Podivné povídky

Co je na knize opravdu nejlepší je její název. Podivné ... to nejlépe vystihuje tyto povídky. Kniha byla opravdu zvláštní. A každý si možná najde nějakou povídku, která jej zaujme a která naopak ne. Hodně šokující a zlé mi přišly povídky - Nenávist, Rituál a Přepadení. Po povídce Rituál jsem knihu skoro nevzala na milost a rozhodně jsem nechtěla v čtení pokračovat. Některé povídky mě ale zaujaly, především - Docela obyčejný den a Dcera píše rodičům o střídavé péči.

Kniha je ideální ke čtení v MHD, jelikož obsahuje opravdu kraťounké povídky. Ty se dají rozdělit do následujících kategorií.

1) Ty, které mají potenciál, ale něco jim chybí

2) Ty, které jsou skvělé, ale příliš brzy končí

3) Naprosté hovadiny

4) Lascivní

I přes to ale musím říct, že pár povídek mi v hlavě utkvělo (v pozitivním smyslu slova). o nich bych měla chuť si popovídat a mrzelo mě u nich, že nejsou víc rozepsány. Naprosto mimo mísu mi přišel právní rozbor Prodané nevěsty a Perníkové chaloupky. Žánrem se do knihy absolutně nehodí a přišlo mi to, že je psal student prvního ročníku PF hrající si na právníka.