1177 př. Kr. Zhroucení civilizace a invaze mořských národů

Bohužel ani tentokrát jsem se podrobněji nedozvěděl, kdo a odkud byly ty tolik zmiňované „mořské“ národy (což ale není chyba knihy, prostě stále chybí důležité střípky do mozaiky obrazu tehdejšího světa), na druhou stranu tu je komplexně podána problematika změn ve východním Středomoří a v jihozápadní Asii k uvedenému datu na obálce knihy (zemětřesení, sucho, hladomory, vnitřní rozbroje, útoky zvenčí, změny v ekonomice a obchodu atd. na konci doby bronzové), které vedly k destabilizaci jak velkých říší (Egypt, Chetité), tak i menších království (Kypr, Ugarit atd.). Trochu jsem se ztrácel ve spleti jmen panovníků a datování, naštěstí jsem před nedávnem znovu četl Zamarovského „Sumery“ a „Chetity“, což mi hodně pomohlo. Ale jinak se četla kniha dobře, žádné šroubované věty či úvahy. Co kvituji, jsou popsané vztahy (obchodní, písemné, politické) a s tím související prolínání kultur (nápisy, keramika, zbraně, architektura), což vše poukazuje na ne jednorázový kolaps civilizací, ale spíše postupný dynamický proces s více faktory a v delším časovém horizontu, až došlo k „optimální konstelaci ke zhroucení“. Což je výstižně shrnuto v závěru.

Fascinující pohled do vzdálené minulosti. Pohled na hromadný kolaps civilizací na konci druhého tisíciletí před Kristem. Pohled na bouřlivou epochu. Autor se příliš nezdržuje, velmi rychle načrtává dobovou situaci, a přestože je kniha psána čtivě a jednoduše, neuškodí, když čtenář již má nějaké znalosti o dané době a místě, značné množství jmen králů, království, měst, etnik se čte lépe, pokud o nich již čtenář v minulosti slyšel (oceňuji, že autor na konci knihy přidal seznam jmen s krátkým popisem „kdo je kdo“). Před začtením se do knihy doporučuji shlédnout autorovu přednášku o tématu, odkaz na cca hodinové video v angličtině, viz diskuze. Dost mi pomohla rychle se zorientovat v situaci, připravila mě na zmíněné množství jmen osob, měst a skupin (a nemusel jsem si lámat hlavu s výslovností). V druhé polovině pak autor načrtává obraz zkázy, obraz zničených a zapomenutých měst, států a říší. Obraz je sestaven primárně na základě archeologických nálezů, popř. dochovaných písemných záznamů. Mezi tím vším se proplétá autorova snaha identifikovat příčiny pádu a kolapsu. Je nesmírně zajímavé, sledovat jak se tehdejší civilizace podobala té naší dnešní (samozřejmě s ohledem na dostupné technologie). O dalších 1500 let později následoval Řím, a dnes jsme zřejmě na řadě my. Téměř to vypadá na cyklus kolapsů a znovuzrození. Závěry ponechávám bez komentáře, čtenáři komentující přede mnou vše podstatné vypíchli. Dovolím si snad jen znovu upozornit na jednu knihu uvedenou v seznamu použité literatury, totiž Kolapsy složitých společností od Josepha Taintera, uplynulo 30 let od vydání, přesto jde zřejmě o nejzásadnější text zabývající se kolapsy civilizací.

Na závěr jedno zamyšlení. Kolapsy nás fascinují. Je to tím, že podvědomě vnímáme úpadek naší vlastní západní civilizační skupiny v přímém přenosu? Nebo je to tím, že nás fascinují ty zdánlivě skokové změny, doby temna a následné znovuzrození něčeho jiného, nového? Platí zřejmě obě možnosti. Možná ve studiu kolapsů hledáme jakousi oporu, možnost nalézt něco, co udělat jinak, oddálit ten pád? Být nějak připraven? Zde se, víc než kdekoliv jinde, hodí parafrázovat Santayanu: „Ti kdo nestudují historii, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“, a zároveň jsem někde viděl „pokračování“ ve formě vtipu „A ti kdo studují historii, jsou odsouzeni k tomu, přihlížet, jak ji opakují ti, kdo ji nestudují“. Knihu rozhodně doporučuji, skvělý počin od nakladatelství Vyšehrad.

Stručný a srozumitelný náhled do konce doby bronzové od rozkvětu všech středomořských států po jejich rychlý úpadek. Hledání jeho příčiny přehledně shrnuje všechny publikované teorie, aniž některou preferuje, ostatně se neustále připomíná, že průzkum nalezišť pořád pokračuje a občas ukáže opodstatněná i dříve přehlížená domněnka.
Téma je nesmírně zajímavé, ale bylo to na mě stručné až příliš - zajímavosti nadhozené jednou větou, letmo zmíněné vědecké spory mě vždycky zaujaly, ale hledat jsem si je musela jinde a zdaleka ne vždycky našla. Což není chyba knihy, jen jsem se s její stroze faktickou strukturou čtenářsky trochu míjela. V doslovu autor píše, že by časem mohlo vzniknout rozšířené vydání. Budu doufat, že k tomu dojde a že se třeba dočkám i českého překladu, protože bych stála o knihu s nejméně dvojnásobným počtem stran.