Chrám Matky Boží v Paříži

Román o posedlosti a moci. Hlavní „mocenský“ trojúhelník tvoří Frollo, Esmeralda a Phoebe. Každý z nich něco chce, ať již majetek, lásku, či obojí. Každého z nich nakonec jeho touha zničí. Hugovo komplexní a nečernobílé vykreslení postav nakonec slouží především k posílení tragičnosti příběhu. Nemůžete si pomoci cítit sympatie k nešťastně zamilovanému „záporákovi“ Frollovi. Nemůžete si pomoci cítit zlost a hněv na krátkozrakost „nevinné“ Esmeraldy. Jedinou opravdu kladnou postavou se tak stává Quasimodo, jež je ovšem ve své fyzické zrůdnosti ostatními odvržen. Jestliže Bídníci byly o lidské dobrotě, skrývající se v krutém a bezútěšném světě, pak je Chrám Matky Boží o lidské krutosti, která tento bezútěšný svět tvoří.

Snad žádné filmové zpracování, které jsem dosud viděla, nebylo schopné zachytit krásu celého příběhu tak, jak je napsané. Až na zmiňované neskutečně dlouhé popisy, je knížka jedna z nejjímavějších, které jsem kdy četla :)

Dojemný příběh krásné Esmeraldy, smutného a postiženého zvoníka Quasimoda a nepříjemného zlého kněze Frolla. Knížka se mi líbila, ale rozhodně její jazykové zpracování a nepropracovaností děje, se neřadí mezi mé nejoblíbenější.

Knihu Chrám Matky Boží v Paříži jsem četla v období dospívání, pravděpodobně nám ji doporučili ve škole a líbila se mi. Četla jsem ji dříve než jsem viděla filmové zpracování a moc mě příběh cikánky Esmeraldy (a samozřejmě nezapomenutelného hrbáče Quasimoda) zaujal - jak jinak tomu má být u "klasiky". Ke konci knihy asi ukápla i nějaká ta slzička.