Led nebo oheň

Tak tohle bylo slabé. Sníh nebo popel byl mnohem lepší. Možná by bylo dobré kdyby to vůbec nebyla série, jelikož tenhle díl byl příšerný a zmatený. Meru už jsem tolik ráda neměla, ale Mathera ano, Theron byl nesnesitelný ať byli kde byli. Ale Ceridwen byla báječná, ta to zachránila.

Trošku jsem zklamaná... Většina akce byla až na závěr knihy... Jinak se toho moc nedělo... Furt jsem si říkala: "To příjde." Přišlo... ale až na posledních cca šedesáti stranách... Konec je otevřený a chci vědět jak to dopadne, takže se pustím i do dalšího dílu, ale... Každopádně jsem to dočetla, četlo se to rychle, to byl jediný důvod proč jsem to neodložila... Snad třetí díl bude lepší...

Obsahuje spoiler Nejspíš patřím k té menšině u téhle knihy, ale nejsem zklamaná, ani trochu. Opět to byla jízda s velkým J. Líbilo se mi to pletichaření, politika, intriky, logické uvažování vtlačené na každou stránku spolu s obavami a nejistotou Meiry i jejích přátel. Konečně jsem si oblíbila Mathera! I když musím dodat, že kvůli tomu, co se nakonec vyklubalo kvůli Angrovi z Therona, se ani nic jiného nedalo čekat. Tohle jako jediné vlastně zklamalo, ale zase: bavilo mě číst o té rozpolcenosti a snaze uchránit před ním její vlastní misi. Dodávalo to knize na napětí, stejně jako Meira a její věčná nejistota ohledně toho, zda by měla být více tou starou bojovnicí, nebo politickou královnou. A Ceridwen? To snad ani není třeba komentovat, ta si mě získala hned.
Jsem zvědavá, jak to bude dál. Trochu mě mate to s magií, ale už se mi v tom orientuje o trochu lépe, a s největší pravděpodobností to ve třetím díle konečně pochopím všechno a úplně. Jinak musím říct, že opravdu dobrý druhý díl. Navzdory tomu, co si myslí ostatní =).

Musím se přiznat, že tahle kniha, tenhle díl byl pro mě neuvěřitelný boj. Po přečtení prvního dílu jsem se na pokračování hrozně těšila, ale v průběhu dílu následujícího jsem dostala pořádnou a nečekanou ránu a kyblík ledové vody navrh. Sakra, proč?
Přidávám se k většině - krom cca 50 ani ne stránek byla kniha o ničem. Řešily se zbytečnosti, nepochopitelné věci, až moc překombinované. Někdy mi to přišlo, že to nemá ani hlavu ani patu. Pak si říkám, proč vydávat tolik energie pro nic?
Meira, hlavní hrdinka se mi lehce zprotivila. Jájínek královna. Totální sobec, který překrucuje vše, aby to vypadalo, že na prvním místě je království. Její, samozřejmě. Opak je pravdou. A ty její nálady, myšlenkové pochody? Nějak jí to stouplo do hlavy. O Theronovi jsem neměla ponětí, co si myslet - byl jiný. Rozhodně to byl zvláštní obrat o několik stupňů. Nakonec ho omlouvá vývoj situace na konci knihy. Mather byl jediný člověk, z toho trojlístku, který měl v hlavě víc než vakuum a stále to byl velký zlato. Nezasloužil si, jak se k němu chovali, jak se k němu chovala Meira Jájínek - tu bych vážně kopla! Bylo naopak fajn číst normální kapitoly z jeho pohledu.
Bohužel jsem měla v průběhu četby několikrát nutkání knihu odložit, prohodit jí oknem, zaříkávat, ať už je konečně konec. Utrpení. Taky mi to trvalo takovou dobu... Vážně, jsem zklamaná a svým způsobem, jak se tam nic důležitého nedělo, mě to nebavilo. To snad nelze nazývat ani vycpávkovým dílem. I dívání do zdi je zábavnější.
Jediné, co tento díl vyzdvihuje a osvěžuje je její závěr. Jinak smutná situace, že z více jak 300 stránek je těch super jenom hrstka. Posledních těchto stran mě konečně nakoplo a já se nemohla odtrhnout. Strhlo mě to a neskutečně bavilo. Opět jsem poznávala tu akci, ten švih, který jsem okusila v první knize této autorky. Bohužel byl to až žalostně krátký úsek. Což je obrovská škoda.
Nechápu, co se stalo, že to tahle celkově dopadlo. Mrzí mě to. Teď nemám ani chuť se zajímat o finále, ale samozřejmě časem si ho nejspíš přečtu - ze zvědavosti. Nad hodnocením jsem váhala snad od počátku příběhu. Nemám to srdce to ořezat až na kost - něco je za Mathera, něco za poměrně schopný konec knihy a něco i za vedlejší, však skvělé postavy.