Pán hor 5

Dlouho jsem se k přečtení téhle ságy přemlouvala, ale když se mi dostala do ruky, tak už mě nepustila. Rozhodně nejlepší díl z celé série. Žádný mě nebavil, jako tenhle!

U této knihy jsem měla trochu rozporuplné pocity. Mám paní Körnerovou jako autorku moc ráda a četla jsem od ní už řadu knih – některé, jako například Heřmánkové údolí, jsou skvělé. O to víc mě ale tahle série trochu zklamala.

Pán hor je totiž opravdu čistokrevná červená knihovna – romantika v tom nejklasičtějším slova smyslu. Příběh se čte docela dobře, styl psaní je plynulý a nenáročný, člověk u toho snadno „vypne mozek“ a nechá se unášet dějem. Jenže právě to je i jeho slabina – všechno je tu až příliš jednoduché, předvídatelné a místy naivní. Postavy působí ploše, často jednají nelogicky, a některé dialogy jsou tak sladkobolné, že se člověku občas chce až obrátit oči v sloup.

Na druhou stranu, nechci být přehnaně přísná – jako oddychové čtení to svůj účel plní. Jsou horší typy romantiky, než tahle, a kdybych neznala jiné autorčiny knihy, možná bych byla i spokojenější. Ale v kontextu její tvorby je to pro mě spíš taková lehká, odpočinková záležitost, kterou jsem ochotná „odpustit“ právě proto, že vím, jak dobře Hana Marie Körnerová psát umí.

Možná to je momentálním mentálním nastavením, ale tato kniha se mi líbila snad nejvíc ze všech Pánů hor. Možná i tím, že nastaly momenty, které jsem nečekala. Moc příjemné a oddechové čtení, při kterém se navíc něco dozvíte o historii Francie.

Obsahuje spoiler Serie "Pána hor" se stala mým nejkrásnějším zážitkem při čtení knih. Nemám slov. Tohle je úžasně napsáno, nastávají vzléty i pády, zrovna ve chvíli, kdy to člověk nečeká. Ano, opět mi ukápla slzička ❤️