Město smutku a radosti
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Město smutku a radosti?
Novela Město smutku a radosti se odehrává během jednoho jarního dne roku 1936 v Helsinkách. Sledujeme několik příběhů, zdánlivě izolovaných, které se však postupně začínají proplétat a jako barevné nitky vytvářejí fascinující obraz doby, kdy o Finsko a celou Evropu začínají bojovat dvě zrůdné ideologie. Představa lidských osudů jako částeček velikého obrazce se objevuje v řadě Waltariho děl. Vyjadřuje jeho přesvědčení, že život každého člověka je cenný, každý má na světě úkol a poslání, byť si jich sám třeba není vědom. V novele se objevují charakteristická znamení doby mohutný hospodářský rozvoj a na druhé straně krize, chudoba, snahy o rozvrácení stávajícího pokojného společenského řádu, ať přicházejí zleva nebo zprava, jaké bohužel vidíme i v současné Evropě. Zajímavější jsou však lidské osudy, které se v těch dobových kulisách odehrávají: dávný zločin, který se úspěšnému muži mučivě připomene ve chvíli, kdy to nejméně čeká, venkovan, který přišel o všechno a marně se snaží vybudovat si nový život, zoufalá láska bez budoucnosti... (Založil/a: Antonín)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Ačkoliv byl román napsán v roce 1936, přečetl jsem ho jedním dechem. Záleží však na překladu (jiný je z roku 1941, hýřící dnes už trapnými archaizmy anebo z roku 2010). Autor píše o skupině lidí, žijící své všední životy, dospívající a hledající na základě svých osobních názorů skutečné hodnoty. Osudy postav se v jejich platné současnosti nijak neliší od lidí 21. století. Řeší podobné problémy, akorát mají krapet jiný cíl a jiný způsob hledání radosti a štěstí.
Zvláštní kniha, se zvláštní až snivou atmosférou. Skvěle popsané jednotlivé osudy několika lidí, kteří něco či někoho hledají, byť nemůžou najít sami sebe. Kniha byla pro mě velkým překvapením. V neposlední řadě, je potřeba vyzdvihnout nadčasovost Waltariho myšlenek a také skvělý překlad Markéty Hejkalové.
Velice náročně sestavený příběh několika lidí v v jednom dni v předválečných Helsinkách. Příběhy tvoří vlastně takový kruh, který někde začíná a na konci se uzavře. Velice mistrně sepsané, i když náročné na pozornost a paměť.
Spíš město smutku, než radosti, takový ve mě zůstal otisk z Waltariho výběru postav a jejich osudů a dojem z tehdejších Helsinek. Autor začíná střípky ze života nejprve bezejmenných postav a postupně je rozvíjí a prodlužuje každou část příběhu, které nakonec propojuje.
Celou knihu jsem vlastně čekala, co se vyjeví jako pointa, proč ji vlastně čtu a co mi má přinést. Postavy mi nebyly nijak blízké a kniha mě příliš nepřitahovala, přesto mě vždycky něco zaujalo a našla jsem důvod a dostatečnou zvědavost jak to bude dál, alespoň u některých postav. (Výhodou je, že se četla dobře a poměrně snadno, jen jsem místy potřebovala klid k soustředění na text.)
Řekla bych, že společným jmenovatelem, tou podstatnou, společnou myšlenkou prolínající se jednotlivými příběhy je to, že co má být skryto a zapomenuto, musí se jednou zákonitě vyjevit, prasknout, vyloupnout se, dobrat se pravé podstaty věcí, jedině tak může být změněno. Přílišné ideály budou usměrněny a přilíšné smutky dojdou vyprázdnění, a v tom je záblesk něčeho většího, přesahujícího, moment, ze kterého může vzniknout něco dalšího; pak vše a každý se zařadí zpět na své místo, jaké mu ve skutečnosti přísluší, aby mohl jít dál.
Celou knihu jsem vlastně čekala, co se vyjeví jako pointa, proč ji vlastně čtu a co mi má přinést. Postavy mi nebyly nijak blízké a kniha mě příliš nepřitahovala, přesto mě vždycky něco zaujalo a našla jsem důvod a dostatečnou zvědavost jak to bude dál, alespoň u některých postav. (Výhodou je, že se četla dobře a poměrně snadno, jen jsem místy potřebovala klid k soustředění na text.)
Řekla bych, že společným jmenovatelem, tou podstatnou, společnou myšlenkou prolínající se jednotlivými příběhy je to, že co má být skryto a zapomenuto, musí se jednou zákonitě vyjevit, prasknout, vyloupnout se, dobrat se pravé podstaty věcí, jedině tak může být změněno. Přílišné ideály budou usměrněny a přilíšné smutky dojdou vyprázdnění, a v tom je záblesk něčeho většího, přesahujícího, moment, ze kterého může vzniknout něco dalšího; pak vše a každý se zařadí zpět na své místo, jaké mu ve skutečnosti přísluší, aby mohl jít dál.
