999

Edita, Adéla a mnoho dalších dívek. Ty všechny byly stejně jako ostatní slovenští Židé perzekuované, zarizované. Postupně je zbavili všech práv od zákazu chodit do školy po zákaz vlastnit domácí zvíře včetně koček. Číslo v názvu znamená počet všech registrovaných a následně deportovaných žen ze slovenské vesnice do táborů. Žen, kterým bylo odepřeno vzdělání jen kvůli židovskému původu. Pravý význam trojice čísel je asi nejen astrologického rázu(jak se můžete dočíst v knize), ale vyškrtnutím jednoho jména ze seznamu na základě známosti.
Hodnocení a pocity : 4/ 5 ⭐ ze začátku, i když v předmluvě na to autorka upozorňuje je hodně jmen najednou, která se mi sice pletla ,ale pak jsem začala příběh vnímat jako celek, vyprávění více postav , skupiny vězeňkyň než jako příběh jedné osoby. Tragický, ale nezapomenutelný román , doporučuji ♥️

Kniha pěkně zpracovaná z historického hlediska. Oceňuji práci, kterou si autorka dala s hledáním informací, s rozhovory a svědectvím jedné z žen. Je to kniha zajímavá a o tom, proč tyto knihy vznikají není třeba psát. Příběhy těchto hrůz nemají být zapomenuty a každý je jiný.
Nečetlo se mi to dobře. Kniha obsahuje tolik jmen a situací, že jsem se v nich hodně ztrácela. Nevadilo by, že to není ucelený příběh, ale prostě pro mě to bylo hodně rozházené a někdy jsem už i přeskakovala.

Velmi silná kniha. Tomuto zaměření se normálně vyhýbám, ale teď díky knižní výzvě jsem něco vybrala. Kniha je na doporučení. Je zde hodně jmen, v kterých se neorientuji. Kniha má velmi kvalitní historická fakta.

Za mě 4/5, oceňuji velice přesně zpracované historické podklady, čtivou formu a i fotodokumentaci. Doporučuji.

Túto knihu som čítala s pokorou a s ľútosťou nad ženami a ľuďmi z tej doby. Nedokážem si to ani predstaviť, ale ani nechcem, aké to muselo byť. Takéto knihy by mali patriť medzi povinné čítanie, aby sa takéto niečo už nikdy viac neopakovalo.

Vyprávění žen, podtrhnuté získanými informacemi autorky. Tyto příběhy by neměly být nikdy zapomenuty. Jsou tak silné, že nám nepřijdou až reálné. Nejvíce mě odrovnal příběh záchranné sestry a jejich dvou dětí.

999: příběh žen z prvního transportu do Osvětimi od americké autorky Heather Dune Macadam je kniha plná smutných historických faktů. Autorka příběh popisuje chronologicky od začátku do konce a věnuje pozornost i členům rodiny žen, které si prošly peklem. Kniha je doplněna nejen o fotografie, ale taky o mapy. S hodně informacemi jsem se již setkala v předešlých knihách a zaujalo mě, že né vždy se informace shodovaly. Musím přiznat, že porovnání s jinou literaturou mě na knize hodně bavilo. Určitě bych knihu doporučila, neboť jsou tam všechna důležitá fakta, které člověk musí k této historické události znát.

Začalo to nařízeními, ze Židé nesmí chodit do škol a parku, pokračovalo to přes povinné prohlídky a nakonec k transportu do Osvětimi.
Co se tyče knihy samotné, tak už od začátku se mi těžko četla, a proto jsem ji ani komplet nedocetla, třeba se k ni někdy vrátím.
Autorka popisuje spoustu osob a situaci, takže jsem byla občas úplně ztracena.Navíc pribeh je velice rozsáhlý, na mě možná až moc, a není úplně ucelený, na druhou stranu obsahuje hodně historických faktu.

Kniha se ze začátku zdála jako dokumentární film, ale pak to začalo být celkem zajímavé. knihu můžu doporučit každému, kdo se zajímá o toto téma, pár přeživších, z téhle knihy, ještě stále žije.

Silné příběhy, které se dobře četly, ale o to horší je, když si člověk uvědomí, že tyto hrůzy se opravdu staly.

Ikdyž mi zpočatku dělalo problém vyznat se v tolika jménech, datech a příbězích je to kniha která bere dech. Musela sem si teda vyhradit čas a fakt se začíst, tudíž jsem nečetla víc knih naráz, ale když se začtete plyne kniha krásně. "Líbí" se mi, že je kniha doplněna o fotografie..ty vaši fantazii ještě víc rozvinou.