Trnová dívka

Výběr Jáchyma Topola z příběhů a vyprávěnek severoamerických indiánů přináší širokou paletu textů.
Jsou zde příběhy drsné a nelítostné, kruté a krvavé, strašidelné a duchařské, kouzelné a poetické i humorné a erotické.
Topol vyšel z několika antologií indiánských příběhů sestavených různými autory a převedenými do angličtiny a tyto texty přeložil s celkem dobrým citem pro poetiku těchto nám zdánlivě vzdálených vyprávění.
Myslím, že tyto příběhy jsou především dobrým svědectvím o životě a přebývání indiánského etnika v přírodě, v té, která dokáže být často i krutá a nelítostná, ale zároveň i dost dobrá pro život( byť povětšinou nelehký).
Knihu doprovází výborný doslov historičky a etnoložky Markéty Křížové.

Topol si záměrně vybírá příběhy patrně nejstarší, nejméně ovlivněné bělošskou křesťanskou civilizací, v pozdějších slovesných podobách překrývající a deformující původní vrstvu ústně tradovaných mýtů lidí žijících na úrovni mladší doby kamenné… Bylo by zajímavé srovnat, zda jde všude „jen“ o přesný překlad, anebo o částečné převyprávění (překvapivě je např. místy užita obecná čeština), nakolik se překladatel orientuje v indiánských reáliích. . . . .
Tolik recenze. https://jachymtopol.cz/trnova-divka/#treti
Nemyslím, že jde jen o otevřenost. K perverzi (alespoň z perspektivy 21. století Evropy) mají tato příběhy dost blízko . . . .
Často jde o pomstu a nelze najít odpuštění či smíření . . . . o košíčky a věnečky až tak nejde :o)
Hodně drsné, syrové, budící atmosféru strachu.

Reaguji na komentář individua pod nickem chett. Indiáni nejsou perverzní: jsou prostě velmi otevření - srovnáme-li jejich ústní lidovou slovesnost s tou naší, ve které se to hemží věnečky a košíčky...

/proud byl rychlý a tolik studeny/ myslel jsem, že budu rozřezán/na dvě části/ale vytáhl mne z vody/za konečky prstů/rozpoznával jsem jeho tvář/od ostatních/občas jsem se obával/než jsem pochopil/jeho jazyk/nebyl lidský/poklekl jsem/a modlil se/o sílu/...Luise Endrich
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
,,Většina lidí si myslí, že američtí indiáni chodí po pouštích, anebo přemýšlejí o lesích, nebo něco takového, ale moje rodina je také složená ze soudců, právníků, mořských biologů a tak si většina společnosti myslí, že domorodí Američané jsou nezaměstnání... Diane Burs:
V 70. letech pracovala jako fotomodelka v New Yorku a v 80. letech přednášela své básně na Mantthamu, Kostel sv. Marca na Brodway
/je mi jedno/jestli jsi ženatý/stále tě miluji/je mi jedno jestli jsi ženatý/po skončení večírku/vezmu si tě domů/na jednookém Fordu/
/Wah yah hí yo/Way yah hi yo!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
/mám hrudku/otok v krku/ je to vlk, lugarou/uvnitř mne také/je tu hlas/že spálí hvězdy/a kohoutek špačků na křídle/hlas, který zpívá/na 49 střechách/ a zahání démony/a rozhovory s duchy/jeden, který fouká/jako/plutonový prach/přes rez....Diane Burns zemřela v prvním desetiletí
21. století....