Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové

Beru knihu do rukou a říkám si: "Mapa na předsádce, velký barák, spousta pokojů, spousta jmen. Seznam hostů na jednu stránku, seznam služebnictva na další, tohle bude buď složitý, nebo průšvih."
Neměla jsem ani představu.
Už první větu si musím přečíst dvakrát. Jak jako, cožeto? Zakládám si kolonku "Nevadí, třeba to pochopím později". Sem se postupně začne řadit jedna položka za druhou.
Když se s tím smířím, autor udělá abrakadabra a všechno je jinak. WTF?
Nevadí, třeba to pochopím později. Jedeme dál.
Další abrakababra a k tomu vysvětlení. Žjóva, jestli to autor nepodělá, tak tohle bude dost dobrý.
Nepodělal.
Mapu i seznamy postav jsem studovala pravidelně. Do knihy jsem si vložila list papíru, na který jsem si dělala poznámky, protože jsem stará skleróza a první, co zapomínám, jsou jména. Poznámky pomohly.
Strašně bych chtěla vidět, jak se na tuhle motanici autor připravoval. Představuju si ho jako detektiva s několika nástěnkami popsanými jmény postav, jejich motivy a událostmi včetně času, kdy se stalo co, zapíchanými špendlíky a pospojovanými provázky různých barev. Jinak to snad ani nemohl dát dohromady.
A bylo to výborný.

Od začátku roku se snažím psát ke každé přečtené knize nejenom komentář, ale do poznámky i stručný děj , abych se k němu mohla eventuálně v průběhu let vracet a příběh si oživit. No... tak tady to asi úplně nevyjde, protože upřímně vůbec nevím, kde bych u toho psaní měla začít. Sedm smrtí EH je totiž bez přehánění asi ta nejtěžší a nejzamotanější kniha, jakou jsem zatím četla. Mraky jmen a propletenost příběhu level bambilion mi několikrát solidně pomotalo hlavu a abych byla úplně upřímná, myslím, že jedno čtení zdaleka nestačí k tomu, aby člověku v tom shonu docvaklo opravdu všechno na 100 %. Vyšetřování ve vyšetřování, vražda schovaná za vraždu, podraz pod podrazem... a do toho vám hlavní hrdina skáče mezi hostiteli, kteří se vzájemně potkávají a ovlivňují. Nemám absolutně představu, jak tohle zvládl autor sestrojit a vymyslet a ještě to provést tak, aby vše fungovalo a nakonec zapadlo na svoje místo. Hluboká poklona. Příběh je navíc i přes svou složitost čtivý a baví. Osobně mě trochu mrzí, že nás nenechal Turton nakouknout trochu víc pod pokličku samotného místa. "Co" byl vlastně Blackheath zač, jak fungoval, kdo byli jeho "vedoucí"...? Po dočtení jsem sice nějakou zvědavost ohledně děje upokojila, ale zároveň se vyvalilo spoustu dalších otázek. Na druhou stranu je to možná právě i tahle záhadnost, co dává příběhu svoje kouzlo. Plný počet dát nemůžu, protože mám i po dočtení pocit, že mi kupa narážek a podlinek utekla, ale jinak jde o hodně překvapivou záležitost.

Myšlenka skvělá, provedení rovněž. Konec byl možná už trochu překombinovaný, ale když se prokouše celou knihou, vlastně si řekne, že od autora nemohl čekat nic jiného. Bavilo mě sledovat, jak s každou další postavou získává jak Aiden, tak příběh nový rozměr. A autor musí být génius, že něco takového vymyslel.

Pane jo, tahle kniha byla velmi zajímavý a nevšední čtenářský zážitek. Něco takhle originálního jsem ještě nečetla. Popravdě - ten způsob, jakým ji kniha vyprávěná, mi přišel na tom všem to nejzajímavější - ještě víc než to samotné vyústění. To jsem fakt nečekala.
Aby se hlavní hrdina probudil každý den v těle někoho jiného, to tady vidím poprvé. A musím teda obdivovat autora, že dokázal při psaní udržet pozornost, ve všech liniích se správně orientovat a sám se do toho nezamotat. To asi muselo dát dost práce. A ještě to napsat tak, aby to čtenáře neodradilo právě svojí spletitostí. To teda klobouk dolů.
Přiznám se, že sama jsem byla místy trochu zmatená a musela jsem přemýšlet, v jakém dni a v jaké postavě se zrovna pohybujeme. A hlavně ten začátek mi připadal dost matoucí, jelikož čtenář je do všeho hozen hned od první stránky bez nějakého úvodního seznámení. Je to takovéto vhození do vody a "plav čtenáři, jak nejlépe dovedeš". Na začátku toho víme stejně málo jako hlavní hrdina, a vše se dozvídáme postupně s ním. To zmatení vlastně asi není dáno špatnou kvalitou knihy, je to nejspíš asi svým způsobem trochu záměr, ale to nemění nic na tom, že ten začátek se mi nečetl nejlépe.
Ale jsem moc ráda, že jsem vytrvala, protože ta kniha - ten její způsob vyprávění, to za to skutečně stálo. A myslím, že při opakovaném čtení to bude ještě lepší a záživnější, neboť už budu vědět, do čeho půjdu. Budu si tak všechny ty zákruty a spletitosti užívat daleko lépe, protože se v nich už budu lépe orientovat.
Za ten začátek ubírám jednu hvězdu. Ale celkové hodnocení 4 hvězd je velmi solidní a zasloužené. Knihu moc doporučuju.