Hrobka nemrtvých

Zase se to kvalitou zlepšilo a jsem opravdu ráda. Apollona už jsem si docela oblíbila, líbí se mi, jak se postupně mění a více připomíná člověka. Mohl by teda vzlykat méně často, to bych ocenila, taky bych ocenila, kdyby každá příšera, která je chce zabít, je nechtěla zabít, protože ho nenávidí, ale pro změnu kvůli něčemu jinému, ale tahle kniha mě bavila. Prostředí Tábora Jupiter mi dělalo dobře, potěšilo mě setkat se se starými postavami. Tady jsem poprvé trochu začala chápat oběť osoby, která v předešlém díle zemřela. Taky jsem ráda, že osud jednoho z hrdinů už neohrožuje jedna konkrétní věc. Spokojenost. Jde se na další díl!

Celkově mě tahle série nebaví tak moc, jako ty předchozí, ale pořád je to parádní čtení. Tady už jde i do tuhýho a umíraj lidi. Co ale musím hodně ocenit je to, že se pokaždé dozvím něco, co jsem ještě z mytologie nebo historie ještě nevěděla. Fasces, zdecimovat, Harpokratés...To je prostě pecka...

Hlavní hrdinové se opět posunuli o kus dál a pokračují v dalším proroctví a v další výpravě. Během cesty občas 'vykouknou' staré známé postavy, které čtenáře provází i předchozími díly. Je fajn jak je všechno provázané. Některé momenty byly lehce přitažené za vlasy a megalomanské, ale budiž, vzhledem k zaměření na věkovou kategorii, beru některé věci s rezervou...

Riordan opět nezklamal. Knížku jsem si užila a přečetla ji v podstatě na jeden zátah. Misty byla vtipna, místy dojemná (např. rozloučení s Jasonem). Obecně mam radši řecké polobohy než římské, ale knížku jsem si moc uzila a teď uz se nemuzu dockat posledniho dílů a doufám, ze se v něm zase potkáme s Percym a Anabeth.