Sestřička
Profese, která mi změnila život… a vám možná taky
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#autobiografie
#empatie
#lékař a pacient
#lékaři
#lékařská péče
#nemoci
#nemocnice
#smrt
#zdraví
#zdravotní problémy
#zdravotní sestry
(Zobraziť viac 
)
#zdravotnictví
#ze života
(Skryť viac 
)
O čom je kniha Sestřička?
Otevírají se před námi dveře nemocnice, abychom byli svědky těžkých i krásných okamžiků, které při svém povolání zažila autorka, zdravotní sestra Christie Watsonová. Seznámíme se nejen s hluboce citlivým portrétem jedné zdravotní sestry, ale i s mnoha lidmi, do jejichž životů při plnění svých profesních úkolů vstoupila. Na novorozenecké jednotce intenzivní péče se maličcí pacienti v inkubátorech pohybují na samé hraně přežití – jako Emmanuel, kterému je pouhých čtyřiadvacet týdnů a váží jen 900 gramů. Na dětském oddělení sestry jemně myjí vlasy dvanáctileté Jasmíně, kterou otrávily zplodiny při požáru. Tělo jako by najednou bylo lehčí… to dívka zemřela. Na pohotovosti je plno jako každý den – péči je třeba poskytnout jak křehké šedovlasé Betty, jež má bolesti na hrudníku, tak pacientům, jejichž problémy vyvolala závislost na drogách nebo alkoholu. Na geriatrickém oddělení přichází nejvíc ke slovu samotná podstata ošetřovatelství: podpora důstojnosti pacienta, opravdový zájem, projevovaná něha a respekt k jeho osobnosti. A potom úrazová pohotovost: „I tentokrát mě před dveřmi na pohotovost sevře strach. Bude lepší, když se tam vydáme společně. Nádech, výdech. Když půjdete se mnou, všechno zvládneme. Chyťte mě za ruku a pevně se držte. Společně dveře rozrazíme a postavíme se čelem k čemukoli, co nás za nimi čeká, všem hrůzám i krásám života. Nelekneme se ničeho. Dokud se budeme držet, ruce se nám nebudou třást.“ (Založil/a: chrispe)
(Zobraziť viac )
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Knihu rozhodně doporučuji k přečtení nejen lidem, kteří rádi nahlédnou pod pokličku zdravotnictví, ale také těm, které tato literatura láká, ale ještě neměli tu čest. Věřte, že po otevření knihu zavřete až s poslední stránkou a díky stylu, jakým je kniha napsaná si odnesete spoustu cenných informací. A hlavně budete na sestry pohlížet zase o trochu jinak.
Lidské tělo je neuvěřitelně složité a také velmi křehké. Obdiv k těm, kteří umí do našeho organismu zasáhnout a něco napravit nebo podobně, jsem měl vždycky. Ten teď ještě vzrostl. Nelehká a někdy také nevděčná je role zdravotní sestry, také zodpovědná, náročná a únavná či nedoceněná. O tom všem se můžeme přesvědčit při četbě této knihy, která nabízí zcela reálný pohled do této profese v rámci různých nemocničních oddělení.
Tuhle práci nemůže dělat každý, ale to jsem věděla i předtím, jen knížka mě v tom více utvrdila. Pro práci v ošetřovatelství se musíte narodit. Jsou zde důležité nejen vědomosti a zkušenosti, které vás připraví na opravdovou a mnohdy náročnou práci, ale také empatie, laskavost, respekt a soucit – jen tak se pacientům přiblížíte a ulehčíte jim jejich cestu k uzdravení. Sestřičku by si měl přečíst každý, kdo se chce dozvědět víc o důležitém poslání, kterým práce v ošetřovatelství bezesporu je. Pokud vás zajímá nemocniční prostředí, chcete se o něm, lidech, kteří zde pracují, ale také léčí, dozvědět více, je tato kniha pro vás ta pravá.
olik věcí mě na této knize překvapilo. Třeba různorodost oborů, které si Christie vyzkoušela. Líbí se mi její vyprávění. O naději, beznaději, smrti, bolesti i vyléčení. Překvapily mě rozdíly mezi naším a britským vzděláním. Představa, že jde Christie poprvé píchnout intramuskulární lék jako hotová sestra, mě překvapila. My měli ve škole pořád dokola praxi. Odběry, hygiena, vyplňování dokumentace, aplikace léků, předoperační. Byli jsme na chvíli snad všude. ORL, chirurgie, interna, LDN, kožní, psychiatrie, JIP... Taky jsem si polovinu knížky říkala, co se s tou Anglií děje. Sestry mluví o dětských gangách, skupinových znásilnění, dvanáctiletých matkách, střelbě a drogách. O tom že její kolegyně musí chodit do potravinové bandy a ona sama nemá ani na boty pro desetiletou dceru. To mě dost šokovalo. Jinak je kniha plná praktických zkušeností, úžasných příběhů s různými konci. Nevím, co víc napsat. Některé věty se mi zaryly pod kůži, některé příběhy mi připomněly vlastní zkušenosti a pacienty a jejich příbuzné, které jsem potkala. Kéž se s ošetřovatelství neztratí lidskost a empatie. Ať to v nás neudusí ta přebujelá byrokracie, zničující režim směn a přepracovanost. Buďme v první řadě lidmi a pomůžeme si navzájem.
