Sladká pomsta

Miluji knížky tohoto autora. Zejména ty dobré konce, i když jsou asi mimo realitu. Početla jsem si i tentokrát, ale mám-li být zcela upřímná, pak "stařík vylézající z okna" a Analfabetka jsou prostě nepřekonatelné.

Jonasson opět ve formě. Prostě další z jeho klasických zamotaných příběh, který je plný zajímavých postav - s ještě zajímavějšími zvláštnostmi - a příjemného humoru.

Nereálný, vtipný a milý příběh o nevšedním setkání několika sympatických osob, které postupem času pohltí stejný cíl - pomsta, sladká pomsta.

Příběh z mého pohledu graduje zhruba ve dvou třetinách, konec je již trochu slabší, ale přesto jsem se pobavil a příjemně odreagoval. Jako oddechovku mohu doporučit.

Tak tohle jsem potřebovala ! Je to tak absurdní a neuvěřitelné, až je to skvělé a ještě parádně namluvené Martinem Stránským. A když si představím ty jezdící schody někde v buši...To člověk nevymyslí :-)

Nejlepší pomsta je ušitá na míru!
Můj pátý román od Jonassona, Analfabetku a Stoletého staříka asi už nic nepřekoná, ale stále je to hodně vtipné čtení. Skvěle jsem se bavila.

Spíš možná na tři a půl hvězdy, ale zas některé situace byly excelentní... Kdo by neměl někdy chuť taky někomu ušít pomstu, že... ;). Poslouchala jsem audioknihu a čtení Martina Stránského jsem si fakt užila.

Sladká pomsta je po Stoletém staříkovi druhou knihou, kterou jsem přečetl od Jonase Jonassona. Očekával jsem hodně, a to jsem taktéž dostal. Sladká pomsta je výborný humoristický román balancující na rozmezí dobrodružného románu a detektivky. Kniha je plná zajímavých a stěží představitelných postav, především těch dvou křováků. Jeden se dostane ze Švédska do Afriky a poté zpátky, aby jej do Švédska následoval druhý, už ryze africký křovák. Co musí zažít takový křovák cestující na sever Evropy, je podle mě na celé té knize to nejvtipnější. Nejlepší je ale to, jak postupovat v případě, že jste prohlášeni za mrtvého a přesto žijete. K tomu ještě jeden prznitel koz, brusinky a dva tajuplné obrazy... Je to taková nenáročná spleť spousty časových linek, které samy na sebe navazují. I když většina situací se zdá být nereálná, ale to vůbec v humorném románu nevadí. Jonasson touto knihou jen ukázal, že prostě psát umí a jeho představivost je hodně bujná. [115. přečtení, 70. hodnocení, 10. komentář, 80%]

Delší rozjezd s představováním postav, ale poté excelentní absurdní divadlo. Příjemné čtení s humorem, který mi v sedl. Autor má super praštěné nápady, které umí vtavit do podoby, která baví. A nadto poučení pro pilné čtenáře:
"Pomsta je sladká a přinese krátkodobé uspokojení, ale nějaký významný příspěvek k lepšímu světu to není."
Tohle je moje první autorova kniha, určitě sáhnu i po další.

Jsem velmi ráda za další knihu J. Jonassona. Velmi příjemný, inteligentní humor, skvělé postavy, umění... Skutečné pohlazení po duši. Moc se mi líbily části odehrávající se v Africe. Místy jsem se smála i nahlas.

Jonasson opět nezklamal. Zamotaný příběh plný roztodivných postav, ještě divnějších postav, situací a taky humoru. Jeho knihy mi vždy nádherně utečou a jsem schopná je dát najednou. Co si na jeho knihách ještě navíc cením, že se i něco nového dozvím. Tentokrát to bylo mě blízké výtvarné umění.
Analfabetku asi už nic nepřekoná, ale i tak super. Narozdíl od Staříka... ten dědula mi zatím prostě nesedl ;)

Po Stoletém staříkovi je prostě těžké hodnotit. První kniha Jonase Jonassona byla hodně vtipná a držela se většinu času jedné postavy, kterou vytěžila na maximum. Další knihy a Sladká pomsta není výjimkou mají postav víc, řekl bych že snad i desítky, kdy jsou sice vtipně představeny, ale jen dost povrchně. Na jednu stranu mám pocit, že příběh byl takový jalový, ale při hlubším zamyšlení v příběhu problém není. Spíše jen konec je hodně, hodně lajdácký, až trapně jednoduchý. Když už někdy v půlce knihy jsme si říkal, že takto by to velmi snadno mohlo dobře dopadnout. Sice jsem zase rád za přečtení, ale prostě na scény s Einstainem nebo Stalinem ze Staříka to rozhodně nemá.

Tak to byl zase kolotoč! Mix neuvěřitelných zápletek, zvratů, náhodných setkání a svérázných charakterů. Po Analfabetce už tolik nepřekvapí, ale i tak zcela určitě pobaví.

Nebylo to špatné, chválím hlavně námět, který dal název celé knize. Autorův vypravěčský styl je pořád stejně dobrý, některé situace byly opět hodně vtipné, a rozhodně jsem vděčná za zmínění Irmy Sternové, jelikož její obrazy jsou opravdu krásné, a doposud jsem o ní neslyšela. Musím ale přiznat, že Stoletého staříka touto knihou, ani žádnou další, kterou jsem od autora následně četla, nepřekonal. Ten je prostě výborný a všechny další autorovy příběhy mi přijdou vždy o kousek slabší.

Klasický Jonasson, který nikdy nezklame. Nenásilné prolnutí několika dějových linek vyústí v překvapivý konec. Některé situace i konec sice postrádají punc reálnosti, ale to nijak neubralo čtenářskému zážitku. Autor opět nezklamal a velmi velmi pobavil.

Jonassonovy knihy se mi čtou velmi dobře, lehce nicméně někdy je té nereálnosti a zamotanosti až příliš. Analfabetka a Stařík co vylezl z okna mě moc bavily ale i tam si musí čtenář občas ťukat na čelo, sladká pomsta mi místy přišla až moc překombinovaná. Nicméně dočetla jsem v pro mě osobně temné době a tak mi oddechovka doma sedla.

Moje první Jonassonova kniha byla ta o staříkovi, a to jsem se bavila od začátku do konce. Jenže Sladká pomsta, přestože je opět vtipně napsaná, mě už tolik neoslovila. Přišlo mi to podobné, ničím to nepřekvapovalo, humor mě už v této knize tolik neoslovoval.

Jonas v této knize potvrdil, ze neni autorem pouze jednoho hitu v podobě starika. Tahle kniha je toho jasným důkazem. Dej plný příjemného humoru, nadhledu, pochopení a lásky. Moc mě baví autorův smysl pro humor a především jeho fantazie

Klasický Jonas Jonasson. Sladká pomsta pobaví, pohladí po duši, ale zároveň donutí k přemýšlení. Opravdu dobře propojená dějová linka, která vyústí ač v trochu moc nereálný, ale krásný závěr (nebo více závěrů). Znovu dokázal příměs nemožného nakombinovat tak, jako by vám to všechno vyprávěl při nedělní odpolední kávě. Rozhodně doporučuji k přečtení.

Moje první kniha od tohoto autora ve mně zanechala spoustu laskavého humoru a milé nadsázky. Zbožňuju práci fantazie, která zvládne úplně všechno, když se s ní zachází tím správným způsobem. Často jsem si kladl otázku, jak tohle někoho napadne? Než mi došlo, že je to stejné jako ptát se, proč venku občas prší a svítí sluníčko. Prostě to tak je. A tahle genialita zapříčinila, že si rozhodně přečtu všechny autorovi knihy! Díky za ně.

Klasický Jonasson plný absurdních a téměř neuvěřitelných scén. Ale na rozdíl od ostatních jeho knih je trochu méně absurdní a méně neuvěřitelná a tím i trochu slabší. I tak ale pořád skvělé čtení.

Bezelstná, ale vždy pohotová povaha Stoletého staříka je zde obsažena v postavě Masaje, který je zdrojem humorného střetu s evropskými reáliemi. Autor opět kombinuje situace tak, aby přes jejich zdánlivou nepravděpodobnost, nakonec vše dopadlo jak má.