Alžběta a Nina

Měla jsem chuť na další z knih Jany Poncarové, a tak jsem se pustila do audioknihy Alžběta a Nina. A opět to byl velice zajímavý lidský příběh.
Autorka opět vystavěla příběh kolem ženské hrdinky, resp. hrdinek, které toho v životě zažily opravdu hodně. Zatímco Alžběta si v sobě nese tajemství a událostmi nabitý život, její vnučka Nina hledá sama sebe a snaží se pochopit rodinné vazby a minulost, ve kterých hledá něco, co by jí pomohlo pochopit svět okolo ní.
Bavilo mne sledovat především životní příběh paní Alžběty, které osud do cesty přihrál řadu překážek - líbilo se mi, jak se s vervou snažila se vším vypořádat a uspořádat si život tak, aby žila naplno, i když někdy okolnosti zahrají svoji roli. Tohle přetahování se s osudem a hledání si své cesty mi tu přišlo dobře pojaté.
Přiznám se, že příběh Niny mne už tolik nezaujal, vlastně ta dějová linie ze současnosti byla pro mne občas trochu zbytečně rozvláčná a osobně bych se bez ní obešla. Ale chápu, že to dává určité rámcové zakotvení té dějové lince z minulosti.
Nakonec 4 hvězdy z 5. Tvorbu Jany Poncarové mám obecně ráda, a tohle byl určitě zajímavý počin, za který jsem ráda.

Chci číst více knih českých autorů a proto jsem sáhla po Alžběte a Nině. Vzhledem k tomu, že jsem někde zaslechla jisté srovnání či podobnost s paní Mornštajnovou, moc jsem se těšila. Nedosahuje ovšem takových kvalit ani zdaleka. Hned po pár stránkách jsem byla dost otrávená pravopisnou chybou. Musela jsem to číst několikrát a říkala jsem si, jestli jsem danou větu nepochopila nějak špatně:
"Když přišli hitlerovci, ve škole jsme hajlovali. Pak mě zbyli Hitlerjugend."
Střídání časových rovin v knihách mám moc ráda a dá se říct, že s oblibou takové příběh vyhledávám. Co se týká samotného příběhu tak mě to nijak extra neoslovilo. Děj nějak plynul a plynul, vzpomínalo se, jezdilo se na místa mládí babičky, ale pořád jsem čekala kdy bude nějaké to wau, které by dodalo příběhu to odhalení tajemství, minulosti. Na závěr autorka píše, že některé události se skutečně přihodily, ale že bylo dost věcí přidáno a děj smyšlený, tak jsem čekala opravdu více. Protože mám v knihovně i autorčiny další dvě vydané knížky, tak doufám, že tahle byla ta nejslabší. Za mě první letošní zklamání. Dávám 3* za babičku.

Než napíši komentář, chci poprosit - nesrovnávejme prosím jednotlivé autorky. Každá je originální, svá, má svůj život a styl a mám pocit, že srovnávání je může bolet.
A ke knize - Jana Poncarová podle mě zraje jako víno. Měla jsem tu čest číst její knihy chronologicky tak, jak je napsala a vydala a protože jsem z předchozích titulů sice nebyla nadšená, ale jen potěšená, s radostí jsem se pustila do Alžběty a Niny. A byla jsem mile překvapená a potěšená. Skoro bych řekla, že se mi autorka stala návykovou. Čtení bylo milé, příjemně ubíhalo a já si tak trochu znovu říkám, že nejlepší příběhy se nemusí vymýšlet, ale život je přináší sám. S touto knihou jsem tedy 100% spokojená a těším se na další díla.

Kniha je postavená na silnej myšlienke medzigeneračného putovania za pravdou, ktorá ukazuje, ako veľmi nás môže formovať rodinná história. Atmosféra príbehu je tichá, hĺbavá a zároveň napätá, pretože minulosť sa postupne odkrýva ako vrstvy starého listu. Postavy Alžběty a Niny pôsobia autenticky, ich emócie sú uvážené a uveriteľné, pričom vzťah medzi nimi je jadrom celej knihy. Autorka pracuje s citlivým opisným štýlom, ktorý jemne kreslí obrazy miest aj vnútorného sveta hrdiniek. Vďaka tomu príbeh pôsobí osobne a intímne, akoby som otvárala rodinný album plný spomienok.