Běsa

Běsa mi stejně jako Malinka padla do noty a četla se jedním dechem. Nechybí komplikované rodinné vztahy, drogy a jiní kostlivci ve skříni. Běsa první knihu dobře doplňuje a uzavírá, takže doporučuji číst obě. Opět bych vynechala kapitolu o Bohu, na druhou stranu plusové body přidávám za deník na konci knihy.

Vyprávění autorky je opravdu poutavé, dalo by se říci, že je Běsa čtivější než její předchůdkyně. Dita Táborská prostě umí a vyšvihla se mezi nejlepší české autorky. Nebála bych se říci, že se vyrovná i s tvorbou zahraničních spisovatelek.

Kniha Běsa je volným pokračováním knihy Malinka, kterou jsem nečetl, nicméně Běsu lze číst i bez přečtení Malinky. Malinku si časem také přečtu. Knihu bych hodnotil na 90 %.

Román je mnohovrstevnatý. Hlavními postavami jsou Běla a Sabina, jednovaječná dvojčata, která mají rozdílné povahové vlastnosti. Vychovává je mamka Majka, která je samoživitelka. Běla a Sabina jsou na sobě závislé, časem se však stane jedna událost, která způsobí, že se sestry odcizí.. Líbilo se mi, že když navštěvovali školu, tak se někdy zaměňovaly (Běla za Sabinu aby místo ní hrála na klavír a Sabina za Bělu při matematice). Být dvojčaty přináší někdy výhody. Také tajně kouřily cigarety. Do děje vstupují další postavy, které se postupně propojují.

V knize nalezneme také hovorový jazyk. Líbilo se mi, že autorka ponechala některé pasáže textu ve slovenštině, v knize nalezneme moravský dialekt, a také vulgarismy. Píše velmi otevřeně, scény, které popisuje v knize působí většinou realisticky, mnohdy syrově popsané bez příkras. Některé popisy událostí mne nebavily, ale těch bylo minimum.

V knize nalezneme také témata drog, politiky, otroctví, jak se žije na Ukrajině a v ČR. Je popsáno, jakým procesem procházejí děti při adopci a jak to na ně celkově působí. Tato pasáž byla velmi krásně a citlivě popsána a ztotožňuji se s tím. Rovněž je v knize zamyšlení nad vírou.

Námět knihy mne oslovil. Někdy jsem byl smutný z vývoje událostí a přemýšlel jsem, jestli hlavní postavy provedly správná rozhodnutí. Určitě je to kniha, nad kterou je třeba více přemýšlet. Mrzelo mne třeba, když proběhla rodinná hádka mezi matkou Majkou a jednou z jejích dcer, kdy padla ostrá slova a mnoho věcí si vyčetly. To mě hodně zasáhlo. Závěr knihy byl hodně emotivní.

Oceňuji EPILOG, ve kterém je zachycen DENÍK, který si psala Běla. Je napsán psacím písmem, takže knize to určitě přidalo na autentičnosti. Když jsem tento Deník pročítal, ještě více jsem se sblížil s Bělou a tak jsem mohl nahlédnou do jejího nitra, do jejich nejvnitřnějších pocitů a myšlenek. Deník je psán černým a zeleným písmem. Je pravda, že u některých slov jsem musel luštit jejich význam. :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Dovedeš si představit milovat někoho, kdo o tebe nestojí, kdo vždycky jenom zavolá, když něco potřebuje, kdo se ti vysmívá, kdo ti pokaždý namatlá med kolem huby a pak stejně zdrhne? Jenomže ty dobře víš, co v ní je, jak je hrozně... zranitelná, strašně se o ní bojíš, udělal bys pro ni všechno, jenomže ona tě prostě nechce.

Jo, Sabino, já fakt věřím v Boha. Nevím, jestli všechno řídí, nevím, proč by to dělal, a nezáleží mi na tom. Vlastně je úplně jedno, jakou představu o Bohu člověk má. Podstatný je, že máš partnera. Víra je vztah. Hlavně vztah, dynamickej, bolavej, někdy je oporou, jindy spíš nastavuje zrcadlo. Tak nějak to mám já.

Stejně jako u Malinky jsem měla problém se ze začátku začíst, ale když už, tak už. Knihu jsem přečetla za dva dny a skutečně autorka znovu nezklamala. Příběh byl poutavý a děj alespoň pro mne (ne)předvídatelný. Líbilo se mi propojení s předchozí knihou, u něhož si nejsem jistá, zda by měl stejný dopad a význam i pro čtenáře, kteří se neseznámili s Malinkou. Opravdu excelentní počin excelentní spisovatelky, která se skutečně řadí až na samotný vrchol českých spisovatelů současné doby.