Naděje v hedvábné hřívě

Už je to nějaký ten rok, co jsem ji vzala do ruky a okamžitě jsem si ji oblíbila. Ráda se k této knize vracím, ač ta písmenka jsou o něco větší než v obyčejné knize.
Příběh je velmi smutný, ale skvěle mě motivuje v mém vlastním životě, když nemám nejlepší období. Je to velmi silný příběh.

Knížku jsem koupila před lety naší dceři na její přání a přečetla jsem ji také - a teď jsem ji četla znovu. Jedná se o skutečný příběh ze života mladé dívky a dobře si ho pamatuji, přesto mě mnoho míst dojalo k slzám stejně jako poprvé. Monika se vyrovnává se svou životní tragédií - oslepnutím po nárazu do nízko visící větve při jízdě na svém milovaném koni, který se splašil v důsledku toho, že děti rozhazovaly do okolí zábavní pyrotechniku v silvestrovském odpoledni. A je to vzájemně silné pouto mezi koněm a člověkem - mezi ní a jejím koněm Vitem, které Moniku přivede zpátky do plně prožívaného života, kdy svůj zrak tvrdým a usilovným tréninkem nahradí její sluch a hmat. Chvíle, kdy pomalu začíná přijímat pomoc své kamarádky, maminky, dalších přátel a odborníků, které donedávna všechny odmítala, patří k velmi silným momentům. Výsledek je zasloužený a opět emočně silný.

Ač je to román, ač ji mnozí řadí do červené knihovničky, tahle kniha mě dojala k slzám. Žádný přemrštěný děj, žádné složité zápletky, žádná romantika. Jen cynismus mladého a nadějného života a jeho nečekaně rychlý konec. Slepota a ztáta sebe sama. Odmítání a nakonec jiskřička naděje. Vše v několika stránkách.