Úzkosti a jejich lidé

Dobře, kápnu božskou... byla jsem dlouhou dobu skeptická k jeho příběhům... ano, moje culpa a možná trošičku i všude tak moc oslavovaného Oveho culpa ;) ... ale přeci jen jednoho dne jsem sebrala záložku do hrsti a rozhodla se tedy prubnout, co na něm všichni mají a to i přes vcelku děsivou anotaci slibující něco, s čímž já úplně v knížkách nekámoším...
NICMÉNĚ... ocitla jsem se ve vyprávění, které mojí maličkost obalilo tou nejněžnější člověčinou... popadala jsem se maximálně tak za slzné kanálky a překvapená jsem si spokojeně frfňala nad životem, který dokáže tu duši zmítající se ve zmaru a chaosu ukotvit ve správný čas na správném místě... takže to, co mě sem tam zatahalo za záložku jsem jim všem odpustila s laskavostí jejich vlastní... ta myšlenka toho našeho lidství je totiž úplně nejvíc nadpozemsky boží ♡

Tato kniha byla pro mne dost nečekaným čtenářským zážitkem. Na první pohled se kniha může zdát jako dost bizarní příběh, ale pod slupkou všech možných bizarností a všudypřítomného absurdária se ve skutečnosti ukrývá citlivý příběh skupinky lidí, kteří si nesou svá břemena. Čtenář se s nimi může o to víc ztotožnit, jelikož postavy zde prožívají to, co prožívá řada z nás - strach, nejistotu, úzkosti - řeší se zde reálné problémy reálných lidí. V řadě momentů tak jsou postavy čtenářům více či méně blízké a věřím, že spousta lidí se zde v některých momentech najde.
Úzkosti a jejich lidé bývají označovány za humornou literaturu. Ta humorná stránka se tu skutečně objevuje, ale jde o humor dost specifický, takže je pravděpodobné, že to nebude sedět úplně každému. Na straně druhé si myslím, že by naopak leckoho mohla zaujmout ta vážnější nota ukrytá mezi řádky. Z tohoto důvodu se domnívám, že je těžké někomu tuto knihu doporučit. Autorův styl psaní je natolik zvláštní, že se podle mého těžko určuje, komu by se to mohlo líbit a komu ne.
Přiznám se, že jsem se Backmanovým knihám dlouho vyhýbala, jelikož v řadě současných humorných románů, které jsou mezi čtenáři velmi populární, jsem se nenašla, protože mám na humor osobně dost specifické nároky a spousta humorných knih mi nesedí. A tak jsem se bála, že by to mohl být i případ tohoto autora. Nicméně Úzkosti a jejich lidé mi ukázaly, že jsem se u Backmana mýlila. A už teď vím, že budu chtít vyzkoušet i jeho další knihy.
Tuto knihu hodnotím na 4,5 hvězdy. Ten styl psaní je přeci jen trochu zvláštní, takže mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně začetla. Ale nakonec to stálo za to. :-)

Je to bláznivé, ale hezky. Vsechny postavy i s jejich úzkostmi mě bavily a celkově je to skvělá oddechovka.

"Je to příběh o lecčem, ale hlavně o nás, blbcích."

Bláznivý příběh. Vyšetřování hlavní zápletky může vypadat chaoticky a četlo se mi to hůř než ostatní Backmanovy knihy. Ale mezi těmi řádky je to opět příběh lidský. Osudy a trápení jednotlivých rukojmí se prolínají a pokud se poperete i s králičí hlavou, tak je vyhráno.

Moje první kniha od Backmana. Budu muset dát šanci i těm dalším, kterým jsem se poněkud vyhýbal díky velkému humbuku kolem nich. Kniha má zvláštní druh humoru. Odkazuje na lidi, co trpí různými formami úzkosti. A i když v knize působí náhoda místy mírně našroubovaně, líbilo se mi, jakým směrem se román ubírá. Pobavení, poučení, zajímavé myšlenky.

Z počátku mě kniha hodně bavila. Vtípky v ní ale začaly být poněkud "na jedno brdo" a smát jsem se přestala už po deseti stránkách. Popisy výslechů si byly tak podobné, že už mě to vysloveně nudilo a každý další jsem četla se stále větším znechucením. Naštěstí příběh získal spád a autor přestal tolik tlačit na pilu, přibližně od poloviny to tedy bylo opravdu dobré čtení. Bohužel to opět pokazil překombinovaný závěr a snaha vymáčknout ze čtenáře slzu dojetí na každé stránce. Vím, že je to fikce, ale pro mě byla prostě těžko představitelná a uvěřitelná, nepřirozená.

Lehkost, zábavnost a spád se z Backmanových příběhů vytratily od chvíle, kdy se autor pokouší být za každou cenu korektní ke všem menšinám, na každý náznak dalšího vývoje děje dvakrát upozorní, aby ho čtenář náhodou nepřehlédl a zároveň cpe vtípek nebo slovní hříčku do každé třetí věty. Z geniálního námětu se tím pádem stává upocená fraška snažící se vlichotit většinovému čtenáři. Kdysi bývalo v Backmanových knihách něco víc. Měly kouzlo. Nutily vás přemýšlet o nich ještě dlouho po přečtení a vracet se k nim. Ne každý potřebuje třeskutý humor v každém odstavci a vysvětlit každou pointu, někdo na ni chce přijít sám, ale takových je méně a pro ty už Backman své knihy bohužel nepíše. Mrzí mě to. Sbohem, Backmane.

Ze začátku jsem měl problém zvyknout si na atmosféru příběhu, protože "rukojmí, bankovní lupič, policie", to vše ve mě evokovalo klasický detektivní příběh, ovšem to s Backmanem samozřejmě není možné, není to jeho styl. Asi proto se mi zdálo, že je tu spousta filozofování a přehnaného humoru. No možná, že ve Švédsku je policie o dost benevolentnější než u nás a vyslýchaní si mohou dovolit být dokonale ironičtí až drzí. Po jistém propletenci několika postav románu přišlo zklidnění (buď v knížce anebo ve mně), a byl to zase ten starý dobrý Backman, u kterého jsem se musel od srdce smát a kde v ději přišly ke slovu porozumění, pochopení a lidskost.

Příběh je dojemný, mnohokrát jsem se zamyslela nad vlastním životem, z nějakého důvodu mě ale na mnoha místech autorův typický vyprávěcí postup natolik dráždil, že ubírám hvězdičku. Myslím ale, že jsem prostě měla příliš velká očekávání, protože mi několik lidí tuto knihu doporučilo jako autorovu nejlepší. Mně se asi více líbili nabručení důchodci :-)

Od autora jsem již četl některé knihy a po delší době jsem se rozhodl, že si přečtu knihu ÚZKOSTI A JEJICH LIDÉ. Kniha se mi líbila.

Jedná se o bláznivou komedii, při které jsou při prohlídce bytu zajati různí lidé jedním individuem v lupičské kukle. Původně chtělo vyloupit banku, ale nakonec se ocitlo v tomto bytě.

Mezi přepadenými se nachází manželský pár, který je v důchodu a rád nakupuje v Ikei, milionářka trpícími depresemi, stařenka, která ráda pije víno, 2 lesby čekající na narození miminka a muž s králičí hlavou.

Postavy byly zajímavé, a když se vyskytla tato událost, dali se postupně do řeči a my jsme měli tak možnost dozvědět se o nich více informací.

Případ přepadení řeší policie, respektive dvojice policistů JIM a JACK, což jsou táta a syn. Mají se rádi, přestože jsou často odlišného názoru. Líbily se mi části, při kterých policisté vyslýchali rukojmí.

Je to hořkosladký příběh a autor má všechno dobře promyšlené. Autor mě překvapil určitým zvratem, i když podvědomě jsem si pokládal otázku vztahující se k tomu.

Autor tímto románem chtěl upozornit na úzkosti, které můžou postihnout každého člověka ať už z jakéhokoliv důvodu. Někteří lidé úzkosti skrývají a vnitřně se trápí a mnohdy nejbližší lidé si toho vůbec nevšimnou. Určitě je důležité o tom mluvit, a pokud nemáme nikoho, s kým bychom to probrali, můžeme se obrátit na psychologa, psychiatra nebo nějakou bezplatnou instituci.

Překvapilo mě, když jsem se v kapitole DĚKUJI: dočetl, že autor měl záchvaty panické úzkosti.

V závěru knihy se nachází kapitola, KDYBYSTE NĚKOHO POTŘEBOVALI, ve které nalezneme odkazy v Česku na případnou pomoc. V závěru nalezneme, také kapitoly DĚKUJI: a EDIČNÍ POZNÁMKA.

Kniha má pěkný přebal.

Ze začátku se zdá ,že bude celý příběh potrhlý, ale nakonec je v něm zahrnuto i hledání životních cílů a lásky. Hodně se mi líbil konec, který ještě o něco vylepšil ,můj pohled na celou knihu.

Tohle byl můj první Backman a musím říct, že jsem na začátku knihy byla totálně nadšená... ve 2/3 to nadšení opadlo a proto místo plánovaných 5 hvězdiček jenom 4. Kniha je čtivá a ve výsledku to vlastně vůbec není komedie, jak by se mohlo zdát.... je vlastně hodně vážná, ale přesto v závěru pozitivní a to je dobře. Ukazuje, že trocha lidství nikoho nezabila a dobrá vůle zmůže hodně ;).

Ze začátku hodně sranda, ale pak tam byly momenty, které nebyly moc vtipné, ba naopak. Hodně myšlenek vybízí k zamyšlení a není to oddychovka, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Doslova střelená komedie o skupině lidí, jež se stanou zajatci zoufalého lupiče banky během prohlídky jednoho bytu...
Poslední dobou mám štěstí na knihy, ze kterých jsem rozpačitá. Respektive takhle:
Nejdříve jsem se na tuto knihu strašně těšila. Když jsem ji otevřela, říkala jsem si, tohle by mohlo být vtipné (což celkem i bylo). Ale po několika stranách jsem se začala docela nudit... až po několika desítkách stran mě to teprve chytlo. A to až do konce, který byl takový... zvláštní... :-)
Musím tedy říct, že z postav mi nebyl nikdo vyloženě protivný ale ani extra sympatický. Nejvic mě však bavili pánové od policie :D Při čtení jejich výslechů jsem se občas smála i nahlas...
Ovšem za co knize udělím tři hvězdy (neb Medvědín mě bavil mnohem více), je ta hloubka příběhu. A ten hřejivý závěr

Všichni chápeme, ze se jedna o příběh ze sekce "fikce", ale tolik aspektů bylo tak neuvěřitelných, ze to pro mě příběh kazilo. Většina výslechu, byla otravna, ano, ne každý svědek kooperuje s policii, a taky tam byl jejich záměr, ale určitě by reakce vyslýchajiciho nebyly jaké byly. Bohužel kombinace všech zmíněných dělala pro mě čtení ne moc příjemným. Ještěze se autor zhruba po první čtvrtině zbavil vysvětlování v závorkách. 70%

Při čtení jsem si říkala, že mi celý příběh připomíná divadelní hru. Hrstka neznámých lidí se ocitne ve stejnou chvíli, řekněme na špatném místě a my pomalu odkrýváme jejich obyčejné -neobyčejné příběhy. Backman umí psát lidsky, dotkne se vás v duši přesně na tom místě, že máte pocit, že jednu z těch postav určitě znáte.
A smála jsem se ano...přiznám se - tento způsob humoru, kdy si člověk rýpne sarkasticky do situací nebo lidí, ne úplně korektně, mne prostě baví.

Knihy F.Beckmana nečteme jen kvůli příběhům, ale i proto, že nás vedou k zamyšlení. Postavy v příbězích prožívají to co my. Milují, chybují, touží, pochybují o sobě, o druhých i o světě. Prožívají momenty štěstí i beznaděje. Čtenáři v jejich knižním obrazu najdou sebe i své blízké, své přátele i nepřátele.

Tato kniha se mi nečetla tak dobře, jako ostatní knihy autora. Občas se mi zdálo, že příliš tlačí na pilu, zbytečně detailní popisy výslechů mi občas vážně lezly na nervy. Obzvlášť to hádání se některých postav (oči v sloup) bylo nekonečné a pořád dokola nudné. V některých ohledech mám stejné pocity, jako uživatelka psycho Klára.
Některá jeho vyjádření jsou opravdu až překombinovaná, možná až příliš křečovitá snaha o vtip na každé straně..
Závěr knihy je.. překvapivý, trochu prvoplánový, možná příliš překombinovaný, ale rozhodně místy velmi dojemný (jak už to tak autor umí!).

Tohle byla velmi zvláštní kniha. Krásně napsané, místy vážně vtipné, místy smutné. Nebyl to typ příběhu, který bych vydržela číst v kuse, spíše jsem se ke knize vracela. Ale rozhodně byla zajímavá. Závěr byl silný, možná až dojemný, nutil k zamyšlení.
Backman pro mě není snadné čtení, ale rozhodně stojí za to.

Velice zajímavě uchopené vyprávění... vlastně těžko říct čeho přesně bizardní příběh, komedie, detektivky, ale i naprosto banálních příběhů obyčejných lidí. Z počátku je čtenář trochu zmatený, pak se usmívá a zamýšlí se nad sebou samým a to vše je téměř geniálně spojené do jedné lehké a úsměvné detektivní zápletky. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Vykouzlí Vám úsměv na tváři, možná ukápne i slzička, možná se nad osudy zúčastněných zamyslíte a něco Vám mlhavě připomenou.... hezkou zábavu!

Pravda o nás - blbcích :-) Kniha o tom, že jsou ještě dobří lidé mezi námi a bavila se u poslechu audioknihy.

Už nějaké 4 roky mi tato kniha ležela v knihovně a nebýt toho, že jsem si letos začala losovat ke čtení knihy z vlastní knihovny (1 za měsíc), tak nevím kdy bych se k ní dostala. A byla by to velká škoda! Fredrik Backman prostě umí a jeho knihy už jsou pro mě zkrátka jistota.

Tato knížka má velmi netradiční a neotřelý námět a ten se mi tedy líbil velmi, velmi povrchně musím říct, že i obálka knihy je velmi vtipně vymyšlena a přitom při čtení dostane jasný smysl. Ze začátku jsem knihu četla na jeden nádech, v polovině jsem měla pocit, že bych klidně pár stran mohla postrádat a ke konci už to zase dostalo švih. Autor umí absolutně bravurně popsat charakteristiky jednotlivých postav včetně pocitů a emocí. Dovedu si úplně živě představit, že by kniha byla přenesena na filmové plátno nebo divadelní prkna. Za mě můžu určitě doporučit (ale Medvědín u mě zatím vede).

klasicky backman, vtipné momenty střídá s těmi smutnými. buď se směje nebo placete, za srdce Vas to vezme vždy.

Jako vždy, Backman nezklamal. Jeho styl mi absolutně sedí. Vtipný a přitom dojemný příběh, kdy se prolínají osudy ostatních postav a spojují se v jednotný příběh, který chytí za srdce.

Nic se ti nesmí stát.
Ne, co to povídám-
Vše se ti musí stát.
A musí to být zázrak sám.
(B. Malmsten)