Černý kocour

Pro mě, jako pro milovníka koček, je povídka Černý kocour opravdu hororová. Krev mi tuhne v žilách a představa toho, co se v ní odehrává, mi přijde až neuvěřitelná. Ale i přes to je to opravdu bravurní hororové dílko (přesně jak uvádí Alduin).

Již dlouho jsem si chtěl od Poa něco přečíst, jelikož to byl jeden ze vzorů mého veleoblíbeného Lovecrafta. Vliv, který na něm zanechal je značný a příběhy jsou psané velmi podobným stylem (hlavně v počátcích Lovecraftovy tvorby).
Přes veškerou podobnost mě však Poe zkrátka nezaujal. Možná je to tím, že je pro mě až příliš zastaralý – ale spíš mi tam chyběla nějaká ta zvláštní jiskra nadpřirozena navíc (např. Pád do Malströmu si vyloženě říkal o to, aby pod ním číhal Cthulhu :D).
Příběhy jsou plné nechutností, násilí a šílenství, ale (přestože chápu, že ve své době musely šokovat) pro mě to horor zkrátka nebyl ani zdaleka.
Nejvíc jsem se těšil na Jámu a kladivo, nicméně i u ní jsem zaznamenal značné zklamání.
Sečteno podtrženo, musím ocenit vliv, jaký měl Poe na další generace autorů. Nicméně mě kniha místy dost nudila a tak 4* vážně dát nemůžu a jeho další tvorbu již vyhledávat nebudu (snad s výjimkou Arthura Gordona Pyma).

Knihu jsem si vybrala především kvůli slavné povídce Jáma a kyvadlo. Autor má jistě zajímavý styl psaní. Nedalo mi to a vrhla jsem se i na ostatní povídky. Některé byly dobré, napínavé a jiné zase příliš nudné a zdlouhavé. Hodnotím zlatým středem. :)

Černý kocour patří společně se Zánikem rodu Usherů mezi mé nejoblíbenejší povídky od autora. Mrazivá atmosféra, alkoholismus a opravdová zvrácenost. Při čtení jsem se doslova třásla odporem. Nic pro milovníky zvířat.