁ. Milé čtení, kde děj příjemně plyne navzdory korespondenční formě. Postavy jsou neskutečně sympatické, líbí se mi, jak postavy mluví, jak se vyjadřují a jak je humor nenápadně zasazený do jejich vět. V dnešní době opravdu hřejivé čtení. Hvězdičku dolů dávám za příliš "dořešený" konec, na můj vkus mohl být konec jasný, ale bez poslední kapitoly.

Nejdříve jsem si musela zvyknout na to, že se vlastně jedná o román v dopisech, ale pak jsem se chytla a knihu přečetla skoro jedním dechem. Obyvatelé ostrova Guernsey (tedy ti ze Spolku) mě chytly za srdce a stejně jako Juliet, jsem zatoužila po tom se s nimi setkat osobně. Jenže není rok 1946, takže to asi nepůjde. I přes těžké válečné zkušenosti a osudy je kniha pohlazením a docela bych brala pokračování.

Tváří se jako oddechová, ale vtipná korespondence se mísí s vážnou tématikou okupace Normanských ostrovů. Při četbě jsem se vůbec nezadrhával a rychle jsem došel ke konci. Zaujal mě koncept, jakým způsobem byla kniha vytvořena (z dopisů). Obdivuji rozsáhlé psaní dopisů (vyznávám konvenční způsob psaní - nemám rád úsečné smsky a smajlíky, které v dnešní době letí). Fascinuje mě, jakým zvláštním způsobem se mohou postavy sblížit, najít si k sobě cestu, mít mezi sebou tak intenzivní pouto. Juliet mi byla svojí povahou velmi blízká, ovšem bytost, která mě přímo okouzlila byla samozřejmě Elizabeth. Abych se dozvěděl, co nejdříve její osud, který byl zpočátku neznámý, vydržel jsem u knihy spoustu času. Ostatní postavy a jejich podivínství bylo taky skvělé, popsané prostředí Guernsey se mi líbilo! Ovšem příběh na mě působil v některých ohledech nerealisticky, až moc idylicky a s dobrým koncem...

Kniha je silná a velice dobrá, jen vyprávění z války je samozřejmě těžké.
Protože je psaná formou dopisů, jsou to jen útržky, o to jsou příběhy rozmanitější.
Doporučuji shlédnout taky film, který má s knihou společný jen založení a
pojmenování spolku, jinak je zcela odlišný, ale o nic míň dobrý, ba taktéž skvělý.
Takže doporučuji oboje.

Dosud jsem si myslela, že okamžikem zasnoubení hlavních hrdinů celý příběh končí – v románech Jane Austenové tomu tak je, proč by tedy obyčejní lidé měli chtít něco jiného? Jenže pravda je úplně jiná. Příběh těch dvou v tu chvíli naopak začíná, a každičký další den píšou novou stránku děje s fascinující zápletkou.

Nádherná knížka! Líbilo se mi, jak byla kniha pojata formou dopisů, kde se vracejí postavy do dob války. A ač se jedná o vážné téma, je kniha místy "odlehčena" a humorná, proto čtenáře snadno upoutá.

Krásná kniha, kterou jsem si půjčila z knihovny a strašně moc jsem ji chtěla vlastnit, ale nikde nebyla k sehnání. Tento týden se mi ji konečně podařilo koupit na Aukru - v super stavu a tak je konečně moje. Je to pro mně srdeční záležitost stejně tak jako kniha Město jako Alice, kterou se mi povedlo sehnat po dlouhém snažení v antikvariátu.
Je to laskavá kniha, krásný příběh a dokáže nás přenést do doby 2. světové války a povídá o krásném setkání dvou lidí a lásce. Doporučuji všem.

Na první stránce knížky jsem se trošku zalekla, protože knížku formou dopisové korespondence jsem snad ještě nečetla, ale velmi rychle jsem do toho vplula a byla nadšená a unesená. To je tak krásná, milá, ba až kouzelná knížka. Všechny postavy jako by z knížky vystoupili a vyprávěli mi svůj příběh. Rozhodně tuto knížku doporučuji k přečtení a já se jdu s velkou zvědavostí podívat na filmovou podobu této knížky.

Zajímavá knížka, neuměla bych ji žánrově zařadit. Dějiny německé okupace Guernsey – neznala jsem, super. Milostný příběh – průměr. Forma dopisů – skvělá. Lehce humorný tón mě bavil, ale on pod sebou schovával spoustu smutku. Při čtení mě hodně napadalo básníkovo „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“. 90 %.

Trošku jinak podaný pohled na II. světovou válku. Krásná knížka, která mi připomněla kouzlo dopisů. Vřele doporučuji!

Krásná kniha. Ještě než jsem ji dočetla - půjčenou z knihovny, šla jsem si pro vlastní do knihkupectví, a to vzhledem k pokročilému věku (svému) a narvané knihovně téměř nikdy nedělám.

Forma románu mi přišla zajímavá. Ovšem vadil mi prvoplánový děj, přehršel romantiky, sladkobolnost. Za mě prototyp červené knihovny.

Popravdě mně zaujal již samotný název. Z knižního přebalu jsem pak měl pocit, že jde o "dívčí" román. Svým způsobem ano, nicméně kniha se mi líbila ač byl její konec dosti předvídatelný. Zprvu jsem měl strach ze zvolené formy (psaná korespondence) ale nakonec jsem se v ději nijak neztrácel i z důvodu, že dopisy na sebe časově navazovaly.

Přečetla jsem až v novém vydání, dříve byla kniha nezískatelná, přitom tak opěvovaná. Těšila jsem se velmi, ale nesplnila má očekávání. Za prvé jsem netušila, že je psána ve formě dopisů, a jak jsem se začítala, považovala jsem tuto formu jen za jakýsi zajímavě řešený úvod. Úvod to nebyl, byla to celá struktura knihy: krátké dopisy mnoha pisatelů a málo adresátů, prošpikované ještě telegramy a vzkazy (zejména v rámci zamilované linky). Za druhé hlavní hrdinka mi připadala jako velice nevyzrálá (a rádoby vtipná) a ve stejném duchu se celý - její - příběh odehrával. A do třetice: o literatuře to (až snad na jedinou výjimku) nebylo vlastně vůbec, což je škoda (objem i zaměření knihy by jistě snesl pár dalších zajímavých literárních výletů - prostřednictvím členů Spolku). Samozřejmě Jersey a vůbec postavení a strádání Normanských ostrovů za okupace bylo pro mne velice nové a zajímavé, stejně jako příběhy některých zdejších obyvatel. Celkově mě ale kniha postupně dost nudila až otravovala a skoro jsem ji nebyla schopna dočíst.