Noční můry nespí

Shrnutí povídek všeobecně:
Antologie- větší skupina autorů tentokrát českých a pod vedením známé české autorky knih pro děti Ivony Březinové- prohrabala své šuplíky a dala společně dohromady sbírku svých hotových povídek, pro kterých nebudete moc usnout a vlasy se vám budou ježit na hlavě. A o pomyslném po zádech lezoucím mraze ani nemluvím...
Povídky jsou totiž hororové, leckomu se po jejich přečtení vkládají do snů a název zvláštní sbírky je možná pravdivý :)
Čeká vás třeba doslova případ pro psychiatra , kdy mladá dívka přežije havárii letadla , povídka o tom že schovka pod dekou není úplně nejlepší nápad nebo, že jízda výtahem s názvem paternoster sice dnes možná existujícím, ale jinak většinou k vidění ve filmech může být opravdu životu nebezpečná.

Nemám ve zvyku psát do komentářů či recenzí jízlivé poznámky, ale tady si prostě jednu nemohu odpustit, protože na tuhle knihu byla jednoduše škoda papíru.

Jistě, snaha se cení, ale vzhledem k věku autorů mě zaráží jejich mizivá slovní zásoba a způsob vyjadřování, odpovídající patnáctiletým studentíkům. Chápu, že sborník (info pro autory/editorku - mezi sborníkem a sbírkou je rozdíl) měl být určený primárně mladším čtenářům, přesto to není omluvou pro nedostatečné řemeslné zpracování textů a absenci jakékoli originality - většina textů ji neviděla ani z rychlíku. Snaha přiblížit se cílové skupině za pomoci prznění jazyka a psaní povídek v hovorové češtině je laciná a nefungující. Většina příběhů obsahuje neuvěřitelné stylistické chyby, které bych od autorů, kteří studují literární akademii, opravdu nečekala. Nemluvě o logických chybách ve vyprávění a celým řadám faktografických nesmyslů - nechápu, jak tohle mohlo projít redakcí. Jako příklad snad poslouží to, že poté, co přijdete o nohu, opravdu netrvá dvanáct a více hodin, než vykrvácíte. Stejně tak na nic nekoukáte letmým okem a ani nikomu nehledíte přímo do čoček... Redakce bohužel selhává i v dalších aspektech a v knize je řada gramatických chyb a překlepů.

Alespoň jednu hvězdičku si kniha vysloužila tím, že dva texty měly zajímavé nápady, byť zpracování bylo hrozné, a třemi povídkami, které byly dobré. Konkrétně to jsou tyto:
Rozinky - originální nápad a slušné zpracování.
Stíny minulosti - když pomineme fakt, že úvodní odstavce po prologu jsou zbytečné a slouží jen ke snaze vyvolat ve čtenářích v závěru emoce, které si autor přál (což se nedaří), jedná se o velice sympatickou, klasickou upířinu ve stylu Brama Stokera, která měla dobrou atmosféru.
Něco - příběh sice není originální, ale autorce se podařilo vybudovat opravdu zdařilou atmosféru, se kterou uměla dobře pracovat. Po řemeslné stránce je to také nejlepší povídka celého sborníku.

Některé povídky byly podle mě skvěle napsané a s výborným námětem, jiné mi zas tak nesedly, ale žádná nebyla úplně špatná, myslím, že lepší byly spíše ve druhé polovině a hlavně ty na konci se povedly, a i když každému sedne něco jineho, v téhle sbírce si určitě každý vybere to své. Za mě byly nejlepší povídky Něco, Pozor, za tebou a Kočičí postrach. Sláva hororům, protože tohle se prostě povedlo.

Povídky byli značně nevyrovnené. Zhruba polovinu bych byla schopná ohodnotit na 0 hvězdiček (například, jak tam lezl s mladším brášou na skálu a nakonec ho hodil dolů už bylo přes čáru). Asi u 3 jsem se kupodivu i bála (např. u Hračkáře), zbytek je takový že nenadchne, ale neurazí.