Porodní sestra z Osvětimi

Obsahuje spoiler O Osvětimi už jsem pár knih četla, tahle patří mezi ty ne tak silné, ač jako matka s malým dítětem jsem ty jejich porody dost prožívala, prostě ten styl vyprávění mě tak nezasáhl jako třeba Mengeleho děvče. Každopádně moc se mi líbilo když "Máma" mluvila o porodu, jako o něčem přirozeném, co žena a její tělo zvládne, je třeba si věřit, je to instikntivní. Kéž by tento přístup byl dnes ve všech porodnicích, ale to už není ke knize ;-).
Spoiler? Vždy mám ráda když je v knihách odkaz na jinou knihu, film, dílo, cokoli a já vím o čem je řeč, přijdu si sečtělá a že mám přehled :D V díle je zmiňován na několika místech Mengeleho asistent, který své vzpomínky sepsal pod názvem "Byl jsem Mengeleho asistentem."

Autorka stvořila vypravěčku, která přibližuje životní příběh paní Leszczynské, ženy, která byla navždy Mámou. Styl, jakým je příběh napsán, se mi líbil. Nevadilo mi přeskakování časových úseků, naopak občas to odlehčilo drsnější kapitoly. Dobře vsunuté jsou i části Josef... ty jeho myšlenkové pochody. Já vnímám formu jako lehkou, z vyprávění je cítit obrovská láska, empatie, pomoc do posledního zbytku sil. Ne nenávist, ale odpuštění. V knize je hodně, řeklo by se, naturalistických pasáží a já to zase vnímám, ponořím se do těch osudů a cítím bolest, strach a bezmoc. Neskutečné utrpení, které si jako matka nedovedu představit. Myslím, že je to kniha jiná, zvláštní právě tím stylem vyprávění.
V půlce knihy jsem si řekla, že ji odložím. Že to opravdu nedokážu dočíst. Cítila jsem úzkost a měla špatné sny. Nedoporučuji knihu budoucím maminkám a snad vůbec maminkám. Citlivějším povahám. Ikdyž si uvědomuji, že je to jen můj pocit a každý to může vnímat jinak.

Jedinečný námet zatienilo nepodarené spracovanie, čo je na škodu. Stanislawa Leszczynska je bezpochyby zaujímavá historická osobnosť, ktorá by mala byť svojím presvedčením a postojom, príkladom aj pre súčasnú generáciu. Žiaľ v tejto knihe jej svedectvo vyznieva dosť chaoticky.
Neviem, mala som dojem, akoby autorka všetky zozbierané dôkazy a fakty zoskúpila štýlom hala - bala a výsledok mi skôr pripomenul fikciu ako literatúru faktu.

Osobní zpovědi lidi, kteří si prožili a přežili jakýkoliv koncentrační tábor mám tedy o dost radši, než napůl smysleny příběh. Ze začátku jsem se v knížce špatně orientovala a vlastně až konce jsem si uvědomila, že nejsem schopna si vybavit jméno socharky, která vypráví celý příběh. Chápu, že být zde muselo být naprosto hrozné, a Máma má můj obdiv, že dokázala odrodit tolik žen bez jediného úmrtí v takových podmínkách, ale jak říkám, o tomto tématu už jsem četla i lepší knihy.

Musím s několika čtenáři souhlasit v tom, že se bohužel nepodařilo zpracování celé knihy. Téma je zajímavé a zdrcující zároveň, ale mě osobně vadily názvy kapitol, přeskakování mezi postavami a časové linii. Působilo to na mě chaoticky a občas jsem nevěděla o kom je řeč.

Pravdivý příběh z osvětimského pekla. Kniha líčí životní osudy Stanisławy Leszczyńské, porodní sestry v Osvětimi, která vedla v táboře tisíce porodů a která byla pro těhotné vězeňkyně Mámou.

Pro mě, jako pro matku, naprosto děsivé čtení. U některých pasáží mi bylo doslova fyzicky zle. V Osvětimi se děla šílená zvěrstva.

"Důležité je vždy zůstat člověkem."

Bohužel jsem musela asi u osmdesáté strany odložit, moc jsem se neorientovala o kom je zrovna řeč (pokud to nebylo vyloženě vysloveno). S tématem by se dalo daleko líp pracovat, dokážu si představit, že někteří autoři by si s tím poradili daleko líp. Škoda, zajímalo mě to.

Knihu bych shrnula do jedné věty: milé čtení o nemilé době.
Přestože kniha v některých pasážích nepopisuje zrovna nejněžnější zacházení s rodičkami ani s novorozenci, jedná se o knihu, která dobu přibližuje široké veřejnosti velice přístupným a relativně něžným způsobem.

Četla jsem hodně negativních kritik, takže jsem neměla velká očekávání. Kniha nepopisuje to největší peklo a největší hrůzy. Je napsaná jinak, než co jsem kdy o této tématice četla. A to je vlastně dobře. Jde o celkem známé téma, ale nahlížené pro mě zcela nově. Takže za mě spokojenost.

Mě osobně zaujala.
Ta doba byla strašná ale knížka je napsaná hezky. První knížka z Osvětimi kterou jsem kdy četla, takže nemohu porovnat s jinými knihami.
Takže za mě dávám 5 hvězdiček.♡´･ᴗ･`♡

Veľmi krásna kniha, trošku zle spísana ale napriek tomu veľmi emočne nabita a rozhodne nie pre slabé povahy.

"Matka" Stanisława Leszczyńska bola v dobe koncentračných táborov veľkou ženou s veľkým srdcom a hlavne s povahou, ktorá dokazala samotnemu Mengelemu povedať rázne NIE!

Príbeh sa -ako ste zistili s úvodu - odohráva počas 2. sv. v koncentracnom tábore v Osvienčime, vypovedá o dobe, kedy bábätká nemali šancu prežiť, žena porodila, dieťa utopili a matka sa buď dobrovoľne skantrila alebo zmierila s osudom.

Neskôr neprežili len židovské bábätká ale aj tak to bolo veľmi ťažké čítanie odľahčené medzikapitolami jednej s tych šťastnejších, ktorej dieťa prežilo.

veľmi náročná kniha na čítanie, kde vám zviera srdce pri každom druhom slove :( Praktiky o ktorých som nevedela a to mám načítanych veľa kníh ale toto bola pre mňa novinka a veľmi veľmi škaredé odhalenie.

Preto patri moja poklona "Mame" Stanisławe, ktorá sa nebála odporovať ani takému človeku ako bol Mengele a dokázala odrodit tisicky deti ️

Silný, bolestivý příběh žen, které přišly těhotné do koncentračního tábora, celkem náročné téma, tyto hrůzy jsou nepředstavitelné. Avšak příběhu nechyběla dávka naděje a víry.
Zpočátku mi dělalo problém se zorientovat v časových rovinách a vyprávění různých osob. Ale celkem rychle jsem se do toho vpravila.

Porodní sestra z Osvětimi podle skutečné události - se mi líbila. Popis události, které se staly. Odvaha hrdinky v té době se postavit za svůj názor a stát si za ním.
V té době bylo mnoho bolesti. Sestra neměla žádné podmínky pro matky a jejich novorozence. Musela improvizovat a vše si alternativně sehnat. Zároveň jsem četla knihu V šedých tónech a ta ve mě zanechala silnější dojem. Doporučuji

Každá kniha s tímto tématem je tak jiná, a přitom stejná. Na první pohled se zdá, že tato je jedna z těch "jemnějších", "méně děsivých", ale opak je pravdou. Pro každou mámu na světě, je tohle čtení šíleným utrpením, úplným dnem. Věci, které se tam děly, jsou tak živé a strašné... a přitom jako zahalené v mlze nevědomosti.

Na toto téma jsem četla už hodně knih, ale musím říci, že do této jsem se musela hodně . Vůbec mi nesedl styl psaní...

K tématu knihy toho mám načteno docela dost. V podstatě nic mě v příběhu nepřekvapilo a nenadchlo. Celé je to však velmi silné a bolestné, jak se dá očekávat už z názvu.

Kniha se mě dotkla... Nejsem člověk, co by vyhledával literaturu s tématikou holocaustu, proto jsem možná citlivější než čtenáři, kteří mají takové knihy v oblibě... Samozřejmě je to i tím, že jsem knihu četla v době, kdy mám malinké děti...
Prolínání časů a střídání postav mi nevadilo, myslím, že přispělo k celkovému dojmu, že příběh, který je vyprávěný, nelze popsat úplně, že v něm zůstanou a mají zůstat mezery...
Já osobně celé vyprávění vnímám jako poselství neutuchající naděje, která dokáže přečkat i nepředstavitelný chaos a zmar...

Knih s tematikou holokaustu jsem přečetla opravdu hodně, tudíž si troufám soudit a srovnávat. Námět byl zajímavý a neotřelý, bohužel příběh a líčení silně nedostačující.

Já si nemůžu pomoct, ale na to jak byla avizovaná mě vlastně zklamala. Nedočteno. Něco mi v ní chybělo, připadala mi hrozně zdlouhavá.

Respekt však ke všem i k 2.sv válce.

Příběh byl zajímavý, jen se mi kniha těžce četla. Za mě celkem špatně bylo nadepsání o který čas se jedná.

Ač to nemusí být z názvu patrné kniha je hodně o ženství, mateřství a vztazích mezi ženami - soudržnosti a podpory. Střídají se v ní kapitoly jednotlivých postav v různých časových dějích. V tom jsem se občas dost ztrácela.
Pro matky může být kniha opravdu náročná, protože je těžké odpoutat se a nemyslet na to, co kdyby se ony ocitly v takové situaci, co by dělaly, jak by zareagovaly. Za každým dítětem v knize vidí to svoje. Neměla jsem žádné plané představy o tom, jak asi končily novorozenci v koncentračních táborech, ale jako matce se mi to neposlouchalo dobře.
Dost jsem se dozvěděla o porodnictví v meziválečné době. To bylo zajímavé. Třeba že porod jedné ženy byl kolektivní záležitostí žen z celé vesnice, to by v dnešní době bylo dost divné.
Překvapilo mě tvrzení, že Mengele, který v knize má taktéž důležitou roli, byl pěkný a mladý chlap. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, vlastně jsem ani nevěděla, jak vypadal.
Bohužel jsou tam některé pasáže pojednávající o postavení ženy ve společnosti/v rodině, kdy jsem si uvědomila, že konkrétně u nás se od válečného období tolik nezměnilo.
Citát z knihy: ,,Přemítala o síle žen, odvaze a odhodlání, jimiž je vybavila příroda. A zároveň o jejich největší slabosti. Nejcitelněji ženu poraníte, když způsobíte utrpení jejímu dítěti."

Příběh porodní sestry se opravdu nedá číst takříkajíc na jeden zátah. O hrůzách a nelidských podmínkách koncentračních táborů bylo napsáno už mnoho. Je s podivem, že i v takových podmínkách se rodily děti a někdo si dokázal uchovat i lidskou důstojnost. Pro mne opravdu silný příběh.

Konečně jsem se dostala i k této knize a odkládám jí se smíšenými pocity. Příběh a námět měl velký potenciál, ale naprosto mi nesedlo zpracování. Působilo na mě jako hodně chaoticky poskládané a vypadalo to, jako kdyby se stále opakovalo jedno a totéž. Kdo není informovaný o prostředí a době, v knize nemá šanci se jakkoliv orientovat.
Stanislawě "mámě" Leszczyńské, jako reálné ženě, se však musím poklonit za to, co všechno dokázala udělat pro všechny ty ženy a jejich děti.

Nenapsala bych to lépe než uživatelka Romanka... :)

Ze začátku mi trochu vadil styl, kterém byla knížka napsaná, ale zvykla jsem si a hltala kapitolky až do konce.

Lehký styl psaní o nelehké době. Ale i tak mi přišlo, že je to není tak surové, místy to snad působilo až zlehčeně. Nedoporučuji číst citlivým matkám.