Mach a Šebestová

Macha a Šebestovou jsem s bratrem četli tak často, až se nám celá začala rozpadat. Nejen, že se nám líbili příběhy, ale rádi jsme si prohlíželi i ilustrace.

Tohle byla moje úplně první knížka, kterou jsem si jako dítě půjčila v knihovně. Vzal mě tam můj táta a vlastně asi díky němu jsem začala číst a zamilovala se do knih. Pamatuju se, že když mi paní knihovnice řekla, že ji za měsíc musím vrátit, v duchu jsem si říkala, že to nikdy nemůžu stihnout přečíst. No, přečetla jsem jí samozřejmě za pár dní a znovu jsem si šla půjčit další knihu. Krásná vzpomínka na dětství, knížka je moc hezky napsaná.

Kniha je skvělá, ale asi se mnou bude souhlasit každý, že k Machovi a Šebestové prostě patří hlas pana Nárožného. Nedokážu si představit nikoho jiného a než knize dám přednost Večerníčku anebo audioknize...

Tady snad ani není co komentovat. Tohle byla jedna z knih, kterou jsem přelouskal, sotva jsem se naučil číst. Sice to bylo až po tom, co jsem si příběhy Macha a Šebestové do zblbnutí pouštěl na audiokazetách (A hlas Petra Nárožného, coby vypravěče, mi při čtení doopravdy scházel...), ale na poutavosti to knize nijak neubralo.