Bojovali a umírali v Indočíně

Po konci 2.světové války měli náboráři francouzské cizinecké legie žně - z válkou rozbité Evropy se mnozí snažili utéct za lepším, jenže končili v uprchlických táborech v neutěšených materiálních podmínkách a bez perspektivy. A v takové situaci podpis legii mnohdy znamenal jediné východisko. To se týkalo i stovek československých občanů, z nichž kniha představuje příběh 21 z nich, kteří přežili nasazení v Indočíně (dnešním Vietnamu), zajatecké tábory a následně byli vráceni zpět do Československa, kde je i přes sliby o amnestii (o kterou se zasazovali sami Vietnamci, aby to mohli propagačně využít), čekalo vyšetřování a vězení.

Vzpomínky legionářů, které jsou společně se záznamy o výsleších hlavním zdrojem knihy, popisují pokusy o útěk z legie (už během výcviku s Africe), cestu do Indočíny, bojové nasazení (nevyhýbají se popisu násilí páchaného na civilním obyvatelstvu) a i úvahy o přeběhnutí na druhou stranu, což skutečně část legionářů provedla.

Celkově se jedná o zajímavou knihu (byť některé části se čtou dost těžko - např. závěrečná část o navazování politických vztahů mezi ČSR a vznikajícím Vietnamem), která popisuje méně známou část našich dějin.