Kříďák

Čekala jsem rozhodně víc, než čeho se mi nakonec dostalo. Tak nějak jsem předpokládala, že autorka pro mě bude alespoň průměrnou spisovatelkou, pro někoho úspěšnou vycházející hvězdou, ale ať jsem se snažila jakkoliv, v knize jsem objevovala jen a jen odkazy na Kingova díla, více či méně okaté. Jsem fanynkou Kinga a jsem háklivá na napodobitele, tím spíš, když napodobitel stojí za starou bačkoru. Pro mě utrpení, jednu hvězdu uděluji jen za to, že se to dalo číst (rozumějte - že ten sloh byl čitelný, ne že obsah za něco stál).

Poprvé rozepisuju komentář už během čtení knížky, protože někam se ta nasranost promítnout musí. A bouchat do klávesnice docela pomáhá.

Po druhé kapitole audioknihy kontroluju, jestli jsem si opravdu pustila Kříďáka a ne nějaký fanfiction na Kingovy knihy. Střídání časových rovin, dětská parta kluků s jednou zrzavou holkou, po 30 letech se cosi vrací (zlo o 3 roky zaspalo v Derry, než dorazilo do Anderbury... Se to nějak rýmuje... Náhoda? Nemyslím si.), z Osvícených dorazil na návštěvu pan Halloran. Základ Kříďáka je asi tak originální jako Vouis Luitton kabelka na turecké tržnici...

ALICE COOPER JE CHLAP!!! (a jestli to měl být vtip, tak to vtipný nebylo)

... to be continued

Dočteno.
Poprvé - chce to vypadat jako King, ale není to King. Podruhé - chce to mít překvapivé zvraty a odhalení, ale většina z nich je průhledná. Potřetí - má váš to bavit celou dobu, ale nebaví. A když už nedoufáte, tak konec je přeci jen trochu wow, jasný pane. Co je to? ;-)

Další z řady vyhypovaných knih, které by si jinak nikdo ani nevšiml... Sprostá vykrádačka Kinga, která se snaží být zajímavá, napínavá, ale ve výsledku není nic jiného, než ubíjející, nudná slátanina bez špetky napětí... A ani docela slušný konec už tohle zachránit nemohl... C. J. Tudor se nadále budu vyhýbat, za mě je to stejný případ jako C. L. Taylor...

Obsahuje spoiler A budu hodněěě spoilerovat :-)
Dva lidé, kteří knihu četli (manžel a naše paní knihovnice) mě před přečtením této knihy varovali, že budu závěrem hodně překvapená. Byla jsem překvapená. O postavě vraha jsem vůbec neuvažovala vzhledem k danným okolnostem.
Atmosféra sklonku osmdesátých let (1986) se prolíná se současností (2016) v ospalém anglickém městečku Anderbury. Třicet let od zločinu zasáhne do životů spousty lidí z tohoto městečka a hlavně někdejších zhruba dvanáctiletých dětí. Téma interupcí, zneužívání (nejen dětí, ale i církevních funkcí) je aktuální asi i dnes.

"Pod nátěrem dospělosti, pod vrstvami zkušeností, které sbíráme s tím, jak léta stoicky mašírují vpřed, zůstáváme všichni dál dětmi s rozbitými koleny a usmrkanými nosy, dětmi, které potřebují rodiče...a své kamarády."

Jako hlavní postavu /i dle názvu knihy/ vnímám Kříďáka alias pana Hallorana. Ten je díky své vadě /ztráta pigmentu/ solí v očích některým obyvatelům městečka. Nejen jeho zvláštní zjev, ale i zakázaná láska dráždí obyvatele městečka.

Elisa nebo-li Kolotočenka zde hraje další z hlavních rolí, byť už vlastně posmrtně.

Hannah - kamarádka Kolotočenky je vlastně matka spolubydlící (Chloe) vypravěče knihy - Eddiho Adamse přezdívaného Příšerka.

Eddie nás provází lety 1986 - 2016. Jeho matka je lékařka a vedoucí projektu interupcí na klinice. Jeho otec je ne příliš úspěšný spisovatel (novinář), kterého v ranném věku postihla metla lidstva Alzheimerova choroba. Ediho barva křídy je oranžová (a spoileruji !!! samozřejmě bílá). A Eddiho matka, kterou nejvíce kritizoval a ubližoval jí (v r. 1986) , byla jedna z mála, která ho celá léta navštěvovala (a nenapíšu koho).

Nicky - dcera reverenda Martina, který zřejmě dceru mlátí, pije víno a káže vodu. A samozřejmě mnohem víc... Nicky používá křídu žluté barvy.

Mickey Cooper alias Dráťák používá křídu modrou a vždy má své zájmy nadřazené kamarádům. Hodně ho zlomí smrt jeho bratra a možná předurčí jeho další život a pozdější osud.

Sean Cooper - ten sice do party nepatří, ale má nakročeno ke dráze zločinu a ponižuje a šikanuje druhé. Skončí špatně...

David nebo-li Hop je tak trochu outsider, jeho matka uklízí. Používá zelenou křídu. Přijde o svého oblíbeného psa a za jeho smrtí je zcela někdo jiný, jemu blízký...

Gav či-li Špekoun pochází z honosnější rodiny a zdědí hospodu. Bohužel (jak je několikrát zmíněno v příběhu) karma se vrací a za své hříchy skončí ochrnutý od pasu dolů na vozíku. Prý za to může Mickey. Ale co provedl v dětinské nerozvážnosti Gav? Trápí se s tím celá léta. Barva jeho křídy je červená.

Debut autorky v podobě této knihy se mi líbil, děj se mi nezdál vůbec zamotaný ani překombinovaný (jak zde naznačovaly některé komentáře) a ta hlava nakonec, to rozuzlení bylo super!! Dávám plný počet hvězdiček a případně ubírat budu této autorce v jejím příštím díle. Kniha tak nějak popisuje naši generaci, přerod z bezstarosnosti do problémů dospívání a dospělosti. Spousta postav této knihy má špatný osud (nemusí to být ani zmiňovaná karma), stačí víra v roce 1986 a dnes. Je to propastný rozdíl, ale ani tehdejší představitelé víry ji nebrali zcela vážně a porušovali pravidla. A nejen oni, ale i policisté. Super, stojí minimálně za jedno přečtení. Příjemné zpestření předvánočního shonu.

A nakonec jsem si vzpomněla, co důležitého se stalo v roce 1986 v SSSR. I když tenkrát jsem coby malá holka lítala po lese a sbírala ty radioaktivní houby :-)

73/2018