Sto sonetů o lásce

Lepšího milostného básníka už asi nikde nenajdu…Pabla Nerudu jsem sháněla všude možně, až jsem ho našla na internetu v antikvariátu. Jinak v běžných obchodech ho nenajdete. Tento chilský básník si vzal příjmení po našem Janu Nerudovi, ale málokdo ho dnes u nás zná. Přesto je to světově uznávaný básník. A jeho poezie je opravdu krásná…

Tyto verše jsou, podle naší nejlepší odbornice na jihoamerického básníka (Chilana) Pabla Nerudu Zdenky Brančíkové vrcholem citového prožitku. Velebáseň je rozdělena z jednoho dne na Ráno, Poledne, Odpoledne, Noc. Celkem ji tvoří sto sonetů, jak říká i název. Je vidět, že básně nemusí být spontánní kladení slov do veršů, ale i rozumová promyšlená výstavba, což samozřejmě neznamená, že je to něco závadného. Následně promyšlené pocity, profesionálně upravené, mohou sílu textu vylepšit.

I do not love you as if you were salt-rose, or topaz,
or the arrow of carnations the fire shoots off.
I love you as certain dark things are to be loved,
in secret, between the shadow and the soul.

I love you as the plant that never blooms
but carries in itself the light of hidden flowers;
thanks to your love a certain solid fragrance,
risen from the earth, lives darkly in my body.

I love you without knowing how, or when, or from where.
I love you straightforwardly, without complexities or pride;
so I love you because I know no other way

than this: where I does not exist, nor you,
so close that your hand on my chest is my hand,
so close that your eyes close as I fall asleep.