Zelený děs

Sbírka hororových povídek z viktoriánské doby působí ve starém překladu těžkým, hutným dojmem. Ovšem v novějším Volákově překladu je to již lepší. Povídky mají různou kvalitu. Některé jsou doslova úchvatné, předvším Carmilla, jiné slabší, což je za mě Pokoj v hostinci Dragon Volant. Spojuje je tajemno, strach z něčeho neznámého, strach ze smrti a ta doba, kdy povídky vznikaly.

Zelený děs 5*
Pronásledovatel 3*
Soudce Harbottle 3*
Pokoj v hostinci Dragon Volant 2*
Carmilla 5*

[66. přečtení, 42. hodnocení, 2. komentář, 76%]

Četl jsem vydání z r. 70, takže asi bych řekl ten nejhnusnější obal-no ta držka na zelenym ubruse, ale už tehdá si říkám "tohle má duši" a fakt...!
Pět obsažených povídek rozhodně pojí tajemno. Dnes to může působit úsměvným dojmem v době všehoažmoci, ale tehdá to musela bejt zproklatá pecka.

Pár věcí z 19.stol jsem již četl a bylo to náročný, až kolikráte nudný, ale to rozhodně nebyl tenhle případ.
Pro mě topovky Dragon Volant a Soudce Harbottle, hned pak samo Carmilla.

Tenhle Irčák mi bavil víc, jak ten s DeNirem.

Sbírka skvělých fantastických povídek na hraně (a mnohdy dokonce za hranou) hororového žánru. Nám, moderním lidem zhýčkaným mnohem děsivějšími příběhy, to zas tak děsuplné není, ale ve své době to strašlivé zcela jistě bylo. Nejlepšími povídkami dle mého názoru byly Pokoj V Hostinci Dragon Volant a Carmilla, tedy ty finální dvě, které se četly jedním dechem.

Velmi čtivá, ale dost nesourodá sbírka povídek. Spojujícím prvkem je jisté tajemno, duchařina, která se zobrazuje v širokém spektru od psychické lability oběti až po nefalšovanou upířinu. Někde mě trochu štvaly otevřené nebo rychlé konce pěkně vykreslených příběhů (sebevražda a basta), často chybí vysvětlení, co se vlastně stalo. Nicméně i přes nedostatky jsem to přečetl jedním dechem, takže to něco do sebe má.