Pokoj

Tahle knížka mi přišla skvělá od samého začátku. Ovšem ve chvíli, kdy jsem si pro sebe začala převádět slova, která vyslovoval Jack, tak, jak to vlastně všechno viděla a prožívala jeho maminka... Mami, která znala pravdu, všechna tragičnost příběhu se tím mnohonásobně umocnila.Šílené naprosto...
Oproti většině zde se mi však tak úplně šťastné nezdají výrazy používané Jackem. Na to, že mu autorka vybrala věk 5 let a byl vychovávaný inteligentní matkou, která v těch hrozných podmínkách dělala, co mohla - ne, takhle pětileté dítě slova dávno nekomolí. Rušilo mě to, což pro mě ale není důvod, abych nedala knize plný počet a nezařadila ji mezi své oblíbené, protože zde mě čtení opravdu strhlo.

V prvních momentech, kdy jsem vešla do Pokoje, jsem byla z příběhu rozpačitá... infantilní žvatlání, stále se opakující děj a tohle tu bylo už milionkrát... ano, je to hrozné, ale....
Daleko srdcervoucnější se pro mě stala druhá polovina... kolik jen věcí bereme v našich životech jako samozřejmost... navíc to vykreslení dvou nedokonalých vystrašených lidských bytostí vyznělo tak opravdově, že mi z nich bylo více ouzko než předtím...
Nechce se mi moc prozrazovat z děje, protože je nejlepší o příběhu nic nevědět a projít si Pokojem se svým vlastním strachem o ně, jelikož stát se může opravdu cokoli...
Takže... stojí za přečtení... nebudete stíhat ty debaty ve vaší hlavě- myšlenky, otázky, emoce... ještě předesílám, že žádného takového "Jacka" doma nemám a film jsem neviděla... a i přesto je to pro mě jeden z těch silnějších příběhů...

Emma Donoghue napsala doopravdy neskutečně silný příběh, ze kterého mne mrazí ještě teď. Celkové vyprávění bylo až mrazivé a je šílené, když si uvědomíme kolik takových uvězněných Jacků a Mami na světě asi je.

Strhující příběh psaný formou, která neustále nutí člověka k zamyšlení. Snad nikdy jsem nečetla napínavější knihu. U některých pasážích jsem ani nedokázala dočítat slova jako „řekl“ nebo „odpověděl“ apod. do konce, oči hledaly jen uvozovky a přímou řeč, už jsem chtěla aby to bylo za nimi… za námi… prostě Venku.

(SPOILER) Přesto jsem nevěřila, že se jim to podaří, plán mi přišel hodně nedokonalý. Záložka uprostřed knížky mi napovídala, že se jim to podařit ani nemůže, protože pak už by v následující polovině nebylo o čem psát, naštěstí to byla mylná domněnka. Ještě než uskutečnili svůj plán, vymyslela jsem ve spaní způsob, jak by mohli zjistit kód od Dveří a hrozně mě deptalo, že jim ho nemůžu říct :). Možná, že čtení knih je klidný koníček, ale když byl Jack v Koberci a ozvalo se „píp, píp“, srdce mi tlouklo jako o závod a ruce se mi třásly, že jsem knihu musela položit na klín. Nevěřila jsem, že to vyjde, ale byla jsem šťastná, když to vyšlo. Pak následovala prázdná stránka a název kapitoly POTOM a to mě zaskočilo. Vůbec jsem si nedokázala představit, co by potom vlastně mohlo být a že by to mohlo být zajímavé, přitom to bylo často dramatičtější, než život v Pokoji... (KONEC SPOILERU)

Pokoj je úchvatná kniha, která si ode mě zaslouží pět hvězd a to nejlepší doporučení. Na příběh Jacka a Mami nikdy nezapomenu.

Pokoj je jedna z knih, kterou už nejspíš nikdy v životě neotevřu. Už od prvních stran jsem měla svíravý pocit na prsou a tento pocit mě nepřešel celých 336 stránek. Jasně, je to hodně zajímavý příběh, psaný formou.. s kterou jsem se ještě nesetkala, a který má co říct, ale člověk jako já (který hledá v knihách především odreagování a útěk od reality) ji nemůže přečíst víc jak jednou. Radši dvěstě hororů s tisícem příšer, než jednoho úchyla.

Fantastická, úchvatná kniha. Autorka až do konce udržela mou pozornost, překladatelce ovšem patří také vavříny, dokázala zachovat pravidla dětské mluvy i s její občasnou chybnou gramatikou. Jen ten závěr byl moc šťastný, vyzní to zle, ale mohl být aspoň nejasnější.

Podle obalu jsem od knihy vůbec nic nečekala, snad trochu toho oddychového čtení. Oddychové to tedy rozhodně nebylo, protože téma je opravdu drastické, ale pojetí z perspektivy malého vypravěče je fantastické.

Úchvatný příběh o inteligenci, lásce, sounáležitosti...knihu jsem měla přečtenou během dvou dnů a vtáhla mě do příběhu zcela. Jen by mě zajímalo jak se Jackovi daří dál.

Naprosto strhující kniha. Půjčila jsem si jí náhodou a přečetla doslova jedním dechem, byla opravdu strhující a doslova jsem jí prožívala.

Pokoj je příběhem natolik silným, že by si jej měl přečíst každý. Je totiž plný témat k zamyšlení - ať už je to mateřská láska, lidská krutost v různých podobách i pohled na náš svět. Velkou poklonu musím složit také překladatelce, protože Jackova pětiletá mluva a uvažování jsou přeloženy naprosto geniálně, byť si na ně musíte chvilku zvykat.

Moc hezká knížka, celkově dost zajímavá, na druhou stranu tady všichni píší, jak silný, ojedinělý, úžasný (a já nevím co všechno..) čtenářský zážitek to byl.. S tím bych tedy zase tak úplně nesouhlasil. Kvality příběhu tím nechci vůbec shazovat, ale už jsem četl jiné knížky, které mě dokázaly zasáhnout více. Podle mého názoru by ději dost prospělo, kdyby byl vyprávěný i z jiné perspektivy než jen z té Jackovy. Líbily by se mi kapitoly i z pohledu Mami, Babi apod. Přece jen vyprávění pětiletého dítěte mi někdy trochu vadilo, i když svoje kouzlo to určitě mělo. Ale jinak dobrý :)

Po přečtení prvních slov z anotace jsem si myslela, že je knížka o úplně něčem jiném - totiž o nějakém chlapci, který je mentálně/zdravotně postižený a nemůže proto opustit postel. Po přečtení pár stran a také dočtení anotace mi bylo jasné, že mám v rukou něco trochu jiného. Úplně mne nezaujal způsob vyprávění, mnohem víc by mi asi vyhovoval tentýž příběh z úst Mami. Na druhou stranu uznávám, že z psáno z pohledu toho chlapce to bylo originální. Zajímavá kniha, ale nijak zvlášť mne nenadchla.

Absolutně ztrhující a děsivé.Nevšednî forma vyprávění z pohledu pětiletého chlapce.Občas jsem se v duchu pousmála nad popisem některých situací,aby se mi za dalších pár stránek sevřel žaludek úzkostí a žalem.Je to svým způsobem mistrně sepsaná psychologie malého dítěte v tak šílené situaci.Určitě na tuhle knížku jen tak nezapomenu.

Pokoj je kniha, která si vás udrží až do konce. Na styl vyprávění jsem si zvykat nemusela, naopak, byl pro mě velmi příjemnou změnou. Ať se v tom kritici hnípou sebevíc, autorka (a také lidé, kteří jí pomáhali zpracovat dílo do této podoby) si zaslouží neskutečný obdiv. Jackovo vyprávění bylo velmi realistické, plné úžasných propojek a návazností na vše, co se dozvídá o světě a lidech. Knížka by se pravděpodobně dala snadno přečíst i v angličtině, ale pro procvičování jazyka příliš vhodná nebude - při čtení jsem si občas vzpomněla na perličky Google překladače :) O to větší kus díku si zaslouží i překladatelka za to, že všechny slovní hříčky a Jackovy úvahy o doslovnosti některých klasických frází dávaly v češtině smysl. A že jich tam muselo být! V knize se našlo pár nudných chvilek, kdy děj začal upadat do stereotypu, to ale naštěstí vždycky brzy zachránil nový zvrat. Je to smutný příběh, ale skrývá také pozitivní poselství - že i v těžkých chvílích máme volbu, jak se ke své situaci postavíme, a volba Mami byla úžasná.

První co mě na knize zaujalo... Obálka... Nic méně, když jsem se pustila do čtení, zaujal mě i příběh, zajímavé pojetí. Mami i Jackovi jsem fandila, aby se ze všeho v pořádku dostali :-)

Obsahuje spoiler Knížka je napínavá a neuvěřitelně uvěřitelná v tom, že v dnešním světě příběh Jacka a Mami skutečně nějakým způsobem existuje. !!! S P O I L E R !!! Život v pokoji, plány na útěk jsou velice dobře a čtivě napsány. V druhé polovině, kdy Jack poznává Venku a Mami se snaží začlenit zpátky do společnosti, je více o psychologii člověka, který se musí se vším vyrovnat. Nicméně si u hodnocení nemůžu odpustit srovnání s filmovou adaptací. První polovinu hodnotím rozhodně lépe knížku, ikdyž "délka" byla u obou stejná, ve filmu mi ta první část přijde jak z rychlíku. Druhá půlka mi přišla ve filmu více emocionální a rozhodně vztah Babi a Jacka. Knižní Babi byla zralá na pár facek, tohle mi vyloženě od autorky v knížce vadilo. !!! K O N E C S P O I L E R U !!! Pro ty kdo přeskočili spoiler, jen shrnu, že pro mě první polovina byla lepší v knížce a druhá ve filmu. Styl psaní, Jackovo vyprávění je parádní, překlad se myslím vyvedl a je to zase úplně něco jiného. Za mě 85%

Tuhle knihu jsem se rozhodla přečíst před filmem, protože naopak se mi to nikdy nevyplatilo (na film se teď rozhodně chystám). Rozhodně skvělý příběh, vyprávěný z pohledu malého Jacka, pro kterého je Pokoj naprosto vším a rozhodně ho nevnímá jako něco špatného. Styl písma a velká písmena rozhodně seděli na tak malého kluka, který vnímá Pokoj jako jediný svět. Potom jeho velké objevování venku, při kterém jsem mohla poznávat jeho pocity a myšlenky, co si o tom všem myslí. Ten konec s Pokojem je rozhodně skvělý. Jedna etapa jejich života skončila a ta nová právě začíná. :)

V knihkupectví mne zaujal obal, po předčtení anotace jem si knihu koupila. A dobře jsem udělala. Silný příběh vyprávěný očima dítěte. Možná by nebyla špatná kniha z pohledu Mami. I filmové zpracování stojí za shlédnutí.

Nejdříve jsem vůbec nechápala, proč má kniha ta dobré hodnocení. Na začátku jsem se nudila, druhá část knihy moje hodnocení naprosto změnila. Čtenář si díky skvělé autorce naprosto dokáže představit co asi Mami a Jack prožívají. A samozřejmě, nikoho nenapadne jak moc bude těžké žít Venku. Tato myšlenka má takovou hloubku a je moc smutné, že se může stát, že ačkoliv je člověk svobodný uvnitř sám sebe tomu tak není.

Jedním slovem - úžasné! Kniha mě pohltila. Hlavně styl psaní, a to očima pětiletého Jacka, byl pro mě strhující.

Od začátku bylo jasné, o co v příběhu jde (i když někdy se mi zdál přitažený za vlasy). Byl napsaný ze zajímavého pohledu dítěte a děj vyvrcholil už uprostřed knihy. Druhá polovina mě příliš neoslovila.

Naprosto dokonalá kniha na kterou budu z láskou vzpomínat.. :) Naprosto všem doporučuji a slibuji, že si zamilujete malého Jacka stejně jako já :)

Nejprve jsem viděla filmové zpracování knihy "Room" a natolik mě zaujalo, že jsem se rozhodla stůj co stůj přečíst také knihu.. Příběh je sám o sobě fascinující, ale především jde také o psychologický a inteligenční růst osobnosti, který se dá mnohem lépe ztvárnit formou psaného textu než hraného příběhu jak už jsem si potvrdila ve vynikajících knihách "Růže pro Algernon" nebo "Forrest Gump".. Strašně mě fascinuj, jak se díky písmenkům na papíře dá vystihnout prostota či komplikovanost hlavních postav a to vše díky vývoji od jednoduchých vět až ke komplikovanějším výrazivům.. Krásný vývoj vět a především slovní zásoby odkrývá i příběh knihy "Room".. Děj bych rozdělila na dvě části - před útěkovou a po útěkovou.. První část je především popisná a velmi zajímavá.. Jedná se o vylíčení běžných činností hlavního hrdiny a jeho maminky a zachycení prostředí, ve kterém se vyskytují dětskýma očima.. Druhá část je více vztahová a zároveň hlavní hrdina konfrontuje své omezené představy s okolním světem.. Přiznám se, že první část, ač byla velmi zajímavá, tak místy nudila, protože vyprávěla především o stereotypu.. Druhá část mi přišla sem tam naopak rychle odbytá.. Přesto s myslím, že se jedná o vyspělé dílo, které si zaslouží pozornost..

Opravdu jsem fascinovaná, jakým stylem toto originální téma autorka podala. Naprosto úžasné! Musím se přiznat, že ze začátku jsem se knihy zalekla, neboť nejsem zvyklá, že je to psané způsobem jiným než je běžné - totiž mluvou chlapečka, jenž je se svojí maminkou uvězněný po dobu 5 (maminka 7) let. Ale nakonec se knížka četla jedním dechem. Mohu jen vřele doporučit! :-)

Musím říct, že začátek na mě působil trochu jako začátek hororu. Například proto (toto bylo v knize):
,,Kytka kdysi bydlela na Stolovi," Ano, bylo to tam s velkým S a K. Bylo to zvláštní když se stále psalo například Skříň, Stůl,Kytka, Umyvadlo - úplně něco jiného. Jack všechen nábytek bral jako (podle mého) kamaráda, například místo jdu k umyvadlu, by řekl že jde k Umyvadlovi. Někomu to možná co říkám připadá jako malí detail, ale pro mě to je velká věc.
Příběh je sám o sobě úžasný, jak dějem tak popisováním. Určitě jedna z mých oblíbených knih.