Sbírka kostí

S Tempe se vždycky, po nějakém čase, moc ráda setkávám. Kniha obsahuje čtyři povídky, každá je něčím zajímavá a autorka téma povídek opatřila doslovem. Protože jsou to povídky, dobře a rychle se to čte. Líbí se mi nejvíc asi Kosti z močálu a Kosti v kapse. Poslední povídka trošku slabší. Mám raději jeden delší příběh a chybí mi tam Birdie. Ale autorka už toho napsala dost a je potřeba zkoušet i jiné formy a navíc oceňuji, že má stále kde brát a nacházet témata pro své mrazivé případy.

Běžně detektivky nečtu a tohle byla moje první kniha od Kathy Reichs (už dlouho jsem si od ní však chtěla něco přečíst, protože miluju seriál Sběratelé kostí). Určitě to nebyla poslední kniha. Obdivuju ji kolik pro tu přesnost příběhů udělala. Famózní. A velmi se mi líbily o odborné výrazy :)) někomu to může vadit ale já jsem to brala jako plus. Několikrát jsem se také nad knihou zasmála. Bylo tam prostě všechno :) Musím jenom doporučit a už se těším na další. Možná zkusím i nějakou tu její YA sérii nebo knihu od její dcery spisovatelky :).

mám ráda knihy o Tempe. nejlepší povídky mi prisly ty poslední dvě. hlavně ta o Everestu byla opravdu zajímavá. jen me už na těch knihách štve, že pokaždé prijde Tempe málem o život. každá kniha takhle končí a proto závěry nejsou pro me až tak zajímavé už.

Tahle kniha (i seriál) jsou neskutečně originální. Po dlouhé době je to detektivka, která nemá hlavní protagonistku policistku, ale je to soudní antropoložka. Její práce mě neskutečně fascinovala. Seriál je můj oblíbený a měla jsem v něm oblíbené snad všechny postavy. Trochu mě mrzelo, že této knize není detektiv Booth, jako v seriálu, ale nějaký nový, který se v seriálu neobjevuje. To mě trochu mrzelo, protože jsem měla Bootha hodně ráda. Každopádně i tento detektiv, Slidell, byl fajn, také měl dobrý smysl pro humor (doktorka i on mají hodně podobný suchý, sarkastický a občas i trochu nemístný humor - asi aby trochu zlehčili práci kterou dělají).

Mám ráda hlavní hrdinku Temprence Brennanovou, což je stejná hlavní protagonistka jako v kriminálním seriálu Sběratelé kostí (Bones v originále). V knize je taková jiná. Na seriálu se mi líbilo, že je taková nesociálně chápává. Byla neskutečně inteligentní, skoro až geniální, ale s lidmi to prostě neuměla (pokud nebyli po smrti), ale v knize je taková jenom minimálně, což mě trochu mrzelo. Možná proto se mi líbila nejvíce 3 povídka, kde je více geniální antropoložkou, než vyšetřovatelkou, která pracuje s lidmi. Jinak mi jako hlavní protagonistka sedla, líbil se mi její smysl pro humor. Co se toho filmu týče autorka knihy Kathy Reichs je jeho producentkou a mám takový pocit, že se i podílela na scénáři.

Autorka má tendence pořád opakovat větu typu : "Ukázala jsem mu průkazku fakulty, on si ji dlouze prohlíží, jako by se ji chtěl naučit nazpaměť. '' Tato věta tam byla v různých verzích hned několikrát. Nevím proč má autorka tendenci to pořád opakovat, přestože jsou to 4 úplně nenavazující příběhy, nevidím k tomu důvod.

KOSTI V KAPSE - první povídka se mi líbila asi ze všech nejméně. Přišla mi trochu uspěchaná. Vlastně najdeme tělo, odjedeme párkrát na nějakou chovnou stanici/muzeum sov a ptáků a najednou máme vraha s množírnou psů. To mi přišlo dost narychlo nehledě na to, že jsem vraha uhodla hned jak se objevil.

KOSTI Z MOČÁLU - tahle povídka byla o poznání lepší, i když bych možná ocenila více práce v pitevně, než na place. Přece jenom je to tam zajímavější, přestože rozumím tak 1/3 pojmů. Každopádně s hlavní protagonistkou jsem sympatizovala ohledně averze k hadům, konkrétně krajtám, které hrají v příběhu jednu z hlavních rolí.

KOSTI NA LEDU - tahle povídka byla za mě nejlepší. Byla hrozně zajímavá, protože byla dost zamotaná, spletitá. Sice jsem opět uhádla vraha poměrně brzo, ale to se vykompenzovalo tou lékařskou prací, protože celý příběh se vlastně odehrává hlavně v pitevně.

PRVNÍ KOSTI - poslední příběh byl svým způsobem vyprávění, protože Temprence sedí u lůžka v nemocnici umírajícího kolegy (ano konec je velmi optimistický) a usne. Během spánku vzpomíná na svůj první případ a jak se vlastně od bioarcheologie dostala k soudní antropologii. Případ jako takový nebyl nijak složitý a vrah byl víceméně jasný, ale šlo tam hlavně o příběh Temprence a Slidella a potom o začátky nemoci AIDS.

Líbilo se mi, že každá povídka měla takový dovětek na konci (pod názvem Slovo autorky) ve kterém vysvětlovala jak příběh vznikl. Líbilo se mi, že každý příběh je postavený na nějaké události. Například 3. příběh je vystavěný jako památka na zemřelé při zemětřesení v Nepálu v roce 2015 nebo 1. příběh je stavěn proti množírnám psů a tak podobně (konkrétně tento dovětek zároveň obsahuje i rady jak se vyhnout nechtěnému podporování množíren). Super byly i krátké kapitoly, které se dobře čtou a lépe se s nimi během čtení pracuje.