Princezna popela

Knihu jsem právě dočetla a váhám, jak ji hodnotit. Námět má obrovský potenciál, ale já se nemůžu ubránit pocitu, že nebyl vyčerpán ani z poloviny.
Kniha mi přišla čtivá, bavilo mě prostředí paláce, ale vlastně skoro nikde jinde se nic neodehrává, pokud pomineme vyjížďku na lodi nebo dostaveníčko někdo v útrobách chodeb. Pořád jsme v paláci a snášíme příkoří, která se Theodosii dějí. Ani hlavní hrdinka mi nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Chápu, že to co zažila, by asi každý nezvládl, ale na druhou stranu by si občas mohla ujasnit, co vlastně chce. Daleko více se mi zamlouval Sóren.
Nejvíce mi vadilo, že děj plynul příliš pomalu. Začalo to být zajímavé vlastně až na konci, kdy jsme byli odkázáni k tomu, abychom si přečetli další díl. Otázkou je, jestli si ho chci vůbec přečíst...

Nebylo to špatné, ale do prvního trestu, kterého jsme se jako čtenáři účastnili, to bylo takové moc přeslazené. Potom už to "odsejpalo" trochu lépe. Jsem zvědavá co bude v dalším díle.

Přiznám se, že mě ke čtení nalákala krásná obálka a zajímavá anotace. Bohužel se mi dostalo velkého zklamání. Jako čtenář potřebuji postavě věřit, chci to s ní celé prožívat. Avšak v tomto případě je mi Theodesie absolutně lhostejná a téměř celou dobu mi svou hloupostí neskutečně lezla na nervy. Chvílemi jsem měla pocit, že snad trpí roztrojením osobnosti (vždy se chovala podle toho jakým jménem si zrovna říkala). Celý začátek knihy čekala, že jí někdo zachrání. Následně se zase musela chovat jako největší hrdinka světa. Vymyslela si bizarní plán, který jsem vlastně nikdy úplně nepochopila. A uvěřit, že se z ní v průběhu děje stává protřelá a neohrožená konspirátorka, je nad mé síly. Pomyslná třešnička na dortu byl milostný trojúhelník. Tento byl vyloženě špatný, předvídatelný a otravný. Po celou dobu, co jsem Princeznu popela četla, jsem přemýšlela nad tím, zda je kniha špatná sama o sobě nebo za to z části může překlad. Nejen že se zde vyskytují složitá a těžko zapamatovatelná jména (ta Dagmar! wtf), ale občas se v psaném textu objevilo slovo, které mi do celého stylu psaní úplně nezapadalo. V tomto bodě bych ráda zdůraznila, že se zde také objevilo několik částí, které mi stejnou situací připomnělo jinou knihu (nejčastěji Skleněný trůn). Nicméně to mi zase až tak nevadilo. Princezna popela je zdlouhavá (předvídatelná) kniha plná klišé situací, které jsme v YA četli již mnohokrát a nic nového nepřináší. Škoda.

Kniha se četla poměrně rychle, dobře a dokázala mě vtáhnout k sobě do děje. Ukázal se mi nový svět, který byl hodně zajímavý a neotřepaný. Nápad byl vážně dobrý a líbil se mi.
Hlavní hrdinka s několika jmény - Thora anebo Theodosie mi celkem sedla a bylo mi jí místy vážně hodně líto, jak ji neskutečně ponižovali. Násilí, oblečení, koruna? Byla ještě dítě, kdy to všechno začalo a upřímně její trýznitel byl dost vysokého kalibru. Musím taky říct, že ta holka snad celou knihu nedokázala stát za jedním svým názorem. Pořád něco přehodnocovala, až nesmyslně a hlavně zbytečně. Dokázala mít pochopení s protistranou. Byť to chápu vůči jedné osobě, tak přeci jenom...? Mohla být taky starší, možná by to smýšlení nabralo jiný směr. Navíc jsem jí nevěřila určité výkyvy. Deset let pod zámkem a bolestí a při jednom banálním rozhovoru hrozí, že se najednou zhroutí? Ne. Tohle jsem nespolkla.
Těžko říct, kdo byl další hlavním hrdinou, jelikož jich tam bylo celkem dost. Začnu s císařem - sadistickým slizkým trýznitelem, kterého jsem měla po krk. Nestačila jsem se divit, s čím dokázal přijít. Ničil všechno a všechny. Bez svědomí, bez srdce, pouze s prosperitou a sobeckostí.
Prince Sórena jsem si za to oblíbila, byla to jen nalomená postavička, loutka svého otce, která nezmohla vlastně nic. Vlastně jsem mu věřila a nelíbilo se mi, jak se k němu ve finále Thea zachovala.
Blaise mi padl do oka skoro hned. Už jen to, že sdíleli s Theou dětství, bylo tam přátelství, tak se mi to jevilo jako dobré znamení. Líbil se mi, jak se snažil pomoct, i jak se musel držet a ovládat. V něm ještě něco bude, což už nám bylo drobkem nastíněno, proto se celkem těším, až se to dozvím.
A ještě bych chtěla zmínit Crescentii. Zdála se jako naivní a zaslepená blbka, která si myslí, že je všechno růžové a točí se všechno kolem šatů, líčidel a zamilovanosti k princi, ale opak byl pravdou. Zas taková blbka to nejspíš nebyla. Dokázala vycenit zuby a zaseknout drápy až do krve - až na samém konci, tudíž ji dost dlouho vydržela maska na obličeji a mě tím hnula žlučí. Jak jsem již zmiňovala, chápala jsem, že se Thea u téhle holky rozmýšlela a váhala, pořád měnila názory, protože přeci jenom deset let jí byla něco jako přítelkyní, však ke konci knihy jsem měla jasno. Velká škoda, opravdu velká, že tam bylo... jen takové "lehké poškození".
Kdybych knihu rozdělila na třetiny, tak první úvodní, kde jsme se seznamovali s chodem měla příjemné tempo. Druhá byla pomalejší, hodně se opakovalo, hodně hlavní hrdinka polemizovala, rodily se plány, však žádné přípravy. Náhle jsem přešla do poslední třetiny, která nabrala neskutečné tempo - připadalo mi to jako kdyby najednou autorka zjistila, že vlastně píše o ničem stále dokola a musí to hned ukončit, aby to nějak mělo smysl, aby se to nějak hnulo. Bylo to unáhlené a to mě trochu mrzí. Najednou se hodně v ději posunulo, hodně bylo řečeno, konečně měla Thea jasno, byť občas si dovolila zase klopýtnout. Byl to velký pokrok všemi směry.
Samozřejmě v téhle knize nechybí malá tenká linka romantiky. No, snad to nestojí ani za řeč. Uměle vytvořená s princem, která najednou byla vlastně pravá - ta věc mi přišla nevěrohodná a naopak jsem litovala prince. Tohle si nezasloužil. Byla tu však i další linka s Blaisem, která se vynořila nečekaně, bez jakýchkoliv náznaků a mělo z toho být něco velkého. Tohle jsem ale bohužel taky nehltala. Tenhle rádoby pomyslný milostný trojúhelník se vůbec nepovedl. Parodie. Nebylo to dobře ztvárněno, ať už záměrem anebo neschopností autorky - další věc, která mě mrzí.
Kdybych to měla shrnout, nápad potažmo příběh se mi líbil, měl obrovský potenciál, ale v určitých věcech příběh či spíš jeho vyjádření dost kulhá. Mělo to dost much. Jelikož to snad bude mít druhý díl, určitě si ho přečtu, protože mě prostě zajímá jak to bude dál. Skončilo to lehce napínavě, takže mě to nutí zjistit víc. Co se týče hodnocení, bylo to pro mě těžké. Středem bych to nechtěla označit, jelikož bych si případala jak císař krutá :D, ale na 4 hvězdy to taky rozhodně nemá. Nejspíš to mezi - 3,5*, ale i tak doporučím. :)