Matka Kuráž a její děti

Příběh markytánky Anny Fierlingové alias Matka Kuráž, která má 3 děti a snaží se je všechny nějak uživit. Děj se odehrává během třicetileté války, respektive v období 12 let v 12 dějstvích. Válka je pro ni požehnáním kvůli možné obživě, ale své děti se snaší před válkou uchránit. Na jedné straně je za válku ráda, na druhé straně ji vděčí za vše co ztratila.
Drama se četlo dobře, s jasným protiválečným poselstvím, ale nějak víc hlouběji mě neoslovilo. 70%

- Nechte si ty řeči! Nemůžu prostě takovou nespravedlnost vystát. Nedám si to líbit.
+ To je dobře, ale jak dlouho? Jak dlouho si nedáte nespravedlnost líbit? Hodinu dvě? Vidíte, o tom jste ještě nepřemýšlel. Ale zrovna na tom záleží. A víte proč? Poněvadž o basu není co stát. Jak tohle pochopíte, budete snášet nespravedlivost mnohem líp.

Stává se vám, že si myslíte o některé knize, která je všeobecně známá, že víte o čem je tak důvěrně, že nemá ani cenu ji číst? A pak ji náhodou vezmete do ruky a s překvapením zjistíte, že to, co jste se o ní učili ve škole, co jsem zaslechli v televizi, co jste se dočetli někde jinde, není vůbec důležité, že TO důležité v ní je něco úplně jiného? Mě se to občas stává a stalo se mi to také u divadelní hry Matka Kuráž a její děti.
Byl jsem přesvědčen, že Brecht napsal prvoplánově protiválečnou hru, která sice přestavuje léty prověřenou kvalitu, ale není nic nového pod sluncem. Ano, přiznám se, mýlil jsem se. Protiválečné drama musí v této hře čtenář (divák) hledat, pídit se po něm i přes odpor hlavní hrdinky. Je skryté, zakopané nesmírně hluboko, pod vrstvou pragmatizmu, pod nánosem touhy přežít.
Neměl jsem to štěstí vidět Brechtovu hru na prknech nějakého divadla, ale teď, po jejím přečtení, se ve mně probudila zvědavost, jestli to režisér vidí podobně jako já.

Toto drama se odehrává během 12 let v době Třicetileté války (1624 – 1636). Hra není členěna na dějství, ale má 12 scén, které uvádí krátký heslovitý nástin děje té, které scény.

Hlavní postavou je ANNA FIERLINGOVÁ zvaná MATKA KURÁŽ. Táhne se svým vozem spolu se svými syny (EILIF – starší syn, ŠVEJCAR – mladší syn) a dcerou (KATRIN – je němá) válečnými bojišti se švédským vojskem, je svědkyní bitev v Polsku a Bavorsku. V této válce vede svůj vlastní boj – boj za „hospodářské přežití“ své a svých potomků. Nechápe, že válka je jejím nepřítelem. Je přesvědčena, že válka ji živí.

Matka Kuráž je příkladem epického divadla. Epické divadlo podle Brechta je protikladem divadla psychologického, divadla iluzivního, protikladem divadla čechovského či aristoteleského typu. Jedním z hlavních principů je efekt zcizovací. K tomu slouží použití cedulí, nápisů, které upřesňují dějiště jednotlivých scén, objevuje se vyprávění, používá se juxtapozice, komentář, scénické prvky mají charakter jednoduchého divadelního znaku, využívá se songů, které interpretují děj hry, podtrhují témata a sdělují divákovi postoje autora hry.

Z této hry jsem měl docela obavy, poněvadž jsem si říkal, že je to historická hra, a navíc se odehrává během třicetileté války. Celkově se však četla hra dobře. Líbily se mi písně, které se vyskytovaly v této hře. O autorovi a jeho díle jsem se dozvěděl nové informace.

Překvapení, ohromné. Očekávala jsem klasické dílo z války, depresi. Ale tato hra vše předčila. Charaktery postav v jsou nám pouze naznačeny, během tak dlouhého časového rozptylu se vyvíjejí, ale přesto zůstávají stejné. Dusná atmosféra třicetileté války, drsní lidé válkou vychováni.
Má nejoblíbenější scéna je ta s Katrin, která se obětuje pro svou matku a celé město.