Vyletí ptáček

Mno, Kurt byl dobrý, neřkuli výborný romanopisec, ale jaký to byl povídkář!
Vyletí ptáček je ještě o chlup lepší než Armageddon... Zatímco předchozí sbírka obsahovala různé verze Vonnegutova vnitřního vypořádání se zajetím (a Drážďanami) a další válkou protkané příběhy, ve kterých sem tam probleskl jeho svébytný humor společně s citem pro fantaskno - ponejvíce v povídce titulní, tento posmrtný výběr obsahuje opravdové perly povídkářského řemesla, společenské příběhy prodchnuté chmurnými situacemi a temnou ironií života. Ačkoli i zde najdeme fantaskní témata (Milí lidičkové nebo vynikající Zrcadlový sál), největší sílu mají především povídky science-fiction nedotčené (Král a královna vesmíru, Nejlepší možné řešení).
Titulní povídka mi nápadem připomněla krátkou povídku Kandidát od Henryho Slesara, avšak pointa se liší.

Tak jsem sotva na začátku, ale vypadá to, že si užiju... :-) Moje druhá kniha Kurta Vonneguta a snad jich budu muset přečíst vagón...
"K nevíře, že by se té prázdné štoudvi mohlo něco zdát" usoudilo Konfido

Druhá povídka - Samkoun - nádhera. Krásné rozuzlení.

Tak mám dočteno. Musím tedy říct, že povídky nejsou zrovna můj obor, spíše se jim vyhýbám. Mám raději delší příběhy, do nichž se můžu pořádně zanořit. Jsem ale ráda, že jsem zde udělala výjimku. Podáno s vtipem a ač často absurdní, nerušilo to. Vlastně si krátká povídka může více dovolit a pohrát si s více nápady. A zde o nápady, překvapení a vtip není nouze. Určitě si ještě přečtu a stejně tak další knížky - ať už romány či povídky.