Píšťalka

Já bych ke komentáři Pedrose bohužel přidala, že si nejsem jistá, zda něco sice ne takového, ale dosti podobného není možné i u nás. Nijak by mě to nepřekvapilo. Hlavně to sousedění našich soudců. Opravdu jim jde vždy jen o spravedlnosti?

Právnické prostředí, korupce a hra, kde má pravda smutně často svázané ruce. Píšťalka se tentokrát soustředí na vyšetřovatelku z floridské rady pro dohled nad soudci, která narazí na velmi citlivý případ - soudkyni zapletenou do rozsáhlé sítě zločinu a prapodivných rozsudků. Děj má spíše klidnější tempo, ale rozhodně ne postrádající napětí. Grisham si tentokrát nehraje na velké zvraty, ale spíš pozvolna odkrývá vrstvy úpadku a bezpráví, které působí možná ještě hrozivěji právě tím, jak realisticky působí. Není to thriller, u kterého by člověk nedýchal, ale spíš tiché mrazení z toho, jak moc se dá ohýbat spravedlnost, když se to hodí. Pro ty, kdo mají rádi Grishamovy knihy založené víc na systému než na osobním dramatu, určitě fajn volba. Jen nečekejte hrdinské výbuchy - tady se bojuje papírem a tichou odvahou. "Okolí Kapitolu bylo dobře osvětlené a bylo tu jen málo jiných chodců. Koneckonců, byla sobota večer a státní zaměstnanci si užívali víkendu. Osamělá postava poblíž schodiště starého Kapitolu měla na sobě šortky, tenisky a kšiltovku a nebyla by nikde ve městě nápadná. Neznámý naposledy potáhl z cigarety, zašlápl vajgl a zamířil k nim. „Vy budete Lacy," řekl a podal jí ruku."

Nevím, zda kniha byla napsána dle skutečných událostí, ale rozhodně bych si dokázal představit, že něco podobného se v Americe odehrálo. Příběh je velice poutavý a dramatický; nejsou v něm žádná hluchá místa. I když se jeho vyústění dá poměrně snadno odhadnout, nesnižuje to vůbec hodnotu románu.

Celkem čtivé, ale nijak úchvatné. Začátek ze soudního prostředí byl hodně povedený. Další vyšetřování také nebylo zlé. Potom i přišla lehce thrilerová část, kdy se čtenář mohl cítit trochu v nouzi stejně jako hlavní kladní hrdinové. Závěr je ale celkem nuda. Uvědomil jsem si, jak knize chybí záporná postava. Na konci je jen dlouhé shrnutí, jak kdo dopadl. Možná je to Grishamův styl, ale také mi v knize scházely některé dialogy. Když už se baví dvě postavy občas o prdu, tak mě zamrzelo, když nějaký očekávaný vypjatý moment je jen okomentován, jak dopadl a dialog úplně chybí.