Bouřky
příběh Karoliny Světlé a Jana Nerudy
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Bouřky?
První úplné vydání korespondence Karoliny Světlé, kterou v létě roku 1862 vedla s mladší sestrou Sofií Podlipskou, přítelkyní Marií Němečkovou a Janem Nerudou, zachycuje příběh vztahu dvou mladých spisovatelů. Světlé bylo v době korespondence 32 let, Nerudovi 28. Nerudovy listy, plné hlubokého citu, se dochovaly jen v opisech, které Světlá ve svých dopisech posílala sestře. Sama sebe při tom postavila do role ženy, která je rozhodnutá "napravit" vnitřně rozháraného mladého básníka, marnícího svůj talent. Aby mu pomohla z finanční tísně a ochránit ho tak před vězením pro dlužníky, zorganizovala utajenou akci, do níž zaangažovala rovněž přítelkyni Marii. Sbližování obou autorů je ale rázem přeťato právě Mariinou indiskrecí - vztah je vyzrazen, většina dopisů spálena. A Světlá dává svému manželovi slib, že s Nerudou již nikdy nepromluví a již mu nikdy nenapíše. (Založil/a: skjaninka)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Zdánlivě obyčejné vydání korespondence Světlé a Nerudy, které patří mezi to pikantnější ze soukromí osobností české literatury. Důležitou částí knihy je ale naprosto epické pojednání Dagmar Mocné o tomto fenoménu, které překračuje starší práce Mocné o Záludném světě povídek malostranských i o Červené knihovně.
Bouřky obsahují dopisy Karolíny Světlé a Sofie Podlipské (její sestry), Marie Němečkové, a tak trochu Jana Nerudy z roku 1862. Pravé dopisy Jana Nerudy však byly spáleny, a tak se tu jejich obsah dozvídáme pouze prostřednictvím jejich opisů samotnou Karolínou Světlou. Visí tak nad tím otázka autentičnosti. Ta je pak také blíže rozvedena ve třetí části knihy.
Za mě velmi povedená publikace. Archaické obraty v českém jazyce 19. století mne hladily na mé literární duši. Miluju tyhle návraty v čase.
“Hrešil-li jsem kdy skutečně, tu trest vzápětí, musel jsem se ponížiti a Vám říci: Nejsem špatnosti schopen! A já bloud myslel, že Vy v mém nitru čtete jako v otevřené kníze, že Vy jediná mne znáte, že Vás nemýlí škraboška, kterou si z bujnosti a rozmrzelosti nastrkuji!”
“Já šetřím muže svého z lidskosti, rodiče své ze soucitu, veřejné mínění kvůli svému povolání a jménu svému, tedy z vychytralosti, ale mravní jiskry není v jednání mém, prosím nedokazuj mi opak. Kdybych chtěla mravně jednat, tu bych se neměla na nic ohlédnouti a jít za citem svým a ten mi praví hlasem neomylným, že bych osvítila zatemnělou duši a svému životu teprv dala významu.”
“Také Neruda se v procesu beletrizace této kauzy proměnil v prototyp romantického milence a stereotypizaci neunikla ani sama Světlá. Přestože se všemožně snažila, aby její poměr k Nerudovi nebyl vnímán jako banální milostná pletka, nýbrž jako vztah nového typu, pomíjející erotickou stránku ve prospěch vzájemného mravního růstu, stejně se v očích světa proměnil v klasický příběh zmařeného citu. Jedině takto se však zřejmě její a Nerudův vztah mohl zabydlet v dějinách české kultury: jako působivá variace prastarého příběhu o Tristanovi a Isoldě, kteří svůj žal z nenaplněné lásky přetavili v literární tvorbu, a pomohli tak českému národu dotknout se hvězd.”
Za mě velmi povedená publikace. Archaické obraty v českém jazyce 19. století mne hladily na mé literární duši. Miluju tyhle návraty v čase.
“Hrešil-li jsem kdy skutečně, tu trest vzápětí, musel jsem se ponížiti a Vám říci: Nejsem špatnosti schopen! A já bloud myslel, že Vy v mém nitru čtete jako v otevřené kníze, že Vy jediná mne znáte, že Vás nemýlí škraboška, kterou si z bujnosti a rozmrzelosti nastrkuji!”
“Já šetřím muže svého z lidskosti, rodiče své ze soucitu, veřejné mínění kvůli svému povolání a jménu svému, tedy z vychytralosti, ale mravní jiskry není v jednání mém, prosím nedokazuj mi opak. Kdybych chtěla mravně jednat, tu bych se neměla na nic ohlédnouti a jít za citem svým a ten mi praví hlasem neomylným, že bych osvítila zatemnělou duši a svému životu teprv dala významu.”
“Také Neruda se v procesu beletrizace této kauzy proměnil v prototyp romantického milence a stereotypizaci neunikla ani sama Světlá. Přestože se všemožně snažila, aby její poměr k Nerudovi nebyl vnímán jako banální milostná pletka, nýbrž jako vztah nového typu, pomíjející erotickou stránku ve prospěch vzájemného mravního růstu, stejně se v očích světa proměnil v klasický příběh zmařeného citu. Jedině takto se však zřejmě její a Nerudův vztah mohl zabydlet v dějinách české kultury: jako působivá variace prastarého příběhu o Tristanovi a Isoldě, kteří svůj žal z nenaplněné lásky přetavili v literární tvorbu, a pomohli tak českému národu dotknout se hvězd.”
