Gateway

Jsem v pokušení označit Gateway za ultimátní mistrovské dílo žánru. Hard science fiction odehrávající se ve vesmíru, nezatížené rafinovaně maskovanými druhými plány sociální kritiky (Heinlein) či sociální utopie (Clarke) a přitom zcela jasně přesahující svou vlastní škatulku.
Z Pohlova rozpitvávání Broadheadova strachu letět vysvítá, jak veškeré odhodlání lidstva pramení ze zoufalství člověka.
Ke konci mě napadla "kacířská" myšlenka: Gateway by se měl chytit filmový průmysl. Je tam všechno: Napínavý příběh, dynamický děj, silné emoce, sex(ualita), drogy, psychoanalýza, drsné rozuzlení (a EFEKTY!). Všechno, co filmový divák, zdá se, miluje.

První polovina knihy je vlastně jen taková seznamovací. S Gateway, s fragmenty heecheeovské civilizace, s jejich loděmi a způsobem cestování vesmírem na jejich palubě. Taky s hlavní postavou a jeho psychickými traumaty. S Bobem. Nebo Robem? A lidmi okolo něj. Budiž, proč ne. To vše je důležité pro vystavění děje tvořeného dvěma hlavními liniemi. Jinak se tu nic zajímavého neděje. Takže když se konečně zažehly motory kosmické lodě, poté co se Bob s Klárou „rozhoupali“ ke startu, řekl jsem si: „Teď to začne, vše se propojí a já se posadím na zadek“. Už to chtělo nějakou „akci“, vygradovat děj, větší „vzrůšo“. Takže druhá polovina… a zase nic. Sigfrid se nadále intenzivně šťourá v Bobově „psyché“ a cesta „neznámo kam a zpět“ byla celkem nezáživná. Když koukám na ty pochvalné komentáře dole, opravdu jsme všichni četli to samé?? Proboha, co je na této knize tak výjimečného, že má tak vysoká hodnocení? Vždyť se tam vlastně jen ventiluje Robbieho neurotická duše. Chci dobrodružnou sci-fi, ne kazuistiku psychologie postavy se závěrem, že láska prochází análem, a že si Bob nemá vyčítat, že zachránil sebe na úkor zbytku posádky. A mezitím pár informací o jedné obtížně poznatelné vyspělé mimozemské civilizaci. Bože, když si vzpomínám, jak jsem se fakt dlouze probíral jednotlivými tituly na stránkách Laseru, a nakonec vybral tento v očekávání něčeho skvělého (už ty recenze, že?), tak bych si nafackoval. Co mi uniklo? Co jsem přehlédl? Asi jsem nevděčný, ale mě to prostě přišlo málo. Chybí tomu náboj, napětí, akce. Hlubší myšlenka pro jednotlivce i pro lidstvo. Prohrabávat se něčí duší není špatné, pokud to někam vede, posune to příběh, nebo to je součástí nosné idey děje. A to mi tu chybělo.

Začátek slibný (a vtipný). Styl psaní se mi moc líbil a nutno pochválit i paní překladatelku (možná až na pár jmen...) Universum je vymyšleno vskutku bravurně! A na rok vydání velmi (opravdu velmi) realisticky. Vážně, málokteré sci-fi dokáže oslovit (a oslnit) tak brzy ze začátku. Spousta detailů, a přitom žádný nadbytečný. Dále nesmím opomenout ocenit opravdu originální postavu Bakina. Nejen že je kniha plná psychologicko-filosofických zamyšlení, podávaných (jak to mám rád) ve správně depresivní atmosféře, ale navíc je i okořeněna semínky vtípků (nasmál jsem se u ní např. mnohem víc, než u kdejaké komedie - jmenujme např. Mládí v hajzlu). Doprovodné "dokumenty" jsou povedené a skvěle doplňují atmosféru. Slný příběh, a po dlouhou dobu (navzdory očekávání) neklišoidní. Nádherný jazyk (musím uznat, že i vysoce kvalitní překlad), hutná atmosféra, dokonalé charaktery a přes to všechno pořád neuhádnutelný konec. Pohl jsi mě zkrátka naprosto získal. A mně nezbývá než zjistit, zda je tato kniha anomálií, či zda jsem narazil na dalšího génia. Taky to není žádná pohádka, a musím říct, že se jedná o jedno z nejrealističtějších sci-fi (ať již charakterově, dějově, či vědecky), se kterými jsem se setkal (ehm, a pár jich už bylo...). Bob byl super, ale čím víc jsem věděl o jeho neurózách, tím u mě bohužel klesal (úmysl? pravděpodobně) a stejně jsem se s ním nemohl než ztotožnit.Jen ten konec to krapet kazí, jde hodně do ztracena, rozuzlení malé, a budovaná atmosféra v něm tak jako v jediném bodě ztrácí.
Jinak super a jsem zvědav, jak bude pokračovat další díl.
A jen tak na okraj - vtipné je, že zatímco fantazie a vize budoucnosti sci-fi spisovatelů 2. poloviny 20. století téměř nezná hranic, nikdo z nich nepředpokládal rozpad Sovětského svazu - na druhou stranu, dejme Putinovi ještě pár let... :D

PS: souhlasím s myšlenkou nevyužitého zfilmování
PPS: u hlavní myšlenky nemůžu než nevzpomenout na Mass Effect
PPPS: cvokařům neholduji, ale k Sigfridovi bych zašel! No vážně :D

Představte si, že máte k dispozici vesmírnou loď, již umíte pouze spustit a velmi omezeným způsobem ovládat - můžete také nastavit její kurz, ovšem v souřadnicích, které vám naprosto nic neříkají. Můžete objevit vesmírné poklady zanechané prastarou vyspělou rasou, anebo také můžete najít smrt např. poté, co vás loď vyhodí blízko neutronové hvězdy.
Přesně toto dělají prospektoři, a my sledujeme osud jednoho z nich, který má z tohoto létání celkem pochopitelně strach.
Přestože se kniha četla výborně (přečetl jsem ji dohromady asi za den) a samotná myšlenka je parádní, ve výsledku to, co tvoří jádro knihy nejsou cesty do neznáma, nýbrž psychoanalýza hlavního hrdiny; ne, že by to vadilo až tolik, ale čekal jsem více dobrodružných výprav do vesmíru...