Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Forma románu mi přišla zajímavá. Ovšem vadil mi prvoplánový děj, přehršel romantiky, sladkobolnost. Za mě prototyp červené knihovny.

Krásná kniha. Ještě než jsem ji dočetla - půjčenou z knihovny, šla jsem si pro vlastní do knihkupectví, a to vzhledem k pokročilému věku (svému) a narvané knihovně téměř nikdy nedělám.

Kniha je silná a velice dobrá, jen vyprávění z války je samozřejmě těžké.
Protože je psaná formou dopisů, jsou to jen útržky, o to jsou příběhy rozmanitější.
Doporučuji shlédnout taky film, který má s knihou společný jen založení a
pojmenování spolku, jinak je zcela odlišný, ale o nic míň dobrý, ba taktéž skvělý.
Takže doporučuji oboje.

Dosud jsem si myslela, že okamžikem zasnoubení hlavních hrdinů celý příběh končí – v románech Jane Austenové tomu tak je, proč by tedy obyčejní lidé měli chtít něco jiného? Jenže pravda je úplně jiná. Příběh těch dvou v tu chvíli naopak začíná, a každičký další den píšou novou stránku děje s fascinující zápletkou.

Obsahuje spoiler Povojnový príbeh plný lásky, humoru, empatie a "kreativity", ktorý opisuje príhody obyvateľov ostrova Guernsey počas nemeckej okupácie. Spolu do spisovateľkou Juliet Ashtonovou sa dostáva čitateľ na tento čarovný ostrov a stretáva sa s ľuďmi, s ktorými si dovtedy len dopisovala. Juliet tu nájde nielen inšpiráciu na novú knihu, ale aj lásku a rodinu v podobe sirotka - malej Kit.
Celá kniha je písaná formou listov a je pohladením duše.

Neskutečně milé dílko ve stylu Pýchy a předsudku. Postavy jsou jako živé a máte chuť se s nimi seznámit. Ačkoliv jsem si musela na styl psaní zvyknout (formou dopisů), moc jsem si knihu užila.
...Jsem jako u vytržení z toho, že můžu navštěvovat jedno knihkupectví za druhým a setkávat se s jeho zaměstnanci a majiteli. Jsou to zvláštní patroni. Nikdo se zdravým rozumem se otevře nerozhodně živit jako prodavač literatury, aby si vydělal, a kdo má všech pět pohromadě, nechce ani vlastnit zrovna obchod s knížkami -marže je nízká. A tak si říkám, že je k tomu nejspíš vede láska k čtenářům a četbě obecně, anebo i příležitost přečíst si nové tituly dřív než ostatní.... Vždycky mě zaráželo, a dodnes zaráží, že tolik zákazníků přichází do knihkupectví, aniž shánějí něco konkrétního -prostě se chtějí jen tak porozhlédnout a věří, že je něco zaujme. A pak, protože nedají na poznámky vydavatele na obálce,což jim schvaluji, položí prodavači tři otázky: (1) O čem ta knížka je? (2) Četl /a jste ji? (3) Je dobrá?... Vzpomínám si, že prozíraví zákazníci nás žádali, jestli bychom jim nedoporučily něco jiného, a my jsme je poště ovál tak dlouho, dokud nedošlo k tomu či onomu titulu, a pak jsme je vybídli, aby si jej přečetli. Pokud nás poslechli a kniha se jim nelíbila, už se nikdy nebrali. Ale když byli spokojeni, měly jsme v nich zákazníka na celý život...
... Tak mi připadá, že čím míň toho řek, tím krásnějc to vyznívá. Víte, kterou jeho větu mám nejradši? Tuhle: " Jasný den skončil, před námi je tma." Škoda, že jsem ji neznal v den, kdy na ostrov dorazili němečtí vojáci - sledoval jsem, jak jich přilítají plný letadla, jedno za druhým, i jak v přístavu vystupujou z lodi, a nenapadalo mě nic kloudnýho. K čertu s ní a! Opakoval jsem si pořád dokola. Asi by se mi ulevilo, kdybych si moh pomyslet : "Jasný den je pryč, před námi je tma."...
... Ze všech členů spolku lze za důvěryhodné pokládat jen dva, a to Ebena Ramseyho a Amélii Maugeryovou. Kromě nich tam patří jeden hadřík, věčně opilý vysloužil psychiatr, koktavý pasáček vepřů, poskok, co si hraje na lorda, a Isola Pribbyová, aktivně činná čarodějnice, která sama připouští, že připravuje a prodává lektvary. Postupně do svého kruhu přibrali i další osoby stejného ražení, takže průběh jejich "literárních večerů" si raději ani nepředstavovat....
.... Isola je z Vašeho příjezdu úplně u vytržení a už teď se angažuje v zájmu Vaší knihy. Varovala jsem ji, že prozatím máte v hlavě jen neurčitý náklad, ale ona si umínila, že Vám bude shánět materiál. Na tržnici požádala (nemůžu vyloučit, že pod pohrůžkou) všechny, koho zná, aby Vám napsali svoje zážitky z okupace -je totiž přesvědčena, že díky nim snáz přesvědčíte nakladatele, že tohle téma stojí za vydání. Nebuďte překvapená, až Vás v příštích pár týdnech zaplaví dopisy....
... Uspořádala jsem na počest návštěvy tvého bratra malý večírek -sama jsem vařila, a dokonce se to dalo jist. Will Thisbee mi věnoval Začátečnickou kuchařku pro mladé skautský, což je přesně věcička pro mě -autorka předpokládá, že nemáš o vaření ani páru, a nešetří užitečnými radami typu: "Až budete přidávat vejce, nejprve rozbijte skořápku."...
..."Abych byl upřímnej," nechal se slyšet Sam,"za dobu okupace jsem poznal víc slušnejch německejch vojáků. "Člověk některý z nich vídal každej den pět roků po sobě. "Trčeli tady, zatímco jim bombardovali domovy a zabíjeli jejich rodiny. Nebylo důležitý, kdo si začal. Pro mě teda ne.
Panečku, dobře si pamatuju, jak na korbách náklaďáků, co vozíky brambory do vojenské jídelny, stály hlídky a jak je pronásledovali naši haranti, protože doufali, že se nějaká ta brambor skutálí na ulici. Němečtí vojáci se dívali upřeně před sebe a se zadumaným výrazem ve tváři co chvíli botou shodli dolů pár brambor. Schválně. A to samý dělali, když voziki uhlí. Ach Bože, jak jsme si vždycky i těch pár kousků vážili, když už nebylo čím topit....
PS: pokud si přečtěte knihu, nedívejte se na film, je tam mnoho věcí zcela pozměněných... Některé mé až rozčilovaly.

Zajímavá knížka, neuměla bych ji žánrově zařadit. Dějiny německé okupace Guernsey – neznala jsem, super. Milostný příběh – průměr. Forma dopisů – skvělá. Lehce humorný tón mě bavil, ale on pod sebou schovával spoustu smutku. Při čtení mě hodně napadalo básníkovo „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“. 90 %.

Nenásilný příběh o životě za války, asi jsem ještě nečetla knihu s válečnou tématikou, kterou bych označila jako milou! Podaný navíc originálně v podobě dopisů. Moc se mi líbíl. Jednu hvězdičku ubírám za předvídatelnost.

Knížka se ke mně dostala darem a zprvu jsem byla skeptická k dopisové formě.
Jak jsem se mýlila, jsem zjistila již po prvních stránkách.
Příběh se rozvíjel každou stranou, neměla jsem pocit stagnace, hlavní hrdince jsem fandila (i když se občas na dnešní poměry chovala snad až hloupě). V knížce je velmi přirozeně vetkán příběh Juliet, ale také i Elisabeth a zároveň jsem se obohatila informacemi o průběhu druhé světové války na Normandských ostrovech.
Velmi čtivá a kvalitní publikace.

Nádherná knížka! Líbilo se mi, jak byla kniha pojata formou dopisů, kde se vracejí postavy do dob války. A ač se jedná o vážné téma, je kniha místy "odlehčena" a humorná, proto čtenáře snadno upoutá.

Literární laskonka ! Kterou jsem si vychutnávala pomalu a lebedila si u ní. Nemůžu té knize absolutně nic vytknout, snad jen to, že jsem jí už dočetla !

Postavy z této knihy si prostě oblíbíte. Spisovatelka se seznamuje s osudy obyvatel Normandie, obsazené v období 2. sv. války Němci, přičemž se s nimi sblíží. Trochu mi vadila forma dopisů, ale i tak se ke knize ještě vrátím. Doporučuji.

Kniha asi nebyla nijak špatná, ale prostě mi nesedla. Je napsaná formou dopisů, a furt přibývají nové postavy, nové příběhy a vůbec se v tom nedá orientovat. Upřímně nechápu jak tahle knížka může mít tak dobré hodnocení. Ani jsem nedočetla. Tři hvězdičky jenom za název a celkem pěknou obálku.

Kniha by si určitě zasloužila lepší hodnocení, ale při jejím čtení i po dočtení mě jako prostě napadne jediné: MILÁ. Milé čtení, kde děj příjemně plyne navzdory korespondenční formě. Postavy jsou neskutečně sympatické, líbí se mi, jak postavy mluví, jak se vyjadřují a jak je humor nenápadně zasazený do jejich vět. V dnešní době opravdu hřejivé čtení. Hvězdičku dolů dávám za příliš "dořešený" konec, na můj vkus mohl být konec jasný, ale bez poslední kapitoly.

Velmi kouzelná kniha, která mě svou formou dopisů vtáhla a proto jsem ji přečetla během jednoho dne. Moc se mi líbil styl psaní a velmi mě nalákaly popisy a historie ostrova Guernsey.

Obsahuje spoiler Tento román v sobě skrývá skvostnou kombinaci hned několika žánrů – objevíme zde prvky klasického románu pro ženy, psychologického románu i válečné literatury. Díky tomu si zcela jistě přijdou na své fanoušci vícero žánrů.

Spolek přátel krásné literatury seznamuje čtenáře s poměrně opomenutými osudy obyvatel Normandských ostrovů o nichž se v souvislosti s druhou světovou válkou příliš nemluví. Zároveň se v románu objevují i poměrně stravitelně podané příběhy o situaci v německých a francouzských koncentračních táborech.

Zároveň ukazuje, že klasická literatura má i v těžkých dobách velice kouzelnou moc a dokáže povzbudit na duši lidi, kteří předtím nikdy nečetli a nejsou ani příliš vzdělaní (např. řezníky, opilce, zemědělce, …) a tak lze předpokládat, že může podpořit a povzbudit i v současnosti.

Román se je napsán čtivým jazykem, i když samotné čtení může trochu zkomplikovat nezvyklá forma vyprávění příběhu prostřednictvím dopisů, na což si řada čtenářů bude muset chvilku zvykat.

K románů Spolek přátel krásné literatury mám pouze drobnou „výtku“, která souvisí spíše s tím, že jsem si o knize předtím nic nezjišťovala. Tou výtkou je, že se v příběhu poměrně realisticky popisují situace z koncentračních táborů a dalších hrůz druhé světové války (např. zmlácení menstruující dívky dozorcem v táboře, …) což je téma o němž nedokáži číst a tím pádem mi i čtení působilo veliké potíže, protože si všechny situace nechtěně, ale o to barvitěji dokáži vykreslit ve své mysli. A věřte, že pak opravdu o co stát a klidný spánek se odsouvá na dobu neurčitou :)

Dovolila bych si tvrdit, že pokud se válečná kniha dokázala dostat mezi knihy, které jen tak mou knihovničku neopustí, a to tato knížka mezi ně rozhodně patří :) , pak se jedná o román opravdu kvalitní a zcela jistě si zaslouží vaši pozornost. :)

Knihu Spolek přátel krásné literatury bych vřele doporučila nejen čtenářům, kteří si rádi přečtou lehce romantický příběh o vážném tématu, ale také milovníkům válečných či historických románů, protože si zde jistě přijdou na své. Oproti tomu není příběh určený těm, kteří si chtějí odpočinout u lehkého, zamilovaného příběhu, protože tato kniha vás jen tak odpočinout nenechá.

Spolek přátel krásné literatury hodnotím 80%, jedná se o naprosto excelentní román, jehož jedinou „chybou“ je má averze k tématu 2.světové války :)

Moc milá odpočinková kniha. Manžela moc nebavila, ale když jsem po ní sáhla v pauze mezi dvěma detektivkami, tak mi neskutečně sedla a pohladila mě po duši. Doporučuji=)

Nejdříve jsem si musela zvyknout na to, že se vlastně jedná o román v dopisech, ale pak jsem se chytla a knihu přečetla skoro jedním dechem. Obyvatelé ostrova Guernsey (tedy ti ze Spolku) mě chytly za srdce a stejně jako Juliet, jsem zatoužila po tom se s nimi setkat osobně. Jenže není rok 1946, takže to asi nepůjde. I přes těžké válečné zkušenosti a osudy je kniha pohlazením a docela bych brala pokračování.

Na první stránce knížky jsem se trošku zalekla, protože knížku formou dopisové korespondence jsem snad ještě nečetla, ale velmi rychle jsem do toho vplula a byla nadšená a unesená. To je tak krásná, milá, ba až kouzelná knížka. Všechny postavy jako by z knížky vystoupili a vyprávěli mi svůj příběh. Rozhodně tuto knížku doporučuji k přečtení a já se jdu s velkou zvědavostí podívat na filmovou podobu této knížky.

Na tuto knihu jsem se hodně, hodně těšila, ale bohužel z toho bylo lehké zklamání a mé hodnocení je proto velmi průměrné. Bavil mne ten nápad literárního spolku a také fakt, že je kniha napsaná ve formě deníků. Historické události, kterým se zde autorky věnují, byly pro mne novinkou, to jsem si moc užila a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Ale zhruba od poloviny kniha začíná sklouzávat do předvídatelné, plytce napsané romanťárny, což mi vůbec nesedlo, a ten konec mi přišel hrozně kýčovitý a na můj vkus až moc přeslazený. Takže tak...

Popravdě mně zaujal již samotný název. Z knižního přebalu jsem pak měl pocit, že jde o "dívčí" román. Svým způsobem ano, nicméně kniha se mi líbila ač byl její konec dosti předvídatelný. Zprvu jsem měl strach ze zvolené formy (psaná korespondence) ale nakonec jsem se v ději nijak neztrácel i z důvodu, že dopisy na sebe časově navazovaly.

Ach jo, velice jsem se těšila. Samé kladné hodnocení ... přečetla jsem 50 stránek a přistihla jsem se jak pomalu přeskakuji a celkem se nudím. Takže odkládám a snad se k ní ještě vrátím - snad v lepším rozpoložení.

Přečetla jsem až v novém vydání, dříve byla kniha nezískatelná, přitom tak opěvovaná. Těšila jsem se velmi, ale nesplnila má očekávání. Za prvé jsem netušila, že je psána ve formě dopisů, a jak jsem se začítala, považovala jsem tuto formu jen za jakýsi zajímavě řešený úvod. Úvod to nebyl, byla to celá struktura knihy: krátké dopisy mnoha pisatelů a málo adresátů, prošpikované ještě telegramy a vzkazy (zejména v rámci zamilované linky). Za druhé hlavní hrdinka mi připadala jako velice nevyzrálá (a rádoby vtipná) a ve stejném duchu se celý - její - příběh odehrával. A do třetice: o literatuře to (až snad na jedinou výjimku) nebylo vlastně vůbec, což je škoda (objem i zaměření knihy by jistě snesl pár dalších zajímavých literárních výletů - prostřednictvím členů Spolku). Samozřejmě Jersey a vůbec postavení a strádání Normanských ostrovů za okupace bylo pro mne velice nové a zajímavé, stejně jako příběhy některých zdejších obyvatel. Celkově mě ale kniha postupně dost nudila až otravovala a skoro jsem ji nebyla schopna dočíst.

Jsou knihy, kde si už na začátku řeknete "tohle se mi bude líbit" a potom jen v duchu jásáte, když každá další stránka váš prvotní dojem potvrzuje. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů byl přesně takový. Epistolární forma doprovázená laskavým humorem mi hrozně připomínala psaní mé milované Jean Webster. Kniha přitom dokáže nádherně pojednat i události těžké, ba drtivé a činí tak s prostou upřímností, která vydá za spoustu květnatých frází. Jsem nadšená, opravdu.

P. S. Jediné, co mě zlobí, je ta filmová obálka. Předešlá byla mnohem hezčí.
P. P. S. Film taky není špatný. Jen z něj zmizel takřka veškerý humor.

Tahle knížka je především o lidství, o přátelství v době války i po ní. Není to ale jen srdceryvný příběh o válce. Tahle kniha je hlavně milá. Celý příběh sledujeme pomocí dopisů mezi Normanským ostrovem a anglickou pevninou. Všechno zavinila jedna malá knížečka Charlese Lamba, která se dostala až na ostrov Guernsey. Následuje korespondence mezi spisovatelkou Juliet Ashtonovou a členy Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Moc ráda bych si přečetla její článek do novin o filozofickém významu četby. Vlastně ještě raději bych se na Guernsey vypravila. Tak mě ovlivnila vylíčená krása ostrova a jeho obyvatel. Chvíli jsem byla smutná, dojmutá, chvíli se musela smát (zejména kouskům Isoly), hned zase v napětí, jestli to dobře dopadne... Prostě kniha jak má být. A ještě k tomu o knihách a spisovatelích, co víc si přát.

Pohlazení pro duši a zároveň krásná starosvětská romance. S uvěřitelnými postavami, ke kterým si prostě najdete cestu. Kniha o naději, jak v období války, tak po něm. Na děj ve formě dopisů se překvapivě rychle zvykalo.