Hřbitov bílých králíčků

Na horor mi v nich chybí potoky krve, hromady slizu, sexy upíři, zombíci a celá ta klasická hororová stafáž. Opravdu hororových je tam minimum (možná Kruh? Tenhle svět ztrácí svůj tvar?). Jsou spíš mysteriózní a tajemné nebo více méně černé. Některé bych nezařadil ani tam, jako třeba právě povídku Hřbitov bílých králíčků. Ta je spíš takové malé retro do dětství. Všechny děti jsou přece tak trochu šamani. Magie do jejich světa patří úplně přirozeně a stejně samozřejmě i funguje. S dospíváním dětské vidění světa mizí. Stejně jako Lukáš z povídky Lukáš, Sofie a dlouhá noc. V hormonální smršti holt ztrácíme schopnost imaginace (někomu se už nevrátí nikdy) a uprostřed drsného světa dospělých na nějakou fantazii nezbývá místo. Tyhle dvě povídky se mi líbí nejvíc, ale do sbírky s označením hororové bych je fakt nedával.
Jinak – dvacet jedna povídek je dost. Zařazení do žánru hororu se zrovna nepovedlo. Povídky jsou většinou spíš tajemné a mysteriózní. Ani obálka se k nim tématicky příliš nehodí. Přesto stojí za přečtení. Jsou originální a znepokojivé. Spíš ženské čtení. Klidně doporučím.