Žij, dokud to jde

Hned na úvod musím přiznat, že knihu jsem vzala do rukou za účelem vyplnění času. Anotace nezněla vůbec špatně, takže jsem se svým způsobem i těšila. Jenže jsem si anotaci vyložila trochu jinak a pak dostala do rukou příběh, který jsem nečekala. Který byl dlouho nijaký. Který mě na samém konci dostal.
Trvalo mi než jsem si zvykla na styl. Přeci jenom je to tenká kniha, která obsahuje hromadu let a popis "běžného" života člověka, takže ve výsledku chápu, proč k tomu autorka tak přikročila. Však musím i přiznat, že to bylo svým způsobem opravdu čtivé. Ačkoliv se mluvilo o stereotypu, tak to nebylo nudné. Skvělý kontrast.
Hlavního hrdinu Jamese si člověk oblíbí ve smyslu, že mu nevadí. Nijak zvlášť mi nepřirostl k srdci, takže jsem neměla tendenci mu nějak zvlášť držet palce. Však myšleno v dobrém. Byl to chlap, který žil svůj život - nebyl a byl hezký i šťastný. Bylo to jak na houpačce. Udělal dost hloupých rozhodnutí, udělal pár dobrých rozhodnutí, přesto nebylo to nic světoborného. Já nevím. Prostě průměrný a obyčejný život. Každý z nás takový vlastně má. Honil se za něčím, co si myslel, že je pro něj to nejlepší, jenže vlastně nebylo. Vůbec. Nechci mu křivdit, ale považuju ho za smutného člověka. Za celý život nic nedokázal, nic neměl a když už se něco stalo, tak čirou a nešťastnou náhodou. Může ten chlap být vůbec hrdý sám na sebe? Tedy do jistého okamžiku samozřejmě. Jeho život byl nejspíš o ničem - prostě ho jen z větší části přežil. Nevím, jak jinak bych to vyjádřila, mám z Jamese pocit smutku, prázdnoty. Tak nejspíš proto, by každý svůj život měl nejen chránit, ale hlavně činit tak, aby byl zatraceně šťastný. Vyvarovat se hloupým rozhodnutím, myslet, bavit se, užívat si. Každý by měl mít nárok na obrovské štěstí, skvělý život. Žijeme přeci jenom jednom a čas nejde zastavit.
Další postavou byla Lou, která mi dlouhou dobu nevadila, ale taky jsem k ní pražádný vztah jako čtenář neměla, až do okamžiku, kdy se v jejím životě všechno obrátilo naruby. Byla to blbka, která absolutně nevěděla, co chce. Když něco měla, nebyla spokojená, pořád měla nějaký problém. Věčně. Byla zbabělec, a tak kopala kolem sebe. Něco se pochopit dalo, že ji život naložil a ano, měla nárok se "zlobit", ale něco zase absolutně ne. Přeháněla to.
Rob mi taky nevadil, až do chvíle, kdy jako každá hlavní postava v té knize, udělal velkou botu. Díky tomu se vlastně všechno spustilo. Jenže jsem s ním v průběhu příběhu měla nejmenší starost. Asi díky tomu, že neměl tolika prostoru.
Ke konci se všechny postavy dali zase relativně dohromady, snažili se napravit své chyby a snažili se žít svůj život. Snažili se nakládat s tím, co tak nečekaně dostali, co si sami způsobili. Svým způsobem jsem byla ráda, jak se to zklidnilo, ale pak...
Největší ránu jsem dostala od samotného Jamese. Tohle jsem rozhodně nečekala. To on mě dostal. K té knize jsem nijak nepřistupovala, až do okamžiku, co se mu stalo. Náhle jsem k tomu přistoupila, a to daleko vážněji než bych čekala.
Uvědomila jsem si najednou tolik věcí, padlo to na mě. Život má mnoho podob, a ne všechny se nám zamlouvají. Takže je výstižné citovat samotný název knihy "žij, dokud to jde". Po dočtení to všechno člověk pochopí a mnohé si uvědomí.
Dlouho pro mě kniha byla taková, dejme tomu, monotónní - neslaná a nemastná, ale pak to nabralo jiný směr. Díky tomu se mi to i líbilo, byť to byl nešťastný životní příběh obyčejných lidí, proto díky "finále" přidávám hvězdu. Jinak takový průměr, ale na výplň času nebo zamyšlení to určitě dobré je.

Tato kniha mne dojímala téměř od začátku do konce. Ano, některé dějové zvraty člověk prostě od začátku čekal a bylo jen otázkou času, kdy přijdou, jiné naopak překvapily. V knize je několik krásných myšlenek, celé fo ve mě zanechalo takový přemýšlivý a možná až trochu uplakaný pocit

Dle předčtených recenzí jsem čekala větší boom, větší nadšení. Zřejmě jsem měla přílišné očekávání. Obal mne zaujal. Anotace hlásala, že se bude jednat o oddechovou četbu. To se vyplnilo. Klasický, průměrný román. S Lou jsem se neztotožňovala a přistihla se, že mne až její postava vytačí. Rob vlastně to samé. Jediný, kdo mi byl alespoň z části sympatický byl hlavní hrdina. Konec byl zřejmý již od poloviny knihy. Avšak, abych to jen nehanila, název "žij, dokud to jde" je naprosto výstižný. Nejen v knize, ale i v běžném životě. A když se pokusíme číst mezi řádky a uvědomíme si, co nám tím autorka chtěla předat, smysl to dává.

Žádný trhák, pomalé čekání na něco, proložené platonickou láskou k manželce nejlepšího kamaráda, smysl kniha nabrala až téměř na konci, kdy se ukázalo, že to něco je něco jiného

Příběh je hezký,trochu nudně napsaný.Teprve třetí část knihy začíná být napínavější.Je o přátelství 2 mužů a jedné ženy.Manzelstvi, nevěra, nemanželské dítě,nemoc , odpuštění.

Moc hezká knížka. Od samotného začátku mně zaujala. Na jedné straně se četla lehko, na té druhé, trochu těžko, ale to pochopíte samy :) Knížka patří mezi mé oblíbené a doporučuji každému si ji přečíst :)

Jde o jednoduchý román, který pro mě kromě závěru nebyl psán uplně procítěně. Myšlenka na námět byla dobrá, ale kdyby postavy a pocity byly popsány jako závěr knihy, tak by kniha měla zcela jiný rozměr. ale ano závěr me přivedl k slzám, stavům smutku a úzkosti z toho co nás může v životě potkat.