Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le

Hrozně potřebná kniha, zvláště pro současnou mladou generaci. Žijeme v době, v níž jsme neustále bombardování názorem, že potřebujeme co největší množství všeho, abychom byli šťastní – co nejvíce peněz, moci, slávy, sexu, slasti, obdivu, etc. Ovšem i přes „punkový“ název knihy zde autor mluví velmi zřetelně o tom, že ačkoliv žijeme (na západě) v době materiální jistoty a nadbytku, počet depresí, úzkostí i sebevražd stále stoupá – to proto, že hledáme neustále naplnění ve věcech, kterých nemůžeme dosáhnout a jež jsou, když se nad tím hlouběji zamyslíme, vlastně ve skutečnosti povrchní a pro smysluplný život zhola nedůležité. Manson naopak nabádá čtenáře, aby místo honbou za nějakým ultimátním cílem, kterého nikdy nemusí dosáhnout, dělali věci pro ně samé. Aby se postavili svým problémům a nevyhýbali se utrpení, které v životě v té či oné podobě bude vždy přítomné. Nejde zde o to, abychom našli ráj na zemi, ale abychom přijali, že naše životy nikdy nebudou dokonalé a přesto se je nadále snažili co nejlépe žít. Píše o tom, jak je podstatné vzít zodpovědnost za svá rozhodnutí, jak je důležité nesvádět vlastní selhání na druhé či na prostředí (v dnešních různých módních ideologických proudech, které jsou založeny na to statusu oběti se zdá tohle uvědomění kruciálním). A nakonec píše o tom, jak je podstatné uvědomit si vlastní smrtelnost a tak neztrácet čas s malichernostmi, ale něčím dlouhotrvajícím, co zde po nás zbude. O tom jak je kvalita důležitější než kvantita, protože když budeme dělat mnoho věcí, mít mnoho partnerů, příliš mnoho cílů a zájmů, nakonec rozmělníme sebe sama v povrchnosti a v ničem nepůjdeme do hloubky. Tohle bych doporučil ve škole jako povinnou četbu, jako antitezi ke všem těm knihám o velkém úspěchu, pořadům o celebritách, o divokém životním stylu, etc.

Pro mě byla kniha spíš zklamáním, čekala jsem všechno možné, ale dostala jsem nepříjemnou dávku sprostých slov a spoustu rad, které již byly x-krát přetlumočené. Vzhledem k reklamě a medializaci této knihy jsem čekala opravdu povedenou motivační knihu, ale tohle tedy můj šálek kávy rozhodně nebyl.

Marku tak bohužel. Ne, že by se to špatně poslouchalo, ale těch nových, neotřelých motivačních věcí jsem tam pro sebe zas tak moc nenašel. Ono totiž ty zásadnější věci nejdou mít u prdele a nejde ani čekat, že tímto přístupem se ti výrazně změní život. Spíš by se místo toho hodilo říci: Take it easy. Co naopak musím ocenit jsou příběhy lidí, které jsi do díla zakomponoval a udělal to tak o něco zajímavější.
Ale jelikož mě máš stejně důmyslně u prdele, tak ti těch mých 50 voltů zas tak vadit nebude.

Pro mě výborná kniha. Motivační knihy mě obecně spíše odpuzují, koučování a rady jak všechno neustále brát pozitivně mi prostě nic nedávají. Proto mě tahle kniha zaujala a nezklamala. Styl psaní i obsah mi prostě přijdou pro život takové lidské. Určitě jsem si z knihy něco vzala a doporučuji ji všem svým známým.