Jumaroro
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#brazílie
#česká literatura
#deštné pralesy
#dobrodružství
#jižní amerika
#mystické příběhy
#tajemno
#zmizení osob
O čom je kniha Jumaroro?
Karolína se vydává na dobrodružnou cestu do Jižní Ameriky, aniž by tušila, co přesně ji čeká. Její přítel Lukáš se nevrátil z dovolené a pátrání po jeho stopách hlavní hrdinku zavede až do brazilského deštného pralesa. V exotickém prostředí povodí amazonské delty se odehrává téměř mystický příběh s překvapivým vyvrcholením.Román Jumaroro v sobě spojuje napětí, exotiku a tajemno. S postupujícím dějem před čtenářem vyvstává spousta otázek, stupňuje se jeho představivost, zvědavost a očekávání, stejně jako pocit čehosi nepojmenovatelného, aby se mu ve finále zatajil dech, když na své otázky získá odpověď.
Jumaroro je kniha, na kterou čekají všichni příznivci Sylvy Lauerové, nejkontroverznější osobnosti české literární scény. Třetí próza (a v pořadí již pátý titul) české spisovatelky a básnířky je věnována „všem zvědavým“. (Založil/a: brid)
)
(Zobraziť ukážku )
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Knížky od současných českých autorů moc nečtu, ale Jumaroro mě tedy ihned uchvátilo a až do konce nepustilo :-) Chvilku mi trvalo zvyknout si na moderní (občas nespisovný) styl psaní, ale když se příběh náležitě rozjel, ani jsem nestačila dýchat a poslední kapitola mi skoro vyrazila dech, určitě můžu knihu jen doporučit.
Tak tady jsem se hodně netrefila... Nechala jsem se nalákat vysokým hodnocením a komentáři, které opěvují úchvatný konec knihy. Ale bohužel. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu knížku od Lenky Lanczové zasazenou do exotické Amazonie. A i ta by mě možná bavila víc než tohle...
Na začátku knihy, která potěší každého milovníka her a Foglarovek, mi ještě hlavní hrdinka nevadila, ale po pár stranách se začala chovat jak blbka. A plusové body ji rozhodně nepřidalo ani vyjadřování, které ji Lauerová přiřkla. A ten tolik vychvalovaný konec? Jako pardon? Překvapující nebo šokující závěr si teda rozhodně představuju jinak.
Na začátku knihy, která potěší každého milovníka her a Foglarovek, mi ještě hlavní hrdinka nevadila, ale po pár stranách se začala chovat jak blbka. A plusové body ji rozhodně nepřidalo ani vyjadřování, které ji Lauerová přiřkla. A ten tolik vychvalovaný konec? Jako pardon? Překvapující nebo šokující závěr si teda rozhodně představuju jinak.
Že to bylo nekonečně nudné bych ještě odpustila co nedokážu odpustit je jazyk. Od překladatelky bych čekala kultivovanější vyjadřování o kousku rozumu ani nemluvě. Použití emotikonů v literatuře je pro mě novinka i když nemůžu říct že by to rušilo, jen to mám spojeno s krátkými zprávami a tak to nějak nemůžu skousnout. Být to krátká povídka tak mě pointa ohromí.
A ten závěr, ten závěr... Fantazie...