Panství krve a kovu

Nooooooo... Jak začít... Asi tím, že Everless se docela dobře čte a má fajn nápad, i když trochu nedotažený, pár slabých míst na teorii kovokrve by se našlo... Hlavní hrdinka je takové hloupoučké, radoby odvažné jelítko, kterého mi nebylo ani chvíli líto, protože zapojit alespoň na chvíli mozek, většina věcí by se nemusela stát... Ale to je problém mnoha knih, předpokládám, že u YA se tohle stává dokonce ve větší míře, takže to bych byl schopen odpustit... Techtlí moc nebylo, srdcebolného vzdychání naštěstí také ne, nebo alepoň ne tolik, aby mi slezla ze zubů sklovina, takže opět nic, co by mi nějak zásadně rozhodilo snadál... Mechtle nebyly dokonce žádné... Tedy, pokud jsem správně ze zdejšího fóra pochopil teorii techtlí a mechtlí... Co mě však točilo, byla extrémní předvídatelnost, každá stránka jako podle šablony... Měl jsem obrovskou chuť přeskakovat stránky, jenom abych si potvrdil, že přesně vím, co na dalších stránkách bude... Nakonec jsem se sice ovládl, ale bolelo to... No, nebudu se už moc zdržovat, čeká mě něco veselejšího, Psycho-sanatorium... Celé Everless vidím tak, že slečnám a malým dámám by se mohlo líbit, já jsem na vážkách... No dobře, nejsem, moc se mi to nelíbilo, ale protože mám ukrutný problém s otevřemými konci a budu si muset koupit i další díl a nechci tady už číst, že jsem masochista, tak tři dám... Ale nezasoužené...

Obsahuje spoiler Tak jo, musím říct, že se mi to hodně líbilo. Teda první cca polovina byla luxusní.
Pak už mi to přišlo moc zapletené, místy jsem byla zmatená (co, kdo, kde, proč?). Nakonec se teda vše vysvětlilo, ale i tak, přišlo mi to zbytečně komplikované a pak ještě úplně nedomyšlené. Nebo jsem to možná prostě nepochopila správně. Nevím...
Komu se líbila myšlenka Vyměřeného času, tak tady to plus mínus funguje stejně, jen si to zasaďte do monarchistické země, kde se objevují kouzla atd. Ten svět mě hodně zaujal i to jak to bylo napsané.
Hlavní hrdinka byla celkem fajn, až na některé emocionální výlevy "na facku", nebo to, jak někoho strašně nenávidí a bojí se ho, ale pak vlastně ho nakonec asi jako miluje? A kluka, kterého údajně miluje najednou nemiluje.
Jako škoda, že to nebylo trošku víc domyšlené. Každopádně jsem to zhltla jako malinu a na další díly jsem hodně zvědavá.

Hrdinka mi nesedla, psaní taky ne. Nějak jsem nechápala, proč má Jules neustálou potřebu si v rámci vnitřních monologů vysvětlovat všechno, co se kolem děje. Když myslíte, že vaši čtenáři jsou nechápající idioti, nepište ich formou v přítomném čase, je to děs. Kdyby aspoň vysvětlovala něco, co bychom potřebovali vědět. Je tam totiž dost nesrovnalostí a celkově to občas ztrácí půdu pod nohama. Příběh stojí na zbytečných lžích, zamlčování a na naprosto nepochopitelném chování hlavní hrdinky, která je místy úplně mimo. Těžko můžu fandit někomu, kdo si za všechno může sám. Kdyby občas zavřela pusu a poslouchala lidi kolem sebe, nic z toho by se nestalo. Každou chvíli udělá něco, za byste ji propleskli a ještě si to vždycky vysvětlí tak, že je akorát k smíchu. Nejhorší pak je, když zjistíte, že měla vlastně pravdu. Celou knihu se nic neděje a pak na konci, zjistíme, že je vlastně vyvolená. Jak šokující. Tvl. Jo a rozhodně jsem další, co o teď nesnáší slovo „papá.“

Obsahuje spoiler Anotace knihy zněla hodně zajímavě, originálně a neotřepaně, tudíž nebylo nad čím přemýšlet, a tak jsem ji popadla do rukou. Četlo se to rychle a dobře, text pracoval - dokázal mě strhnout.
Hlavní hrdinka Jules byla fajn, měla jsem jí celkem ráda a bavila mě. Jistě, občas nastaly situace, kdy se zachovala přehnaně/unáhleně nebo nepochopitelně, hodně riskovala, ale tak chápu - to byl účel autorky, aby příběh náhodou nestál. Nemám jí to za zlé. Její život, "obyčejný" svět, ve kterém strádala, krev byl čas i platidlo a člověk jen taktak přežíval, zjištění o jejím otci, strach z Gerlingů a "nucená" služba u nich, střety s bratry - to mě všechno hrozně bavilo. Ten okamžik, a jsem docela ráda, že to přišlo až ke konci knihy, kdy se dozvídáme, kým vlastně je, a to okolo... musím se přiznat trochu se to ve mě pere - náhlá, velká a možná i složitá věc, jen tak vypuštěná na čtenáře. Ale jo, beru to.
V téhle knize něco jako druhý hlavní hrdina není. Postav tam bylo dost, ať už ty, co se tam jen mihly a nesehrály podstatnou roli, anebo pravý opak. Ti, co zahýbali dějem pořádně.
Roan se mi pozdával, byl to milý kluk, kterého zákonitě musíte mít rádi, i vzhledem k citům Jules. A jeho osud byl dost drsný a nečekaný. Bylo mi ho líto. Jenže jeho bratra Liama - nepředvídatelného tyrana, ze kterého Jules měla pomalu hmatatelný strach - jsem si zamilovala a to hned, jak se tam objevil. Prostě pod tou slupkou parchanta se vždycky skrývá někdo, kdo za to stojí. A nebylo tomu jinak ani tady. Liam se mi dostal pod kůži a hrozně moc mě mrzí, že tam neměl víc prostoru. To mě přivádí k otázce - proč sakra? Jedna z důležitějších postav, a tak málo stránek. Neodpustitelné. Mým nešvarem bylo listovat dopředu a hledat jeho jméno v textu, respektive, kdy na něj konečně narazím. Jeho chvíle jsem si vážně užívala. Zmínila bych i Caro a královnu. Ta první mě překvapila - pěkné tahání za nos a znechucení, znepřátelení z mé strany. Ta druhá mě překvapila svými vodícími provázky. Dobrý tah od autorky.
První díl končí smutně i šťastně zároveň, ačkoliv se mi trochu láme srdce kvůli Liamovi - jo, moje romantická duše to viděla už dááávno a přála si to jako nikdy nic. Měla své verze a tak... :D Však těším se na pokračování, protože mě tohle opravdu zajímá. Příběh, dění, vztahy.
Kdybych to měla shrnout. Ten příběh je vážně hodně originální, autorka si s tím pohrála a mě to moc bavilo. Líbilo se mi to. Nevadilo by mi nic, až možná na malinké překombinování s tím, kdo Jules je. Nemohlo to být jinak? Není to výrazná výtka, respektive asi žádná, jen taková vedlejší teorie. Jsem zvědavá a zároveň se těším na pokračování, které beru ihned do rukou. Za mě má první kniha velmi dobře našlápnuto, takže hodnotím plným počtem a nemám problém doporučit. :)