Byla jednou jedna řeka

Nenápadná kniha, která by rozhodně neměla zapadnout. Příběh plyne pomalu jako řeka, podobně jako řeka se různě větví, abychom se mohli seznámit s dalšími zajímavými postavami tohoto trochu mysteriózního příběhu. Každá postava prožívá svůj vlastní zajímavý život a vše spojuje tekoucí řeka. Některé postavy jsem si oblíbila více než jiné, především rozumného pana Armstronga, který ke všemu přistupuje svým osobitým způsobem. A samozřejmě ošetřovatelku Ritu, která mi byla blízká svými názory.

Knihu můžu jen doporučit, oceňuji krásný jazyk a cit pro text. Pro mne již teď jedna z nejlepších knih, co jsem tento rok četla :-)

Atmosférou mi to hodně připomínalo Hospodu Jamajka (ponurostí, tajemnem, nekalostmi a hospodou jako hlavním místem děje), obsahově, naštěstí pro mě, to bylo o několik úrovní lepší. V popředí tady stojí především vypravěčský um autorky a její cit pro vystavění příběhu. Ukázala své mistrovství, jak má vypadat tajemný, tajuplný a smysl dávající příběh, který má navíc magický přesah. Čtení jsem si užívala jako už dlouho ne, své místo mělo každé slovo, kdy autorka kladla důraz na to, aby neodhalila své karty příliš brzy a musím uznat, že se jí to nad míru vydařilo. Ani na okamžik jsem necítila, že by se jí vypravění vymklo z rukou, držela pevně otěže a své postavy vůbec nešetřila...když byl někdo lotr, nesnažila se ho udělat lepším, k čemuž se někdy autoři uchylují, aniž by k tomu měli pádný důvod. Celková zápletka byla perfektní, s nejasným vyústěním - až ke konci mi začalo trochu svítat. Rozhodně doporučuji přečíst, je to osvěžující dílo, na které budete po dočtení ještě dlouho vzpomínat.

Trochu jsem váhala, zda dát plný počet, ale nakonec jsem usoudila, že si to kniha tak nějak zaslouží...
Byla jednou jedna řeka je navzdory svému názvu především o lidech – ačkoliv je řeka neodvratně spojuje. Autorka se zabývá jejich pohnutými osudy, vzájemně je propojuje a ovlivňuje. Diane Setterfieldová se ukazuje jako výtečná znalkyně lidské povahy a dokáže její jednotlivé aspekty zdařile dostat na papír. Její postavy jsou živé a čtenáři se nezřídka přistihnou, že nad jejich počínáním tají dech. Sledovat pod autorčinou taktovkou lidské hemžení na sklonku devatenáctého století je čiré potěšení. V knize se ve vyváženém poměru objevuje romantika a špetka dobrodružství, stejně jako tajemno a síla rodinných tragédií.
K dílčím událostem, které dokážou pohnout čtenářským srdcem, autorka nezřídka přistupuje velice civilním – leckdy až odosobněným – způsobem. Nevyžívá se v kdovíjaké explicitě, přesto mají jednotlivé scény velkou sílu. V kombinaci s malebným jazykem knihy to vytváří svěží kontrast, co udrží čtenářskou pozornost. Zároveň tím vyvolává poměrně atypickou atmosféru, která se rychle stane návykovou.

Byla jednou jedna řeka je nenápadný román, který však dokáže čtenáře uhranout svým tajuplným kouzlem, pokud mu dají šanci. Je to kniha, na níž musí mít člověk náladu, aby si dokázal patřičně vychutnat krásu autorčina jazyka, všechny drobné odbočky a odhalená tajemství, která Setterfieldová do příběhu vložila. Kniha si vyžádá nemálo času a pozornosti, ale odmění čtenáře pohlazením po duši.

Bylo nebylo... aneb za devatero dušemi a devatero chlopněmi... šla jsem si tak okolo a nedalo mi neponořit svoje oči do toho tajemného mumraje, který se seběhl dole U labutě... zastavila jsem se tam tedy a chvíli si užívala hemžení života na břehu... abych se záhy nechala strhnout proudem a nalokala se všech těch osudů kolem... a řeknu vám, ta proklatá řeka mě namočila do pěkné šlamastiky... vždyť já vlastně vůbec nevěděla, kam mě voda zanese... tak moc mi tohle putování rozmočilo mysl... tak moc boží prostě tohle téměř pohádkové "bylo nebylo" bylo!